Do divadla se teď bohužel asi nějakou chvíli ještě nepodíváme. I proto jsem se rozhodla, že sem přidám ještě pár článků o představeních, která jsme před uzavřením stihli navštívit.
Dobu kolem Vánoc jsme měli o něco více kulturní než jindy. Dalším představením, které jsme s Martinem navštívili, byla tato komedie divadelní společnosti Háta opět v divadle Palace.
V hotelu v Palm Beach se chystá benefiční událost, na kterou se pomalu začínají sjíždět hosté. Dvě hlavní hvězdy večera však řediteli hotelu trochu komplikují život. Tyto dámy se totiž za žádnou cenu nesmí potkat, protože se nemůžou vystát. Proto je připraven časový harmonogram takový, aby se potkat ani nemohly. Celý plán ale ztroskotá na tom, že obě chtějí mít to nejlepší hotelové apartmá, a tak se každá nastěhuje do jedné ložnice, aniž by věděla o tom, že je tam také ta druhá. Jejich asistenti to však brzy odhalí a spolu s ředitelem se snaží předejít katastrofě.
Původně byl plán trochu jiný, ale nakonec jsem na toto představení v divadle Palace vyrazila s Martinem.
Příběh se odehrává v hotelu, kde tráví víkend dva páry. Ani jeden z nich sem však nejel jen tak na dovolenou. Karel Šmíd je zde se svou partnerkou, se kterou se však chce rozejít, i když ne úplně běžně. Druhý pár je zde pracovně, i když to tak na první pohled nevypadá. Jejich cílem je navázat kontakt s panem Šmídem a přesvědčit ho, aby finančně podpořil jejich dětské oddělení. Dojde zde ale k nedorozumění mezi většinou návštěvníků hotelu a navíc se ukáže, že někteří z nich se mezi sebou znají a o to větší je pro ně překvapení, když se v hotelové sauně potkají.
Představení bylo, stejně jako všechna představení v divadle Palace, velmi vtipné a až absurdně zamotané. Možná ale něco na této absurdní zamotanosti bude ve skutečnosti pravda, protože většina mezilidských vztahů absurdně zamotaná je, jen to většinou nevidíme nahuštěné během jednoho večera. Herci ale byli skvělí a vtipně reagovali na publikum.
Do divadla Palace na komedii od Noela Cowarda jsme vyrazili s Martinem, při čemž jsme využili slevové nabídky ze slevomatu.
Elyot Chase právě přijel do hotelu strávit líbánky se svojí mladou manželkou Sibylou. Elyot je však trochu otrávený, když se ho Sibyla stále vyptává na jeho bývalou ženu Amandu, se kterou se ale rozvedl již před 5 lety. Shoudou okolností do toho samého hotelu a dokonce přímo do vedlejšího pokoje přijela právě Amanda se svým novým, mladším manželem, Victorem Prynnem také na líbánky. On se jí však také neustále vyptává na Elyota. Když Elyot a Amanda zjistí, že bydlí vedle sebe, jsou rozhodnuti okamžitě odjet. Victor ani Sibyla ale odjet nechtějí, a tak se oba páry pohádají a Amanda i Elyot zůstávají na pokoji sami. Začnou si povídat přes stromky na terase a zjišťují, že se stále milují. Rozhodnou se tedy spolu utéct do Paříže, do Amandy bytu. Stále se ale kvůli něčemu dohadují, a když do bytu přichází Sibyla s Victorem, najdou Amandu a Elyota opilé a ve rvačce. Sibyla s Victorem chtějí situaci urovnat a zachránit manželství, ale Amanda s Elyotem opět utíkají a nechávají Sibylu s Victorem v hádce.
Představení bylo velmi oddechové a ideální na večer, kdy se chce člověk pobavit a odreagovat. Příběh byl zprvu až příliš jasný, ale následující vývoj situace byl zajímavý a výkony herců skvělé. Herci, obzváště Jiří Langmajer, se několikrát nechtěně přeřekli, což vtipnost situace často ještě násobilo.
Po dlouhé době jsme s Luckou opět vyrazily do divadla. Využily jsme slevy na slevomatu a vybraly jsme si komedii od Marca Camolettiho.
