Na trhy

 Štědrý den je sice už za námi, ale i tak bych vám ráda dnes na začátku popřála veselé Vánoce a šťastný nový rok. Užijte si zbylých pár dní klidu a pohody a hlavně nic nedělejte. :)
 Jak už jsem psala, babička našla na chatě starý závěs z pěkné látky, a tak jsme se s tetou domluvily, že z toho ušiji tašky, které ona pak namaluje. Společnými silami jsme takhle už vytvořily sedm tašek, které jsou už i prodané. Šest z nich můžete vidět v článcích tady a tady a jednu jsme daly babičce, za to, že nám látku tak hezky připravila (snad se časem dostanu i k vytvoření článku).
 Zbylo mi pár menších kousků látky, ze kterých by se už nepovedlo ušít velkou tašku, a tak jsem z nich ušila menší, řekněme kosmetické, taštičky a jeden obal na telefon. Určitě to nejsou ale poslední výtvory, mám doma ještě připravenou látku na dalších pár menších taštiček. A pokud se mi povede rozumně rozpárat i staré oblečení z tohoto lnu, tak snad brzy budou další, třeba i velké tašky.

 

http://www.fler.cz/malovany-obchudek

Pan Kaplan má třídu rád

Minulý týden jsem byla s mamkou, ségrou a Martinem v divadle. Mamka měla totiž lístky z práce a po představení následoval raut. Toto představení jsem už alespoň jednou viděla, ale moc ráda jsem šla znova. Podle stejnojmenné knihy od Lea Rostena zrežíroval Miroslav Hanuš s Oldřichem Víznerem v roli Kaplana.
 Příběh se odehrává ve večerní škole, kde se schází lidé z různých koutů světa, aby se naučili jazyk-v originále angličtinu, jelikož emigrovali během 2.světové války do Ameriky. Studenti jsou zde mladí i staří, někteří pilní, jiní velmi sebevědomí-jako například pan Kaplan. Pan učitel je ze svých žáků chvílemi dost nešťastný, když tak poslouchá, jaké slova jsou schopni vymyslet. Celý příběh je prokládán písněmi z rodných zemí studentů a každý student si čas od času zasteskne po svém domově a své rodině.

 Originál a vlastně ani českou knihu jsem nečetla, ale je asi jasné, že v angličtině byly jiné slovní hříčky než v jazyce českém. Musím však říci, že jsem se celou dobu velmi bavila a obdivuji herce, že zvládli tak skvěle ztvárnit cizince, kteří nemluví česky příliš dobře. I Martin, mamka a Maruš si prý večer v divadle užili a moc se jim to líbilo.
Mimo jiné, tento večer jsem si vzala sukni, kterou do divadel nosím celkem často, jelikož je pohodlná i přes den ve škole a mohli jste ji vidět zde.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/22/Pan-Kaplan-ma-tridu-rad/

Dárečky

 A opět se nám přiblížily Vánoce a s nimi i Vánoční výprava s oddílem. A my jsme si lámali hlavu nad tím, jaké dárky dáme dětem letos. Návrhů padlo několik, ale nakonec jsme realizovali nápad Martina. Dali jsme dětem taštičky velikosti A5, aby si mohli na schůzky nosit všechny věci a nezapomínaly nic doma. Jestli to bude fungovat to se teprve uvidí, ale zkusili jsme to. 

The Gin Game

 Tentokrát jsem byla v divadle s Martinem, mým přítelem. On moc do divadla nechodí, ale prý ne proto, že by neměl divadlo rád, ale spíš, že na to není zvyklý. Tak mě napadlo, že bych mu mohla dát nějaké lístky k narozeninám. Shodou okolností to dokonce vyšlo na den jeho svátku. :) Když jsem tedy vybírala představení, vzpomněla jsem si, že mamka i teta mi doporučovali The Gin Game v divadle Viola v podání J.Somra a B.Bohdanové v režii L.Engelové. Minulý rok jsem lístky na toto představení dávala i našim k Vánocům, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
 Celý děj se odehrával v domově důchodců, kde se potkal pan Weller s paní Fonsií. Žádné návštěvy za nimi nechodí a oni spolu tráví volný čas hraním karetní hry Gin. Zároveň si navzájem odhalují své životní příběhy a poznávají se. Wellera vyhodili jeho spolupracovnící z firmy, kterou sám založil, se ženou se rozvedl a děti nevídá a Fonsie je také rozvedená a se synem se rozešla ve zlém. Fonsie stále vyhrává ve hře a Weller je naštvaný, ale i tak s ní chce hrát stále dál...

