Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách

Do Divadla v Dlouhé jsme jednu dobu chodili celkem často. Teď jsme se tam podívali po docela dlouhé době s Martinem. Šli jsme na derniéru představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách.

Večerem nás provázeli tři herci - Jan Vondráček, Miroslav Táborský a Martin Matejka, kteří shrnuli všech 37 děl Williama Shakespeara. Některým z nich věnovali delší časový úsek, jako např. Romeo a Julie, které i ve zkratce zahráli. Díky tomu nechyběla řada vtipných situací, kdy herci rychle měnili kostýmy nebo se příliš vžili do své role. Naopak třeba komedie spojili všechny dohromady s tím, že výsledek je vždy stejný. Nakonec z toho vznikl takový mišmaš, že by to mohl samostatný příběh. Mezi díly, kterým věnovali pozornosti více, byl např. Hamlet, kterého jsme slyšeli i v několika zrychlených verzích. Některá díla herci podali prostřednictvím písně, obzvláště rapovaný Othello byl vážně nezapomenutelný. V závěru představení se herci proháněli na jevišti na kolečkových bruslích.

Celkově si myslím, že pro lidi, kteří mají více Shakespearových děl v živé paměti, může být představení velmi zajímavé. Nicméně i lidé, kteří mají víceméně jen zevrubnou znalost jeho děl, se mohou celý večer bavit. Alespoň v našem případě to tak bylo. Zároveň v některých chvílích jsem nevycházela z údivu, ať už při tragédii Titus Andronicus nebo při rapování či jízdě na kolečkových bruslích. Zajímavé bylo mimo jiné i to, že herci interagovali s publikem více, než je v divadle obvyklé. A o skvělých výkonech herců se snad ani nemusím zmiňovat. 

www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/derniery/souborne-dilo-williama-shakespeara-ve-120-minutach/ 

Lhář

„To nejsou lži, to jsou duchaplné plody mé nezkrotné obraznosti!“ 
Po dlouhé pauze a divadelních prázdninách jsem opět navštivila divadlo. Již po několikáte jsme využili nabídky od T-mobilu, díky které jsme měli na toto představení 1+1 lístek za korunu. Posledně jsme z představení byli takoví přešlí, ale tentokrát jsem se těšila a přepokládala jsem, že u komedie od autora Sluhy dvou pánů a jiných známých děl, Carla Goldoniho nebudeme naší volby litovat.
 Příběh se odehrává v dnešních Benátkách během karnevalu. Nepoučitelný lhář Lelio se po dvaceti letech vrací do rodných Benátek. Během večera se dovídáme, že hlavním důvodem jeho návratu je snaha prchnout před ženou, od které si půjčil peníze a kdo ví, co všechno jí ještě nasliboval. Není totiž vůbec snadné mezi všemi jeho lžemi najít kousek pravdy. Než se potká se svým otce, využije příležitosti a seznámí se hned se dvěma mladými ženami Rosaurou a Beatrice. O jednu z nich se uchází mladý doktor Florindo a nechává pro ní hrát písně a posílá jí dary, ale nechce být odhalen, čehož využívá Lelio ve svůj prospěch. Když se potká s otcem, zjistí, že mu domluvil sňatek s dcerou jeho dobrého přítele. Lelio však slíbil sňatek Rosauře, a tak otci namluví, že je již ženat. Když zjistí, že tou domluvenou nevěstou je práve Rosaura, svých lží lituje. Mezitím se však ještě chlubí Ottaviovi a vymyslí si, že ho obě pozvaly k sobě domů. Všichni jsou na něj naštvaní a do toho se objevuje ještě neznámá žena, před kterou se Lelio snažil v Benátkách ukrýt.

