Zobrazují se příspěvky se štítkemDivadlo v Řeznické. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDivadlo v Řeznické. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 1. června 2017

Vražedný pátek

Do divadla v Řeznické chodíme převážně s Bárou a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Voucher se slevou jsem našla na slevomatu a následně jsme si vybraly představení Vražedný pátek od Benjamina Kurase.
Starý rabín Freitag si pozval židovského policistu Goldberga ze Scotland Yardu. V pracovně mu totiž leží uškrcený muž. Tento muž je německý desátník, který během 2. světové války pracoval v koncentračním táboře Belzec. Přišel Freitaga vydírat, ale co je horší, Freitag se rozpomněl na část své minulosti. Svůj příběh vypráví Goldbergovi, který mu nejprve příliš nevěří a má ho za blázna. Rabín totiž tvrdí, že během války v táboře Belzec. Ne však jako vězeň, ale jako velitel. Postupně vysvětluje své důvody a ukazuje se, že šel do tábora dobrovolně, kvůli jedné židovské dívce, kterou miloval. Po necelý rok se mu dařilo ji chránit, pak ale těžce onemocněl a o dva roky později ho našli v Buchenwaldu s číslem doktora Freitaga a ztrátou paměti. Na více než 30 let se mu podařilo všechno toto vymazat z paměti, ale teď to bylo za jeden večer zpět. Goldberg mu nakonec uvěřil, protože Freitag si pamatoval různé podrobnosti z chodu tábora, ke kterým by si nikdo jinak nedostal. Dokázat však toto všechno dalším lidem už nebude tak snadné. 

Představení se mi líbilo. Toto téma není nic pěkného, ale na druhou stranu bychom na něj neměli zapomínat, protože je a bude součástí naší minulosti. Zde bylo navíc dilema mezi tisíci mrtvými a záchranou milované osoby. Výkony Stanislava Zindulky v roli Freitaga i Jakuba Zindulky v roli Golberga byly skvělé!

pondělí 10. října 2016

Kalifornská mlha

„ ... Pollock byl Kerouac na plátně: jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní cvoci, kteří mají být spaseni, ti kteří chtějí mít všechno – a hned!, ... “
 Po delší době jsem vyrazila do divadla zase s Bárou a trochu jsme si zavzpomínaly na naše časté divadelní večery, které jsme měly díky Klubu mladého diváka. Vybraly jsme si představení Kalifornská mlha jehož autorem je Stephen Sachs.
 Bývalá barmanka Maude žije v kempu v přívěsu a sbírá věci, které ostatní už vyhodili. Mezi věcmi našla takhle obraz, který je možná od Pollocka. Pozvala si proto odborníka na výtvarné umění, aby jí řekl, zda je obraz pravý. Po vyplnění několika papírů se Lionel na obraz podívá a během chvilky prohlásí, že Pollock autorem obrazu není. Maude tomu v žádném případě nechce věřit a po nějaké době ukazuje i shodu otisků prstů mezi otiskem na obraze a otiskem na Pollockově obraze Levandulová mlha. Maude také přizná, že by měla zájemce o obraz, který nabídl celé 2 miliony dolarů. Jí ale nejde o peníze, ale chce, aby Lionel uznal, že je to opravdu Pollock, a aby tak vyšla pravda najevo. Lionel to ale uznat za žádnou cenu nechce. Maude však nemá peníze na to, aby si mohla dovolit pozvat ještě jiného odborníka. Během představení se také dozvídáme něco z minulosti obou postav. Slušně oblečený a uhlazený Lionel se při povídání o umění rozvášní, naopak slovník Maude je celou dobu velmi zajímavý a naprosto vystihuje ženu žijící v přívěsu. 

 Představení bylo zajímavé, tentokrát spíše na zamyšlení o životě. Vilma Cibulková byla naprosto skvělá a věrohodná v roli Maude a Luborovi Šplíchalovi role Lionela také seděla. Zprvu se zdálo, že Maude pouze věřila, že díky obrazu zbohatne a bude mít šanci změnit si život, pak se ale ukázalo, že vzhledem k nabídce, kterou dostala, jí o peníze až tak nejde, ale chce dosáhnout pravdy.
Na sebe jsem si vzala tuto modrou sukni, ale docela jsem mrzla, i přestože jsem si vzala už zimní kabát. 

