Čtyři roky je neuvěřitelně dlouhá doba, během které si člověk najde spoustu kamarádů a vytvoří spoustu vztahů. Zážitky, které nás navždy budou spojovat. Chvíle plné stresu a bezradnosti-před všemi možnými testy (a že jich bylo dost...communy, chemie, fyzika apod.), chvíle spánku (zemák), chvíle s našimi oblíbenými profesory (myslím, že nemusím jmenovat :) ) a chvíle pohody (Berounka, Francie, lyžáky, horocyklo...). Každý si pamatuje něco jiného, ale jsou to společné vzpomínky, které se nezapomínají. Už navždy budeme poznamenaní těmito roky protrpěnými na GJN, nikdo nebude rozumět naší českofrancouzské mluvě... A i přestože se tak jako tak naše cesty jednou rozdělí, já osobně nezapomenu a doufám, že nebudu sama, kdo na všechno bude vzpomínat a vyprávět vnoučatům.
Našemu třídnímu profesorovi jsme letos na konci roku s holkama vytvořily dort ve tvaru kytary. Myslím, že úplně všichni ho máme moc rádi a nemohli jsme si přát nikoho lepšího (už jen proto, že nikdo lepší není). Jak řekla jedna profesorka, je to náš taťka třídní. Děkujeme TAŤKO za všechno..., že jste to s námi zatím vydržel a věnoval nám tolik energie a trpělivosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)