 Toto představení patří mezi ta, během kterých si člověk krásně odpočine, vžije se do děje a celý večer se baví. Výkony herců byly skvělé, obzvláště Jana Vondráčka, který za postavu Lelia získal Cenu Alfréda Radoka za mužský herecký výkon roku. O co více se během večera Lelio zaplétal do svých lží, o to vtipnější situace nastávaly.
Na sebe jsem si na tento večer vzala sukni, kterou jste mohli vidět v tomto příspěvku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/lhar/

Vlčí jáma

 Na Našim pro radost jsem opět našla akci 1+1 do Divadla v Dlouhé. Už jsme byli s Martinem takto na dvou představení a tentokrát jsme šli na drama podle románu Jarmily Glazarové.
 Do domu manželů Rýdlových přichází mladá Jana, sirotek. Robert Rýdl je o několik let mladší než jeho manželka Klára, která je panovačná a je na něm velmi závislá, ale byla to ona, kdo mu pomohl k dobrému postavení ve společnosti. Robert odjíždí pracovně nejprve do Brna a dále i do Prahy. Klára je z toho velmi nešťastná a tyranizuje nejen služebnictvo, ale i Janu. Mezi Robertem a Janou se však vytváří vztah, který už není pouze vděčnost ze strany Jany. Jana dělá Kláře společnost v čase, kdy je Robert pryč a není pro ní snadné se o Kláru celou tu dobu starat. Klára totiž stárne, což si však za žádnou cenu nechce přiznat, projde mrtvicí a nakonci umírá.

Představení bylo pěkné, ale asi mám raději komedie. Jen jsme konstatovali, že chudák Veronika Lazorčáková, která hrála Janu, protože s ní bylo různě házeno po jevišti, ale ona to asi pouvelmi věrohodně hrála.
Na sebe jsem si vzala tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/vlci-jama/

Naši furianti

Na Našim pro radost jsem opět našla akci 1+1 do Divadla v Dlouhé. Tentokrát na drama L. Stroupežnického Naši furianti. Když jsme využili tuto výhodu minule, šli jsme na toto představení.
 Příběh se odehrává ve vesnici a je provázen hádkou starosty Dubského s prvním radním Buškem. Jejich děti, Václav s Verunkou, se mají rádi, ale jejich otcové se přou o věno. Dále se bude volit nový ponocný a jsou zde dva kandidáti, krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha. Starosta s prvním radním se ale neshodli na tom, koho budou volit a každý chce dát hlas jinému. Spor mezi nimi se vyhrotí, když se objeví anonymní dopis, který vyhrožuje zapálením vesnice, pokud nebude zvolen Bláha. Ten je vzápětí obviněn, i přestože je nevinný. Ponocným byl tedy zvolen Fiala, ale jen do té doby, než se ukázalo, že to byl právě on, kdo navedl svoji dceru, aby dopis napsala. Tím by byl Bláha vyřazen ze hry, ale nakonec to byl on, kdo se stal ponocným. Dubský s Buškem se nakonec také usmíří a nechají své děti, aby se vzali, ale jen díky šveci Habršperkovi, který viděl Buška pytlačit a pod pohrůžkou, že ho udá četníkovi ho donutil s Dubským se usmířit.

 Představení se mi moc líbilo. Přiznám se, že jsem možná kdysi viděla nějakou část, ale celé představení jsem teď viděla asi poprvé. Nechybělo ani proložení vtipnými hláškami a obsazení bylo také dobré (M. Táborský, M. Hanuš, I. Svobodová apod.).
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/furianti/

Tři mušketýři

Tak jsme zase byli v divadle. Našla jsem na Našim pro radost akci 1+1 vstupenka na toto představení. Tři mušketýři jsou asi jedním z nejznámějších příběhů, ale v režii Hany Burešové je to opět něco nového. Celé představení totiž doprovází skladby skupiny Beatles.
Celý příběh je doprovázen příběhem čtyř slečen, které jsou fanynkami Beatles a jsou zároveň mušketýry. Žijí ale v době kolem roku 1968. Příběh mušketýrů se odehrává ve Francii za vlády krále Ludvíka XIII.. Kardinál Richelieu chce zničit královnu, která tajně miluje vévodu Buckinghama. Mušketýři se musí vypravit do Londýna, aby královně přivezli od vévody zpět diamantové přívěsky, které mu dala na znamení své lásky. Tím ale příběh nekončí. Milady de Winter pokračuje v intrikách a zabije d'Artagnanovu milou, Constance, která byla královninou služebnou. Představení končí ve chvíli, kdy se Beatles rozpadnou a všechny čtyři slečny jsou zklamané.