Bernard přichází domů o něco později, než je jeho zvykem a manželka Jacqueline chce vědět, kde byl. Už volala do obou klubů, kam Bernard chodil hrát poker, ale ani v jednom ho již tři týdny neviděli. Bernard se přiznává, že má milenku, což vysvětluje tím, že Jacqueline má také milence a on nechce být za blbce. Ale o Jacqueline to už všichni vědí a on chce dosáhnout toho, aby všichni věděli, že i on má milenku. Spoléhá tedy na Jacqueline, že to nějak vymyslí a zařídí. Ona je nejprve trochu zaskočena tím, že on to ví, a že to takhle všechno přizná. Pak se ale domluví, že on svou milenku pozve k nim s tím, že Jacqueline odjela pryč. A to hned teď večer. Bernard však Jacqueline přesvědčí, aby na tento večer pozvala i svého milence. Když oba netrpělivě čekají, přijde nejprve Brigitte, kamarádka Jacqueline. Jacqueline si ze začátku myslí, že Brigitte je onou milenkou, a tak na ní spustí. Brigitte se však přizná k románku, který před půl rokem s Bernardem měla. To už ale přichází milenec Jacqueline, která ho přinutí, aby řekl, že se chtějí vzít. Když přijde milenka Bernarda, on jí naopak přinutí, aby se vydávala za přítelkyni Jacquelina milence. To ale úplně nevyjde a situaci zkomplikuje příchod manžela Brigitte, kterému se k románku také přiznala.
Musím přiznat, že asi u všech představení, která jsem v divadle Palace viděla, jsem se celý večer velmi bavila. Většina těch představení ale také příliš nezobrazují skutečné situace. I když v tomto představení bychom s trochou nadsázky mohli najít situaci, která v životě může nastat. Jiří Langmajer a Daniela Šinkorová v hlavních rolí byli naprosto skvělí a opět nechyběli ani scény, při kterých se herci rozesmívali navzájem.
Na sebe jsem si vzala modrou sukni, kterou jste mohli vidět v tomto článku.
Opět jsem měla tu příležitost doprovodit babičku do divadla a opět to byl skvělý večer. Autorem je Ray Cooney, od kterého jsme viděli i představení Prachy!!!. A ani tentokrát jsme neměli příležitost se nudit.
Doktor David Mortimer se dva dny před Vánoci připravuje na důležitou přednášku, která může změnit jeho život. Stále ho ale někdo ruší, jeho kolegové připravují vánoční představení, jeho manželka, která ho přijela podpořit a také bývalá sestra Jane, která zde v nemocnici pracovala před 19ti lety. Dnes za doktorem přišla, aby mu oznámila, že mají spolu syna Leslieho, který ho chce vidět a je tu v nemocnici. S ním je zde ale také seržant, který ho chce odvést na stanici, protože Leslie řídil bez řidičáku a opilý. Tím se začíná vše zamotávat, doktor se samozřejmě k otcovství přiznat nechce, a proto vymýšlí různé historky a snaží se ze všeho „vybruslit“. Čas do začátku přednášky se krátí a mezitím se na scéně objevuje mladý Leslie, který hledá svého otce, chce skočit z okna a píchne vrchní sestře valium, které ona chtěla píchnout jemu na uklidnění. Dále je potřeba se zbavit dotěrného seržanta, otravného dědy, nadřízeného, který doktora stále žádá, aby se již dostavil na přednášku, přesvědčit kolegu Huberta, aby se přiznal k otcovství on a čas se stále krátí...
Ze začátku, přibližně prvních 10 minut mě představení tolik nebavilo, ale naopak celý zbytek večera jsem se velmi bavila. Nečekané zvraty, postavy měnící své převleky a stále více se zamotávající do svých výmyslů, herci v čele s M. Etzlerem rozesmívající občas i sami sebe. Komedie, díky které člověk během večera zapomene na všechny všední problémy a jen se baví. Jen to vánoční naladění se mi takhle na konci března zdálo trochu podivné.
Na sebe jsem si vzala tuto nově ušitou sukni, kterou jste mohli vidět zde. http://www.divadlopalace.cz/cz/ray-cooney-rodina-je-zaklad-statu/175/
Opět jsem byla na představení, na které mamka měla lístky z práce. Jelikož představení Úča musí pryč! od Lutze Hübnera bylo pro učitele, přišlo mi to jako velmi vtipně zvolené téma a myslím, že nejeden učitel si vzpomněl na své zážitky a zkušenosti s dětmi a jejich rodiči.