I přestože jsme byli asi nejmladší diváci, tak se mi představení moc líbilo a shodli jsme se s Martinem, že by se to dalo vyložit jako jakési zobrazení toho, že za to, že jsme na světě jsme vděčni jen a jen svým rodičům. Dále bychom mohli říci, jak je život pomíjející a lidé v takovémto domově vymýšlejí spoustu věcí, co dělat, aby si ukrátili čas.
http://www.divadloviola.cz/index.php?p=pred&ID=5&SID=11&d=60

Džínová taška

  Říkala jsem si, že jsem dlouho nevytvořila žádný příspěvek a přemýšlela jsem, co jsem už nafotila a co ještě ne a o čem jsem už psala. Vzpomněla jsem si, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme byli na výletě v Hluboké nad Vltavou, kam jsme vyrazili na výstavu Andy Warhol-Zlatá šedesátá a při té příležitosti jsme šli i na prohlídku zámku. 

 S sebou jsem měla novou džínovou tašku vyrobenou ze starých kalhot. Našla jsem totiž u babičky staré džíny s vysokým pasem, ustřihla jsem nohavice a spodek zašila. Jen jsem měla trochu problém s přišitím popruhu, jelikož látka byla dost tlustá a stroj mi to moc nechtěl ušít. Dále jsem přemýšlela jak vymyslím zavírání, a protože jsem byla celkem líná a nechtělo se mi šít se zipem (a navíc mi přišel ten vršek tašky takový divný), tak jsem přišila víko, které se zavírá na patentek.

Bílé noci

Před čtrnácti dny jsme opět po delší době byly s Bárou na představení z KMD. Vybraly jsme si tentokrát Bílé noci, představení, které se hraje v divadle Viola. Je to malé divadlo, ale je zde velmi příjemná atmosféra. Novelu Fjodora Michajloviče Dostojevského upravil režisér Jaromír Pleskot.
 Příběh vypráví mladý nesmělý muž Snílek, který jednoho večera osloví u břehu řeky uplakanou slečnu Nastěnku. Během několika následujících setkání se od ní dozví, že čeká na muže, který se má po roce vrátit z Moskvy, a kterého si má vzít. Snílek ji utěšuje, pomáhá jí tohoto muže najít, i přestože je do ní od prvního setkání zamilovaný. Jelikož vyvolený stále nepřichází, tak se Nastěnka, po Snílkově vyznání lásky, rozhodne, že si ho vezme za muže. Domluví se už téměř na všem, když tu se najednou objeví ten, na kterého tak dlouho čekala. Snílkovi po nějaké době přišel ještě omluvný dopis od Nastěnky...

 Představení se mi líbilo, trochu mi to chvílemi připomínalo Čekání na Godota, které je však založeno na jiných mmotivech. Tereza Kostková krásně ztvárnila roli lehce naivní mladé dívky, která toho moc nezažila a Radkovi Valentovi se opuštěný a zoufalý muž toužící po lásce povedl zahrát také velmi pěkně.
Tento den jsem vyrazila do divadla, myslím, opět v sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://divadloviola.cz/?p=pred&ID=5&SID=11&d=43

Trenky

  Já vím, já vím...dlouho jsem neměla čas dát sem další příspěvek, ale právě pracuji na dvou o to zajímavějších projektech, které bych sem mohla dát snad během prosince :).
 Už je to tak dva a půl měsíce, co jsme s Martinem konečně nafotili naše trenky na spaní. Dala jsem mu je mimo jiné loni k Vánocům a sama jsem si o nějakou tu dobu později udělala také jedny pro sebe. Musím ale říct, že ty pro něj se mi povedly trochu víc. Na výrobu jsem použila béžovou bavlněnou látku se vzorem myšek a berušek.

 

Mimochodem, ty dva náramky, které má Martin na ruce, je také moje práce.