Pavoučí sítě

 Minulý týden měla Anička maturitní ples, který jsme s Martinem navštívili. Poprvé jsem byla v Národním domě na Smíchově a musím říci, že prostory jsou pěkné, ale trochu mě zklamala velikost parketu. Minimálně do poloviny sálu byly rozestavěny velké kulaté stoly pro rodiče a tím se velmi zmenšil prostor k tanci. Když jsme se rozhodli tančit, tak bylo chvílemi velmi náročné vyhnout se potácejícím se opilým dvojicím a po chvíli stejně začali hrát odrhovačky, jelikož na klasiku moc lidí tančit nešlo. Ještě bych ale ráda zmínila, že Aničce to moc slušelo a vypadala jako princezna. :) A některé maturantky měly vážně zajímavé šaty, ale u jiných lidí jsem byla velmi překvapená, co si byli schopni vzít na sebe.
 Na letošní plesovou sezonu jsem si žádné šaty neušila, protože jsem měla dosti práce s šitím mých maturitních šatů, které vám snad již brzy ukážu. Rozhodla jsem se proto vytáhnout ze skříně tmavě modré šaty ze saténu s krajkou se vzorem pavoučích sítí na ramenou a rukávech. Pavouků se dost bojím, ale tento vzor se mi velmi líbí. Bylo to podruhé, co jsem šaty oblékla, poprvé jsem je měla na této opeře.

My heart is broken

 Tento tužkovník jsem šila už o prázdninách pro Kláru. Ozvala se mi, že se jí líbí tužkovník, který jsem ušila, a jestli bych jí také jeden neudělala. Tak jsme se domluvily, koupily látky a já jsem se pustila do šití, v pořadí druhého, tužkovníku. Jelikož jsem stroj už měla opravený a nestávkoval stejně jako posledně, bylo šití poněkud snažší, ale i tak to byla práce cca na dvě až tři hodiny a nejhorší jsou všechny ty malé uzlíky.

 

 

Modrobílá

 Je to už skoro rok, co jsem vymýšlela pro ségru dárek k narozeninám. Vlastně si už ani nepamatuji, jestli jsem to vymyslela sama, nebo jestli si o typ na dárek řekla. Protože má ráda modrou, koupila jsem bavlněnou modrou látku a ušila jsem jí tašku. Uvnitř tašky je i kapsička, sice malá, ale podle mě, že se v tašce hodí (alespoň já takové kapsičky vždy využívám). Tašku jsem předala tetě, která mi na ní nakreslila ségry oblíbené zvíře-kočku.

Nora

 Od září jsme s Bárou potřetí díky KMD vyrazily do divadla. Vybraly jsme si představení Nora od H.Ibsena, které hostovalo v divadle V Dlouhé.
 JUDr. Torvald Helmer si už nemůže přát více. On i jeho krásná a vždy usměvavá žena jsou velmi šťastni. Torvald byl jmenován ředitelem banky, mají nádherný dům a tři roztomilé děti. Jak už to tak ale bývá, náhle do jejich života vtrhne několik nečekaných událostí. Přijíždí Nořina kamarádka Kristina, které nedávno zemřel manžel a hledá si práci. A objevuje se zde i JUDr. Nils Krogstad, který po Noře žádá přímluvu u Helmera, aby ho nevyhodil. Není to však obyčejná prosba. Vyhrožuje Noře, že pokud manžela nepřemluví, aby Krogstada nepropustil, předá mu směnku, na kterou si Nora kdysi půjčila peníze, aby mohla zaplatit manželovo léčení v cizině a na které zfalšovala otcův podpis. Noře se nepodaří manžela přemluvit a je rozhodnutá, že až se to Torvald dozví, tak Nora spáchá sebevraždu. Jeho reakce ale není taková, jakou si ona představovala a vše končí jinak než si divák myslel.

 Představení bych zařadila mezi ty, které se mi líbily více. Ztvárnění bylo moc povedené, jen nás překvapilo, že představení bylo celkem dlouhé a ten konec nás vlastně možná trochu zklamal, ale věřím, že naopak spousta jiných lidí byla potěšena.
Na sebe jsem si vzala tyrkysovou sukni, kterou jsem si ten den ráno trochu upravila a mohli jste ji vidět v tomto článku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/hoste.html?repertoarId=227

Buď a nebe

 Když jsem, ani ne před měsícem, přišla k babičce, dala mi vybrat z hromady oblečení, jestli se mi náhodou něco nebude líbit. Většina těch věcí byla dosti velká, což mě celkem odrazovalo. Ale našla jsem tam jednu sukni, řekněme tyrkysově zelené barvy, která byla dlouhá tak do půli lýtek a navíc měla ještě dost široké boky. V pase mi ale byla celkem dobře. Podle stylu ušitých švů bych řekla, že si někdo tuto sukni ušil. Jelikož se mi barevně líbila, rozhodla jsem se, že si sukni upravím. Musela jsem tedy trochu zúžit boky a zkrátit, ale práce netrvala příliš dlouho a dokonce jsem sukni došívala ráno než jsem šla do školy. Chtěla jsem ji totiž rovnou večer odzkoušet v divadle. Vzala jsem si k ní teplé černé punčochy a černé triko s dlouhým rukávem, protože sice letos je zima mírná, ale teplo tedy opravdu nebylo. Po delší době jsem opět vytáhla dlouhý náhrdelník po prababičce, který nosím ráda k jednoduchým vrškům. Máte také nějaké oblíbené kousky po rodičích nebo prarodičích?