Celý děj se odehrává na třídních schůzkách, na kterých pět rodičů žáků 5. třídy chce dosáhnout změny třídní učitelky. Rodiče se schází před začátkem třídních schůzek a probírají důvody, které následně předloží třídní učitelce. V tuto chvíli se učitelka jeví jako labilní člověk, který má na děti příliš vysoké požadavky a sama musí docházet na terapie apod. Navíc známky dětí se zhoršily a s takovými známkami se na gymnázium nedostanou. Když toto vše učitelce vyloží, už jí evidentně „rupnou“ nervy a každému rodiči poví, jaké je jeho dítě. Ukazuje se, že zde máme kluka s ADHD, holku, která si sama píše omluvenky a je vzorem pro další holky, které negativně ovlivňuje, a které v tu chvíli samy nepřemýšlí. Děti jsou problémové a pro učitelku tak není snadné v takové třídě pracovat. Po tomto výbuchu učitelka odchází a rodiče jsou o to více rozhořčení, protože nechtějí, aby někdo takto mluvil o jejich dětech. Mezitím se dozvídáme více o rodinách, ze kterých děti pochází. Rodiče na učitelku chvíli čekají, ale když se dlouho nevrací, rozhodnou se jí jít hledat. Jelikož si však nechala na stole tašku, rozhodnou se podívat do klasifikačního sešitu. Jsou velmi překvapení, protože jejich děti mají známky velmi dobré. Když se učitelka vrátí, všichni se jí omlouvají a chtějí, aby si jejich děti nechala. Ona se však rozhodla, že třídu předá někomu dalšímu, protože porušila svou zásadu, že o dětech nebude mluvit špatně...
Představení se mi moc líbilo a překvapilo mě, kolik zvratů se na jevišti během večera odehrálo. Je zvláštní, jak na začátku divák spíše soucítí s rodiči a skoro si přeje, aby učitelka odešla. Pak se však všechno otočí a nakonec se ukazuje, jak složitá tato problematika je, a že nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Bylo také vidět, že většina rodičů sice nejdříve řešila problémy ve prospěch svých dětí, ale postupně se projevovalo, že vše řeší spíše ve svůj prospěch a na dětech jim až tolik nezáleží. Myslím si, že to bylo velmi vhodně vybrané představení pro učitele, ale podle mě by tuto komedii mělo vidět i hodně lidí nejen z řad rodičů. Bavila jsem se celý večer a výkony herců byly skvělé. I sami herci měli pár okamžiků, kdy se odrovnali navzájem a smáli se s námi.
Po delší době jsem opět navštívila divadlo. A to s babičkou. Šly jsme na představení Miluju tě, ale... od J. DiPietra a J. Robertse.
Představení bylo složeno z řady scének proložených také hudebními výstupy. Čtyři herci se vystřídali ve scénkách, které doprovází první schůzku a představy svobodných mužů a žen, pokračují přes poznávání tchyně s tchánem, svatbu a manželství plné dětí a celá řada výstupů byla zakončena vztahy v pokročilém věku. Celé představení bylo postavené na tom, že většina lidí už zažila podobnou situaci, ať už osobně, nebo u svých známých.
Celé představení bylo velmi vtipné, ale z velké části také realistické. Přišlo mi, že publikum se bavilo a byla to taková příjemná oddechovka. Už si nepamatuji jaké všechny scénky jsme za večer viděli, ale bylo jich opravdu velmi mnoho a herci byli skvělí. Nemluvě i o živém hudebním doprovodu. Myslím, že toto představení patří k těm, které člověk rád vidí znovu. http://www.divadlopalace.cz/cz/joe-dipietro-a-jimmy-roberts-miluju-te-ale-/110/
Babička dostala lítky na představení, jehož autorem je Ray Cooney. Mamka s tetou už představení viděly a moc ho chválily, tak jsem byla zvědavá jaké to bude.
Henry Perkins slaví narozeniny, na večer jsou pozváni přátelé Vic a Betty a Henryho manželka Jean je doma už nervózní, jelikož Henry má zpoždění. Když konečně přijede, chce okamžitě odletět do Barcelony nebo kamkoliv jinam. V metru si totiž omylem s někým vyměnil kufřík a místo svých papírů našel uvnitř třičtvrtě milionu liber. Jenže tento večer mají manželé Jean a Henry spoustu návštěv, protože kromě přátel Vica a Betty se zde objeví i dva policisté a drzý taxikář Bill, který měl Perkinsovy odvézt na letiště. Rozpoutá se tedy hra plná falešných identit, ve které se oba manželské páry snaží peníze za každou cenu udržet a neprozradit. Jean začne pít a objeví se i původní majitel kufříku. Nakonec musí policistovi objasnit celý příběh popravdě a odevzdat kufřík. Ale jsou v něm opravdu peníze?
Představení se mi velmi líbilo. Složení výborných herců, kteří bavili diváky od začátku do konce. Řada nedorozumění a kliček. Další skvělá divadelní hra, kterou jsem za poslední dobu viděla a donutila mě brečet smíchy.
Do divadla jsem opět vytáhla tuto sukni, tetokrát s tmavě modrou košilí, která se mi dohromady se sukní moc líbí. http://www.divadlopalace.cz/257/cz/ray-cooney-prachy/
Do divadla se teď bohužel asi nějakou chvíli ještě nepodíváme. I proto jsem se rozhodla, že sem přidám ještě pár článků o představeních, která jsme před uzavřením stihli navštívit.
