Rozmarné léto

 Poslední návštěvou divadla, které jsme stihli celkem těsně před jarní karanténou (což jsme v té době pochopitelně ještě nevěděli) bylo Rozmarné léto podle knihy Vladislava Vančury v divadle Viola. Trochu nás překvapilo, že představení začínalo až ve 20:00 (mysleli jsme si, že začíná už v 19:00), ale aspoň jsme díky tomu stihli večeři. 😊

Příběh se odehrává v Krokových Varech, kam přijede kouzelník Arnoštek se svou pomocnicí Annou a zasáhne do, jinak celkem stereotypního, života tří přátel, Antonína, kanovníka  a majora. Všichni tři jsou Annou okouzleni a Antonín ji večer pozve k sobě na plovárnu. Přistihne je tam však Antonínova manželka Kateřina, která se na oplátku nastěhuje k Arnoštkovi, který ji okouzlil. Následující den kvůli Anně kanovník málem přijde o ucho a ani major neskončí bez úhony.

Během představení jsem se chvílemi ztrácela v ději, což mohlo být částečně způsobeno jazykem, kterým je příběh napsán. Zároveň bylo několik scén (jako např. vystoupení kouzelníka), kdy bylo potřeba zapojit fantazii a některé věci si domyslet. I tak se mi ale představení líbilo a výkony herců byly skvělé!

The Gin Game

 Tentokrát jsem byla v divadle s Martinem, mým přítelem. On moc do divadla nechodí, ale prý ne proto, že by neměl divadlo rád, ale spíš, že na to není zvyklý. Tak mě napadlo, že bych mu mohla dát nějaké lístky k narozeninám. Shodou okolností to dokonce vyšlo na den jeho svátku. :) Když jsem tedy vybírala představení, vzpomněla jsem si, že mamka i teta mi doporučovali The Gin Game v divadle Viola v podání J.Somra a B.Bohdanové v režii L.Engelové. Minulý rok jsem lístky na toto představení dávala i našim k Vánocům, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
 Celý děj se odehrával v domově důchodců, kde se potkal pan Weller s paní Fonsií. Žádné návštěvy za nimi nechodí a oni spolu tráví volný čas hraním karetní hry Gin. Zároveň si navzájem odhalují své životní příběhy a poznávají se. Wellera vyhodili jeho spolupracovnící z firmy, kterou sám založil, se ženou se rozvedl a děti nevídá a Fonsie je také rozvedená a se synem se rozešla ve zlém. Fonsie stále vyhrává ve hře a Weller je naštvaný, ale i tak s ní chce hrát stále dál...

I přestože jsme byli asi nejmladší diváci, tak se mi představení moc líbilo a shodli jsme se s Martinem, že by se to dalo vyložit jako jakési zobrazení toho, že za to, že jsme na světě jsme vděčni jen a jen svým rodičům. Dále bychom mohli říci, jak je život pomíjející a lidé v takovémto domově vymýšlejí spoustu věcí, co dělat, aby si ukrátili čas.
http://www.divadloviola.cz/index.php?p=pred&ID=5&SID=11&d=60

Bílé noci

Před čtrnácti dny jsme opět po delší době byly s Bárou na představení z KMD. Vybraly jsme si tentokrát Bílé noci, představení, které se hraje v divadle Viola. Je to malé divadlo, ale je zde velmi příjemná atmosféra. Novelu Fjodora Michajloviče Dostojevského upravil režisér Jaromír Pleskot.
 Příběh vypráví mladý nesmělý muž Snílek, který jednoho večera osloví u břehu řeky uplakanou slečnu Nastěnku. Během několika následujících setkání se od ní dozví, že čeká na muže, který se má po roce vrátit z Moskvy, a kterého si má vzít. Snílek ji utěšuje, pomáhá jí tohoto muže najít, i přestože je do ní od prvního setkání zamilovaný. Jelikož vyvolený stále nepřichází, tak se Nastěnka, po Snílkově vyznání lásky, rozhodne, že si ho vezme za muže. Domluví se už téměř na všem, když tu se najednou objeví ten, na kterého tak dlouho čekala. Snílkovi po nějaké době přišel ještě omluvný dopis od Nastěnky...

 Představení se mi líbilo, trochu mi to chvílemi připomínalo Čekání na Godota, které je však založeno na jiných mmotivech. Tereza Kostková krásně ztvárnila roli lehce naivní mladé dívky, která toho moc nezažila a Radkovi Valentovi se opuštěný a zoufalý muž toužící po lásce povedl zahrát také velmi pěkně.
Tento den jsem vyrazila do divadla, myslím, opět v sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://divadloviola.cz/?p=pred&ID=5&SID=11&d=43