pondělí 3. června 2013

Zlomatka

Před týdnem jsme vyrazily na další představení s KMD, leto už na poslední. Opět jsme zvolily Divadlo v Řeznické, jelikož se nám osvědčilo. Představení s názvem Zlomatka od neapolského dramatika Maria Geraldiho."Čemu nerozumím, to neexistuje, a pakliže existuje, je to nesprávné." 
Když se Diego vrátí na pár dní o prázdninách domů z univerzity v Římě, začne mu jeho matka dávat spoustu léku, prášků na spaní a vitamínů. Navíc ho doma zamkne, zalepí okna a hlídá ho, aby nemohl utéci. Rozhodla se totiž, že ho vyléčí z homosexuality. Celý děj se odehrává především formou dialogu mezi synem a matkou, který se jí snaží vysvětlit, že to žádná nemoc není, a že on je pořád stejný. Ona ho ale nechce poslouchat a ani pochopit. Zapře ho před jeho přítelem Albertem, který se o něj strachuje a tvrdí mu, že Diego je u své dívky, čemuž Alberto pochopitelně nevěří. Přivede mu domů i děvku, aby ho vyléčila, jenže ani toto nepomohlo. Nakonec se po velké hádce rozloučí a Diego navždy odchází... Tím to ovšem překvapivě nekončí...

Představení se mi líbilo, některé okamžiky byly velmi šokující a konec trochu morbidní. Bylo zde i několik vtipných hlášek a herci se často nebáli říct a hrát úplně cokoliv. Navíc jsem si ten večer vzala poprvé krásné boty na podpatku, které jsem si přivezla z Paříže, ale pak jsem měla pocit, že nedojdu domů.
http://www.reznicka.cz/default.asp?p=inscendetail&insID={39999717-7957-4EB8-95D8-F1BA2A0E0911}

pátek 30. listopadu 2012

Ředitelské lóže


Další představení ze školního Klubu mladého diváka. Tentokrát jsme vybíraly podle dobrého obsazení (Stanislav Zindulka a Alois Švehlík) a režie (Arnošt Goldflam).
 Jednalo se o dialog dvou starých mužů, kteří vzpomínali na své lásky a úspěchy, rekapitulovali svůj život.Oba byli zřejmě dříve herci a ke konci představení si spolu i zahráli scénu stížností pozemského člověka k Bohu.

 Tuto komedii jsme vybraly dobře. Představení bylo proloženo vtipnými hláškami a líbilo se mi. Obdivovala jsem starší herce, kteří na konci vystoupení dokonce popobíhali na jevišti. Konec sice nebyl příliš veselý, ale celkový dojem z divadla byl dobrý.
http://www.reznicka.cz/default.asp?p=inscendetail&insID={1E6CF6F0-B03C-4418-909B-35C37B806760}

čtvrtek 29. března 2012

Mydlibaba a ty druhé

 „My ženské už jsme takové, schází nám logika. Stále doufáme, že se věci nějakým zázrakem změní, i když už není pomoci, i když je už všecko dávno ztracený.“
 Tři příběhy...tři různé ženy...Luba Skořepová...třikrát v jiné roli...třikrát jiný monolog...autorem Aldo Nicolaj.
 Jednou Mydlibaba zavřená na doživotí vypráví svůj příběh, kdy za všechno co dělala se jí konečně dostala odměna.
 Podruhé stará panna, které utekl ženich od oltáře. Stejně s ním byla nuda a chtěl ji jen pro peníze. Tak si koupí pejska a na ty šutry, které on tolik obdivoval "se půjdeme vy...venčit!"
 Nakonec vdova, které manžel před smrtí utekl za bohatší slečnou z lékárny. Ale jelikož se nerozvedli, vdova zdědila všechno co na nebožtíka slečna z lékárny přepsala, aby si ho udržela. A tak slečna z lékárny "zůstala s holou prdelí!".

Představení se mi moc líbilo. Luba Skořepová byla skvělá a je to jedno z představení, na které bych šla klidně znovu. Obdivuji ji, jak zvládla ve svých letech stát něco kolem hodiny a půl na jevišti, vést monolog, bavit publikum a celkově podat takový skvělý výkon. Navíc atmosféra v celkem malém Divadle v Řeznické byla příjemná.
http://www.reznicka.cz/default.asp?p=inscendetail&insID={B4B67FE4-E79F-4386-A84A-6C4E8E8724C1}