Opět jsem si pro vás připravila článek s návodem, tentokrát na zúžení kalhot. Samozřejmě záleží, jak moc je chcete zúžit, ale pokud jen nohavice (a ne pas), tak to není nic složitého a hned uvidíte jak na to.
Nerada vyhazuji oblečení z důvodu, že se mi na něm něco nelíbí. Jedním z těchto případů jsou právě kalhoty. Vlastně nemám ve skříni mnoho kalhot, které bych nezúžila nebo jinak neupravila. Proč bych je měla vyhazovat, když se mi líbí např. jak mají udělaný pas nebo jejich barva apod, jen proto, že jsou příliš široké? Když je přitom můžu tak jednoduše zúžit...
Když jsem se s Bárou asi rok před naším maturitním plesem dohodla, že jí na něj ušiji šaty, nečekala jsem vlastně, že k tomu opravdu nakonec dojde. Mohly jí totiž nějaké zaujmout v obchodě a měla by šaty jednoduše vyřešené.
Už dřív jsem ráda chodila do salonů s plesovými šaty, nejčastěji s mojí kamarádkou Aničkou, a zkoušely jsme si různé šaty. Vždy jsem se těšila, až si budu vybírat šaty na maturitní ples, kde jsem chtěla být jako princezna, s širokou sukní a krásným účesem. Nejčastěji jsem si zkoušela šaty barvy modré, protože mám tu barvu ráda a myslím si i, že mi, jako blondýnce, sluší.
Naše úplně poslední návštěva divadla díky KMD. Tímto posledním představením byla Korespondence V+W pod vedením J. Mikuláška.
Herci byli pouze tři, Voskovec, Werich a žena, která ztvárnila témeř všechny ženy, které se během večera (tedy spíše života V+W) objevily. Celé představení vypovídalo o vztahu mezi tvůrci Osvobozeneckého divadla. Dozvídáme se nejen o míře jejich pracovní úspěšnosti, ale také o jejich soukromém životě. Bohužel byla jejich tvorba omezená tehdejším režimem. Často ve svých dopisech používali jiná možná oslovení a přirovnání. Ani jeden z nich neměl příliš jednoduchý život, ale za to zajímavý a pro mnoho lidí nezapomenutelný. Po rozdělení jejich cest v roce 1948 se ještě párkrát viděli, ale jejich komunikace byla převážně díky dopisům.
Divadelní představení bylo velmi pěkné, ale vlastně depresivní. První polovinu jsem se bavila mnohem více, některé scény byly hodně vtipné. Lidé, kteří viděli Korespondenci V+W dříve než já, říkali, že se jim to velmi líbilo a bavili se. Musím souhlasit spíše jen s první částí, líbilo se mi to, ale vzhledem ke druhé části bych řekla, že to ideálně vystihlo zakončení našich návštěv divadel. Poslední, depresivní, konec. Bylo však velmi zajímavé jejich nalíčení-bílé obličeje, černé obočí a rty, vlasy nagelované nahoru. A líbilo se mi, že všichni byli stále na jevišti, ale vždy jen jeden poutal naší pozornost ve chvíli, kdy jsme se dozvídali o další části jejich života.
Pokud by vás zajímalo, v čem jsem do divadla vyrazila, podívejte se na tento článek. http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/korespondence-vw/
Už je to nějaký ten měsíc, co jsme měli Vánoce, takže je nejvyšší čas podělit se o jeden opožděný dárek. Já jsem byla však pouze tvůrcem. Někdy kolem Vánoc se mě Bára ptala, jestli bych mohla ušít tašku na foťák pro Naty. Souhlasila jsem, možná z části i proto, že jsem čekala, že to bude snazší.
Dnes jsem si pro vás připravila trochu jiný článek, než jaké se tu objevují normálně. Opět jsem sáhla po sukni z hromady od babičky (první ze sukní jste mohli vidět tady) a zkrátila jsem si ji, protože se mi přeci jen zdála dosti dlouhá. Tentokrát vám však i ukážu a popíšu, jak takové zkracování probíhá.
Tento týden jsme měli ve škole bac blanc, což jsou maturity nanečisto, a proto jsem ani neměla čas přidávat nějaké články. Po dnech trávených učením doma nebo ve škole, bylo příjemnou změnou jít také někam jinam a to dokonce do divadla. Měly jsme s Bárou zase lístky díky KMD na představení Dobře rozehraná partie od Stefana Vögela. Bylo to vůbec poslední představení, na které se nám povedlo sehnat lístky, a tak jsme lístky vzaly bez toho, abychom zjistily o čem představení je. A musím říct, že to byla trefa do černého.
Válečný veterán Fred Kowinski žije sám v bytě, kde neuklízí a vyhazuje všechny hospodyně, které mu jeho syn Leonard přivede. Jediný, kdo smí k němu chodit, je jeho přítel Walt, který s ním již 37 let hraje každý týden šachy. Moc partií ale nedohráli a když ano, tak vyhrával Fred. A to jen díky tomu, že podváděl a tahy si zkoušel dopředu. Když Leonard přivedl Rosalindu, která měla být novou hospodyní, nikdo nevěřil, že druhý den přijde znovu, protože všechny její předchůdkyně se už neukázaly. Ona však přišla nejen druhý den, ale i po měsíci stále ještě k Fredovi chodila a dokonce se sblížili. Leonard se vrátil z cest a byl velmi překvapen, že se s Rosalindou setkává. Byl dokonce naštvaný, když zjistil, jak se oba poznali a sblížili. Walt nešťastnou náhodou zjišťuje, že ho Fred celá ta léta podváděl a rozzuřen odchází. Odchází i Rosalinda, která se pohádala s Leonardem a zřejmě mohla za všechny chyby ve Fredově životě. Nakonec se Walt i s Rosalindou, která u něj začala pracovat jako hospodyně, po nějaké době vrátí.
Představení se mi moc líbilo, bylo velmi vtipné a herecké výkony byli skvělé. Celou dobu jsem se dost bavila a jak jsem již zmínila, bylo to skvělé odreagování od školy. Pokud máte rádi komedii a nečekané zvraty, určitě mohu doporučit. Zařadila bych toto představení mezi ty lepší.
A kdyby vás zajímalo v čem jsem tento večer vyrazila, využila jsem teplejšího jarního počasí a vzala jsem si sukni, kterou jste mohli vidět v jednom z mých prvních příspěvků. http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/30/Dobre-rozehrana-partie/
