Ředitelské lóže

Další představení ze školního Klubu mladého diváka. Tentokrát jsme vybíraly podle dobrého obsazení (Stanislav Zindulka a Alois Švehlík) a režie (Arnošt Goldflam).
 Jednalo se o dialog dvou starých mužů, kteří vzpomínali na své lásky a úspěchy, rekapitulovali svůj život.Oba byli zřejmě dříve herci a ke konci představení si spolu i zahráli scénu stížností pozemského člověka k Bohu.

 Tuto komedii jsme vybraly dobře. Představení bylo proloženo vtipnými hláškami a líbilo se mi. Obdivovala jsem starší herce, kteří na konci vystoupení dokonce popobíhali na jevišti. Konec sice nebyl příliš veselý, ale celkový dojem z divadla byl dobrý.
http://www.reznicka.cz/default.asp?p=inscendetail&insID={1E6CF6F0-B03C-4418-909B-35C37B806760}

Autumn

 Podzim sice už skoro odešel, ale podzimní barvy mám ráda, a tak jsem vybrala pár fotek, které mohou ještě toto roční období připomenout. Obě trička jsem batikovala doma a spíše jsem zkoušela co všechno by se dalo udělat.
 První tričko je už ze začátku září, kdy jsem byla na víkend kousek od Plzně.Nakreslila jsem na něj panáčka, který jde za panenkou a nese jí květinu.

 

Prachy!!!

 Babička dostala lítky na představení, jehož autorem je Ray Cooney. Mamka s tetou už představení viděly a moc ho chválily, tak jsem byla zvědavá jaké to bude.
 Henry Perkins slaví narozeniny, na večer jsou pozváni přátelé Vic a Betty a Henryho manželka Jean je doma už nervózní, jelikož Henry má zpoždění. Když konečně přijede, chce okamžitě odletět do Barcelony nebo kamkoliv jinam. V metru si totiž omylem s někým vyměnil kufřík a místo svých papírů našel uvnitř třičtvrtě milionu liber. Jenže tento večer mají manželé Jean a Henry spoustu návštěv, protože kromě přátel Vica a Betty se zde objeví i dva policisté a drzý taxikář Bill, který měl Perkinsovy odvézt na letiště. Rozpoutá se tedy hra plná falešných identit, ve které se oba manželské páry snaží peníze za každou cenu udržet a neprozradit. Jean začne pít a objeví se i původní majitel kufříku. Nakonec musí policistovi objasnit celý příběh popravdě a odevzdat kufřík. Ale jsou v něm opravdu peníze?

 Představení se mi velmi líbilo. Složení výborných herců, kteří bavili diváky od začátku do konce. Řada nedorozumění a kliček. Další skvělá divadelní hra, kterou jsem za poslední dobu viděla a donutila mě brečet smíchy.
Do divadla jsem opět vytáhla tuto sukni, tetokrát s tmavě modrou košilí, která se mi dohromady se sukní moc líbí.
http://www.divadlopalace.cz/257/cz/ray-cooney-prachy/

Violet

Fialová nepatří mezi mé nejoblíbenější barvy, ale přeci jen pár kousků této barvy se u mě v šatníku najde. Když jsem si k jednomu oblíbenému fialovému tričku vybírala náušnice, našla jsem jedny, které jsem si vyrobila přibližně před dvěma lety. Skládají se z kruhu z drátku, omotaného fialovou bavlnkou. Nemám ponětí, proč jsem tenkrát vybrala bavlnku zrovna téhle barvy, ale občas se mi hodí.

We found love

 Toto tričko/tílko/halenka-nazvěte si to jak se vám líbí, vznikla vlastně díky zbytků látek z šatů, které jsem šila před necelým rokem Evičce. Kolem krku je tyrkysová mašle a ze stejné látky a barvy je i pruh kolem pasu. Bohužel to není na fotce tolik vidět. Rukávy zde nejsou. Díky materiálu a barvám je tričko určeno spíše na společenské akce díky elegantnosti.

Černý šifon a tyrkysový(petrolejový) satén.

Modrovous

 Díky Klubu mladého diváka, který máme ve škole jsme s Bárou opět vyrazily do divadla, tentokrát jsme navštívily Dejvické divadlo. Režisérkou je Petra Tejnorová.
 Příběh se skládal ze tří příběhů, ve kterých vystupoval jeden muž a tři ženy: manželka znázorňovala nefungující domácnost, díky milence byla znázorněna touha muže a jeho útěk od manželky a posledním příběhem bylo setkání a navázání vztahu mezi mladou dívkou a vzspělým mužem, kteří se postupně poznávali a odhalovali svá tajemství.

 Představení mi někdo doporučil, ale vlastně jsem z něj nebyla příliš nadšená. Děj byl velmi časově nesouvislý, takže občas bylo těžké se zorientovat. Herci ale podali dobrý výkon a některé situace byly vtipné. Pěkný byl taneční doprovod.
http://www.dejvickedivadlo.cz/repertoar?modrovous-suovordom

Hodina šití

 O víkendu jsem byla s oddílem na výpravě na Srbsku. Bydleli jsme v bývalém nádražním domku, kde nebyla ani elektrika, a tak jsme večery trávili při světle propan-butanové lampy.
 Děti dostávají k celoroční hře takové mince, tak jsme chtěli ušít pytlíčky, aby měly mince kam dávat a neztratili je. Přivezli jsme zbytky látek a spostu jehel, aby se každý naučil alespoň trochu šít v ruce.
 Navlékání jehel bylo celkem náročné za špatného světla, ale dětem šití docela šlo. Museli jsme každému několikrát vysvětlit co má dělat, a pak už zbývalo jen navlékat jehly, dělat uzle, rozmotávat zamotané nitě, opravovat špatně ušité části.
 Nejvíc dotazů měl asi Mautin, jeden náš vedoucí, kterého najednou začaly manuální práce bavit a rozhodl se z pytlíku ušít rukavici. Jenže mu to trochu nevyšlo...
 Bylo to poprvé, co jsem učila někoho šít. Mnohem raději šiji na stroji, protože je to rychlejší, ale večery strávené šitím v ruce byly docela zajímavé. Hodně únavné, ale zajímavé. A děti to překvapivě bavilo :)