 Takto zpracované představení bylo zajímavé a jiné než jsem čekala. Některé okamžiky byly vtipné a hezky podané, rozhodně jsem se nenudila. Musím říci, že to byla neobvyklá a trochu ztřeštěná návštěva divadla. Překvapilo mě ale, že představení bylo tak dlouhé, trvalo přes 3 hodiny.
Na sebe jsem si vzala tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/tri-musketyri-2012/

Nora

 Od září jsme s Bárou potřetí díky KMD vyrazily do divadla. Vybraly jsme si představení Nora od H.Ibsena, které hostovalo v divadle V Dlouhé.
 JUDr. Torvald Helmer si už nemůže přát více. On i jeho krásná a vždy usměvavá žena jsou velmi šťastni. Torvald byl jmenován ředitelem banky, mají nádherný dům a tři roztomilé děti. Jak už to tak ale bývá, náhle do jejich života vtrhne několik nečekaných událostí. Přijíždí Nořina kamarádka Kristina, které nedávno zemřel manžel a hledá si práci. A objevuje se zde i JUDr. Nils Krogstad, který po Noře žádá přímluvu u Helmera, aby ho nevyhodil. Není to však obyčejná prosba. Vyhrožuje Noře, že pokud manžela nepřemluví, aby Krogstada nepropustil, předá mu směnku, na kterou si Nora kdysi půjčila peníze, aby mohla zaplatit manželovo léčení v cizině a na které zfalšovala otcův podpis. Noře se nepodaří manžela přemluvit a je rozhodnutá, že až se to Torvald dozví, tak Nora spáchá sebevraždu. Jeho reakce ale není taková, jakou si ona představovala a vše končí jinak než si divák myslel.

 Představení bych zařadila mezi ty, které se mi líbily více. Ztvárnění bylo moc povedené, jen nás překvapilo, že představení bylo celkem dlouhé a ten konec nás vlastně možná trochu zklamal, ale věřím, že naopak spousta jiných lidí byla potěšena.
Na sebe jsem si vzala tyrkysovou sukni, kterou jsem si ten den ráno trochu upravila a mohli jste ji vidět v tomto článku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/hoste.html?repertoarId=227

Soudné sestry

Podle knihy Soudné setry (Wyrd Sisters) od Terryho Pratchetta vzniklo velmi pěkné představení, kde divák může vidět spoustu námětů různých autorů. Objevil se zde vévoda s vévodkyní, kteří zavraždili krále, aby se dostali na trůn. Zemřelý král se ukazuje jako duch a nechybí ani další nadpřirozené bytosti jako například tři čarodějnice, které se snaží zachránit králoství. Malého královského syna dají do bezpečí rodiny principála kočovného divadla, ale jelikož je potřeba nového krále teď, nezbývá nic jiného než posunout čas přibližně o 20 let. Je zde i ukázaná nezkušenost mladé čarodějnice Magráty, která žije v naivní představě o životě (a zamiluje se do královského šaška), ale na rozdíl od starých čarodějnic Bábi Zlopočasné a Stařenky Oggové má přehled o moderním světě.  

Toto představení se mi velmi líbilo. Jedno z nejlepších divadel (minimálně za poslední dobu). Příběh byl zajímavý a vtipně podaný. Po dlouhé době jsem se dobře bavila skoro celých 175 minut (délka představení).
Mimo jiné, tento večer jsem si vzala poprvé tuto sukni.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=3

Tři sestry

Tři sestry, Olga, Máša a Irina žijí se svým bratrem Andrejem v ruském maloměstě. Jsou chytré, vzdělané a užívají si života. Často je navštěvuje baron, důstojník, doktor a další. Každý však touží po něčem co nemá. Andrej se sice oženil podle svých představ s Natašou, ale časem zjišťuje, že to není takové, jaké si představoval. Sestry touží po lásce a nakonec se upnou na představu života v Moskvě. Během celých čtyř let se jejich sen nesplní a touha vrátit čas do dob, kdy byly šťastné, nelze.

A.P.Čechov vystihl touhu po něčem, co nemůžeme z jakéhokoliv důvodu mít. Jak bylo v představení řečeno, věci nás více zajímají dokud je nemáme, poté pro nás ztratí největší lesk, zkrátka si na ně zvykneme. Líbilo se mi, že párkrát "hráli i mimo jeviště"-obzvlášť Irina se několikrát rozběhla kolem hlediště.
http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=128