Miluju tě, ale...

  Po delší době jsem opět navštívila divadlo. A to s babičkou. Šly jsme na představení Miluju tě, ale... od J. DiPietra a J. Robertse. 
 Představení bylo složeno z řady scének proložených také hudebními výstupy. Čtyři herci se vystřídali ve scénkách, které doprovází první schůzku a představy svobodných mužů a žen, pokračují přes poznávání tchyně s tchánem, svatbu a manželství plné dětí a celá řada výstupů byla zakončena vztahy v pokročilém věku. Celé představení bylo postavené na tom, že většina lidí už zažila podobnou situaci, ať už osobně, nebo u svých známých.

 Celé představení bylo velmi vtipné, ale z velké části také realistické. Přišlo mi, že publikum se bavilo a byla to taková příjemná oddechovka. Už si nepamatuji jaké všechny scénky jsme za večer viděli, ale bylo jich opravdu velmi mnoho a herci byli skvělí. Nemluvě i o živém hudebním doprovodu. Myslím, že toto představení patří k těm, které člověk rád vidí znovu.
http://www.divadlopalace.cz/cz/joe-dipietro-a-jimmy-roberts-miluju-te-ale-/110/

První

 Jedny z mých prvních ušitých šatů byly tyto plesové. Nevím co mě k tomu vedlo, ale usoudila jsem, že když se mi povedlo rok předtím ušít tyto na oddílové akce, tak plesové šaty zvládnu také. Bylo to myslím poté, co jsem absolvovala taneční a řešila jsem neustálý problém, že nemám co na sebe.

Na ostří nožů

 Když si Martin pořídil tři nové brousky místo toho jednoho, který někde zapomněl, měl v plánu si na ně vyrobit kožený obal. Než si na to ale našel čas, tak jsem mu ušila (možná jen dočasný) obal látkový. Sice mi trvalo také nějakou dobu, než jsem se k tomu dostala, ale obal jsem mu ušila a už i předala.

Dog

 Po Vánocích mě sestřenka poprosila, jestli bych jí neušila obal na telefon. Přála si nějakou podobnou taštičku, jako jsem jí už šila kdysi dávno, a kterou jste mohli vidět tady.

Zorro

 Dárek pro ségru k Vánocům jsem vymyslela díky tetě a strejdovi. Dohodli jsme se, že jí ušiji obal na tablet a teta na něj něco namaluje. Vybrala svůj nejnovější obrázek a já koupila látky tak, aby ladily barevně co nejvíce s obrázkem.

Vlčí jáma

 Na Našim pro radost jsem opět našla akci 1+1 do Divadla v Dlouhé. Už jsme byli s Martinem takto na dvou představení a tentokrát jsme šli na drama podle románu Jarmily Glazarové.
 Do domu manželů Rýdlových přichází mladá Jana, sirotek. Robert Rýdl je o několik let mladší než jeho manželka Klára, která je panovačná a je na něm velmi závislá, ale byla to ona, kdo mu pomohl k dobrému postavení ve společnosti. Robert odjíždí pracovně nejprve do Brna a dále i do Prahy. Klára je z toho velmi nešťastná a tyranizuje nejen služebnictvo, ale i Janu. Mezi Robertem a Janou se však vytváří vztah, který už není pouze vděčnost ze strany Jany. Jana dělá Kláře společnost v čase, kdy je Robert pryč a není pro ní snadné se o Kláru celou tu dobu starat. Klára totiž stárne, což si však za žádnou cenu nechce přiznat, projde mrtvicí a nakonci umírá.

Představení bylo pěkné, ale asi mám raději komedie. Jen jsme konstatovali, že chudák Veronika Lazorčáková, která hrála Janu, protože s ní bylo různě házeno po jevišti, ale ona to asi pouvelmi věrohodně hrála.
Na sebe jsem si vzala tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/vlci-jama/

Baletky

 Poté, co jsem Deni ušila tylovou sukni, napadlo jí, že bych mohla ušít nějaké podobné, ale o dost jednodušší, sukýnky pro čtyři kluky. Připravovala totiž půlnoční překvapení pro jednu maturitní třídu a kluci zde měli zatančit Labutí jezero v sukních podobných baletním. Přáli si mít sukýnky růžové, došla jsem proto koupit látku a výběr nebyl ani moc složitý, vzala jsem prostě tu nejsvítivější růžovou, kterou měli.