Zobrazují se příspěvky se štítkemDorty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDorty. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 4. září 2014

A zase pečení

 Dlouho jsem sem nepřidala žádný článek z kuchyně a teď jsem trochu experimentovala a dopadlo to docela dobře, tak se s vámi podělím (alespoň o fotky, když už nic jiného nezbylo). Ne že bych se v kuchyni vyskytovala tak málo, ale jen občas vyzkouším něco nového, i přestože mě to hrozně baví. Shrnu tedy mé nejzajímavější kuchařské pokusy za poslední dobu.

čtvrtek 23. ledna 2014

Dort

 Mamka měla narozeniny už v září, ale než jsme se dostali k nějaké oslavě, už byl pryč i říjen. A ona to vlastně ani moc slavit nechtěla. Tak jsme jí s taťkou a ségrou přichystali oslavu jako překvápko. Táta uvařil moc dobrou večeři a se ségrou jsme připravily nějaké ty chlebíčky a zobání a já jsem mamce udělala i dort. Nějaký recept na korpus jsem našla na internetu a na náplň jsem měla recept od tety už od minula. S taťkou jsme vymýšleli jaký tvar dortu mám udělat a jak ho ozdobit. Nakonec jsme se dohodli, že čtverec je celkem netradiční a zajímavý tvar a celý dort jsem posypala bílou čokoládou, kterou má mamka ráda. Zvrchu je tedy dort bílý a korpus i náplň jsou tmavé. Výrobou jsem strávila skoro celý den u babičky, ale s výsledkem jsem byla celkem spokojená. Samozřejmě se to nedá srovnávat s profesionální prací, ale chtěla jsem si to zkusit, docela mě to bavilo a chtěla jsem mamce udělat radost.

neděle 24. června 2012

Kytara

 Čtyři roky je neuvěřitelně dlouhá doba, během které si člověk najde spoustu kamarádů a vytvoří spoustu vztahů. Zážitky, které nás navždy budou spojovat. Chvíle plné stresu a bezradnosti-před všemi možnými testy (a že jich bylo dost...communy, chemie, fyzika apod.), chvíle spánku (zemák), chvíle s našimi oblíbenými profesory (myslím, že nemusím jmenovat :) ) a chvíle pohody (Berounka, Francie, lyžáky, horocyklo...). Každý si pamatuje něco jiného, ale jsou to společné vzpomínky, které se nezapomínají. Už navždy budeme poznamenaní těmito roky protrpěnými na GJN, nikdo nebude rozumět naší českofrancouzské mluvě... A i přestože se tak jako tak naše cesty jednou rozdělí, já osobně nezapomenu a doufám, že nebudu sama, kdo na všechno bude vzpomínat a vyprávět vnoučatům.