Mam'zelle Nitouche

Do Hudebního divadla Karlín nás vzala babička na operetu Mam'zelle Nitouche od F.Hervého.
 Příběh začíná v klášteře, kde jistý pan Célestin je varhaníkem a učitelem zpěvu. Nejvzornější chovankou a nejlepší zpěvačkou v klášteře je Denisa de Flavigny, která má být provdána za poručíka Fernand de Champlatreux. Do Paříže ji má doprovodit právě pan organista Célestin. Denisa však ale zjistila, že Célestin složil operetu pod jménem Floridor a její premiéra má být zrovna tento večer. Domluví se tedy, že na něj počká v hotelu a pojedou do Paříže pozdějším vlakem, protože autor na premiéře chybět nesmí. Denisa však z hotelu uprchne, jelikož ji divadlo velmi láká. Potká se tam s Fernandem de Champlatreux a padnou si do oka bez toho, aby tušili, že jsou zasnoubeni. Denisa se mu totiž představí jako Mam'zelle Nitouche. Hlavní role operety Corinna, která se dozvěděla, že její Floridor šel do hotelu s nějakou mladou slečnou, odmítá hrát a odchází z divadla. Shodou okolností se tam vyskytne Denisa, která umí celou operetu nazpaměť a může tedy hlavní roli převzít a sklízí velký úspěch. Když se s Célestinem snaží stihnout vlak, zadrží je vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Tam se právě koná zábava a mezi nimi je i Fernand. Denisa se k nim ráda přidává a organistovi nezbývá než jiného než se přidat také. Náhle však přichází velitel a Denisa se musí převléci za kadeta. Když se konečně dostali z kasáren, bylo už ráno, a tak se vrací do kláštera. Denisa musí vysvětlit matce představené proč se vracejí, ale jelikož je její oblíbenkyní, tak stačí výmluva "že se nechtěla vdávat a chtěla se vrátit zpět". V tu chvíli zjistí, že její snoubenec se jmenuje Fernand de Champlatreux a prý si vybral jinou, a proto si Denisu už vzít nechce. Denisa se tedy rozhodne, že "poručíka obrátí na pravou víru" a při té příležitosti se mu prozradí. Nakonec jim v cestě už nic nestojí.

 Představení bylo dost dlouhé, ale celou dobu jsem se velmi bavila. Je zde zobrazen velký kontrast kláštera, jehož chovanky jsou slušné a naivní, divadla, které bylo v té době bráno poněkud jinak než jej bereme dnes, a kasáren, kde jsou jen samí muži. Mam'zelle Nitouche jsem viděla ve filmové podobě z roku 1977 a byla jsem tedy dost zvědavá na divadlo. Nevím co se mi nakonec líbilo víc, oboje mělo svoje pozitiva a samozřejmě ztvárnění v divadle je složitější. Musím však říci, že herci odvedli skvělé výkony.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady a k tomu tamvě modrou košili, kterou mám moc ráda.
http://www.hdk.cz/repertoar/27-mamzelle-nitouche/

Dort

 Mamka měla narozeniny už v září, ale než jsme se dostali k nějaké oslavě, už byl pryč i říjen. A ona to vlastně ani moc slavit nechtěla. Tak jsme jí s taťkou a ségrou přichystali oslavu jako překvápko. Táta uvařil moc dobrou večeři a se ségrou jsme připravily nějaké ty chlebíčky a zobání a já jsem mamce udělala i dort. Nějaký recept na korpus jsem našla na internetu a na náplň jsem měla recept od tety už od minula. S taťkou jsme vymýšleli jaký tvar dortu mám udělat a jak ho ozdobit. Nakonec jsme se dohodli, že čtverec je celkem netradiční a zajímavý tvar a celý dort jsem posypala bílou čokoládou, kterou má mamka ráda. Zvrchu je tedy dort bílý a korpus i náplň jsou tmavé. Výrobou jsem strávila skoro celý den u babičky, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená. Samozřejmě se to nedá srovnávat s profesionální prací, ale chtěla jsem si to zkusit, docela mě to bavilo a chtěla jsem mamce udělat radost.