Korespondence V+W

„Život herecký je strašný – někdy vůbec ne.“

Naše úplně poslední návštěva divadla díky KMD. Tímto posledním představením byla Korespondence V+W pod vedením J. Mikuláška.
 Herci byli pouze tři, Voskovec, Werich a žena, která ztvárnila témeř všechny ženy, které se během večera (tedy spíše života V+W) objevily. Celé představení vypovídalo o vztahu mezi tvůrci Osvobozeneckého divadla. Dozvídáme se nejen o míře jejich pracovní úspěšnosti, ale také o jejich soukromém životě. Bohužel byla jejich tvorba omezená tehdejším režimem. Často ve svých dopisech používali jiná možná oslovení a přirovnání. Ani jeden z nich neměl příliš jednoduchý život, ale za to zajímavý a pro mnoho lidí nezapomenutelný. Po rozdělení jejich cest v roce 1948 se ještě párkrát viděli, ale jejich komunikace byla převážně díky dopisům.

 Divadelní představení bylo velmi pěkné, ale vlastně depresivní. První polovinu jsem se bavila mnohem více, některé scény byly hodně vtipné. Lidé, kteří viděli Korespondenci V+W dříve než já, říkali, že se jim to velmi líbilo a bavili se. Musím souhlasit spíše jen s první částí, líbilo se mi to, ale vzhledem ke druhé části bych řekla, že to ideálně vystihlo zakončení našich návštěv divadel. Poslední, depresivní, konec. Bylo však velmi zajímavé jejich nalíčení-bílé obličeje, černé obočí a rty, vlasy nagelované nahoru. A líbilo se mi, že všichni byli stále na jevišti, ale vždy jen jeden poutal naší pozornost ve chvíli, kdy jsme se dozvídali o další části jejich života.
Pokud by vás zajímalo, v čem jsem do divadla vyrazila, podívejte se na tento článek.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/korespondence-vw/

Asanace

  Poslední týden před Vánoci jsme vyrazily s Baškou do divadla. Opět díky lístkům z KMD. Tentokrát to bylo divadlo Na zábradlí, kde jsme už jednou byly. Vybrali jsme si představení Asanace od Václava Havla. Zřejmě měli málo diváků, tak nám vyměnili lístek (bohužel jsme dostali jen napsaný v ruce místo tištěného) a místo na balkóně jsme nakonec seděli v přízemí, odkud byl ale také dobrý výhled.
 Na hradě přebývá 7 lidí, kteří se podílejí na projektu demolice starého malebného podhradí a na jeho místě chtějí vystavět paneláky, kde by mohlo žít o mnoho více lidí a za mnohem lepších podmínek. Obyvatelé se samozřejmě bouří a i samotným architektům se do práce příliš nechce. Mezitím se tam vystřídají dva inspektoři. Když přijde první a oznámí architektům, že asanace nebude, mají z toho všichni radost, ale ta netrvá příliš dlouho. Chvíli po té přijde inspektor nový a plány zase změní. Zároveň s tím řeší architekti své milostné životy a city, které nejsou příliš jednoduché.

 Václav Havel zachytil zřejmě velmi dobře tehdejší situaci v Československu, ale myslím, že hra dost zobrazuje i dnešní společnost. Představení se mi líbilo, ale nevím, jestli bych na něj šla znovu. Nejvíce mě (a asi i spoustu dalších lidí) rozčiloval tajemník, který byl autorem celého projektu.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/asanace/

Život Galileiho

 Jedno z dalších představení od Klubu mladého diváka ze školy. Doufaly jsme, že tentokrát bude lepší než posledně. Režisérem je David Czesany.
 Příběh o vědci Galileiovi a jeho okolí, který díky dalekohledu objevil spoustu informací o vesmíru, ale nebyl přijat příliš dobře. Nejdříve působil v Padovu a následně ve Florencii. Nakonec výsledky jeho bádání nechtěla přijmout církev a Galilei musel odvolat své učení, aby si zachránil život a mohl pokračovat v bádání, ale i tak už byl kontrolován.

Výkon herců byl skvělý, jen představení bylo trochu dlouhé. Zajímavé bylo proložení písničkami a hudbou. S tímto večerním programem jsem byla spokojená.
Pokud si dobře pamatuji, měla jsem na sobě tento večer sukni z tohoto článku.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/zivot-galileiho/