The Gin Game

 Tentokrát jsem byla v divadle s Martinem, mým přítelem. On moc do divadla nechodí, ale prý ne proto, že by neměl divadlo rád, ale spíš, že na to není zvyklý. Tak mě napadlo, že bych mu mohla dát nějaké lístky k narozeninám. Shodou okolností to dokonce vyšlo na den jeho svátku. :) Když jsem tedy vybírala představení, vzpomněla jsem si, že mamka i teta mi doporučovali The Gin Game v divadle Viola v podání J.Somra a B.Bohdanové v režii L.Engelové. Minulý rok jsem lístky na toto představení dávala i našim k Vánocům, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
 Celý děj se odehrával v domově důchodců, kde se potkal pan Weller s paní Fonsií. Žádné návštěvy za nimi nechodí a oni spolu tráví volný čas hraním karetní hry Gin. Zároveň si navzájem odhalují své životní příběhy a poznávají se. Wellera vyhodili jeho spolupracovnící z firmy, kterou sám založil, se ženou se rozvedl a děti nevídá a Fonsie je také rozvedená a se synem se rozešla ve zlém. Fonsie stále vyhrává ve hře a Weller je naštvaný, ale i tak s ní chce hrát stále dál...

I přestože jsme byli asi nejmladší diváci, tak se mi představení moc líbilo a shodli jsme se s Martinem, že by se to dalo vyložit jako jakési zobrazení toho, že za to, že jsme na světě jsme vděčni jen a jen svým rodičům. Dále bychom mohli říci, jak je život pomíjející a lidé v takovémto domově vymýšlejí spoustu věcí, co dělat, aby si ukrátili čas.
http://www.divadloviola.cz/index.php?p=pred&ID=5&SID=11&d=60

Džínová taška

  Říkala jsem si, že jsem dlouho nevytvořila žádný příspěvek a přemýšlela jsem, co jsem už nafotila a co ještě ne a o čem jsem už psala. Vzpomněla jsem si, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme byli na výletě v Hluboké nad Vltavou, kam jsme vyrazili na výstavu Andy Warhol-Zlatá šedesátá a při té příležitosti jsme šli i na prohlídku zámku. 

 S sebou jsem měla novou džínovou tašku vyrobenou ze starých kalhot. Našla jsem totiž u babičky staré džíny s vysokým pasem, ustřihla jsem nohavice a spodek zašila. Jen jsem měla trochu problém s přišitím popruhu, jelikož látka byla dost tlustá a stroj mi to moc nechtěl ušít. Dále jsem přemýšlela jak vymyslím zavírání, a protože jsem byla celkem líná a nechtělo se mi šít se zipem (a navíc mi přišel ten vršek tašky takový divný), tak jsem přišila víko, které se zavírá na patentek.

Bílé noci

Před čtrnácti dny jsme opět po delší době byly s Bárou na představení z KMD. Vybraly jsme si tentokrát Bílé noci, představení, které se hraje v divadle Viola. Je to malé divadlo, ale je zde velmi příjemná atmosféra. Novelu Fjodora Michajloviče Dostojevského upravil režisér Jaromír Pleskot.
 Příběh vypráví mladý nesmělý muž Snílek, který jednoho večera osloví u břehu řeky uplakanou slečnu Nastěnku. Během několika následujících setkání se od ní dozví, že čeká na muže, který se má po roce vrátit z Moskvy, a kterého si má vzít. Snílek ji utěšuje, pomáhá jí tohoto muže najít, i přestože je do ní od prvního setkání zamilovaný. Jelikož vyvolený stále nepřichází, tak se Nastěnka, po Snílkově vyznání lásky, rozhodne, že si ho vezme za muže. Domluví se už téměř na všem, když tu se najednou objeví ten, na kterého tak dlouho čekala. Snílkovi po nějaké době přišel ještě omluvný dopis od Nastěnky...

 Představení se mi líbilo, trochu mi to chvílemi připomínalo Čekání na Godota, které je však založeno na jiných mmotivech. Tereza Kostková krásně ztvárnila roli lehce naivní mladé dívky, která toho moc nezažila a Radkovi Valentovi se opuštěný a zoufalý muž toužící po lásce povedl zahrát také velmi pěkně.
Tento den jsem vyrazila do divadla, myslím, opět v sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://divadloviola.cz/?p=pred&ID=5&SID=11&d=43

Trenky

  Já vím, já vím...dlouho jsem neměla čas dát sem další příspěvek, ale právě pracuji na dvou o to zajímavějších projektech, které bych sem mohla dát snad během prosince :).
 Už je to tak dva a půl měsíce, co jsme s Martinem konečně nafotili naše trenky na spaní. Dala jsem mu je mimo jiné loni k Vánocům a sama jsem si o nějakou tu dobu později udělala také jedny pro sebe. Musím ale říct, že ty pro něj se mi povedly trochu víc. Na výrobu jsem použila béžovou bavlněnou látku se vzorem myšek a berušek.

 

Mimochodem, ty dva náramky, které má Martin na ruce, je také moje práce.

Couleurs

 Hrozně nerada vymýšlim pro někoho dárky, jelikož mě dost často nenapadá nic originálního. Ale zároveň ráda lidi překvapuju, takže když se mi něco náhodou povede vymyslet, jsem z toho nadšená. Tentokrát jsem pro Evičku k narozeninám vytvořila tašku. Nebyl to tak úplně můj nápad, protože jsme se o ní bavily spolu, ale celkové provedení už bylo na mě. Jediné kritérium bylo, aby se hodila k co nejvíce věcem, ale aby nebyla černá. Vzhledem k tomu ale, že bílá je hned špinavá, zvolila jsem několik barev, které jsem poskládala dohromady. Taška je ušita z bavlny a navíc jsem přidala citát, který mám ráda, a který mi přijde dost výstižný, snad nejsem sama komu se líbí.

Správně vidíme jen srdcem, co je důležité je očím neviditelné. Antoine de Saint-Exupéry

Ruffle

 Když jsem nedávno prohlížela svůj šatník, našla jsem černou minisukni, která ale na můj vkus byla až příliš krátká. Tak jsem se rozhodla ji trochu upravit a vzpomněla jsem si na černou sukni s bílým volánem, kterou jsem náhodou objevila na jedněch diy stránkách a velmi mě zaujala. Pak už jen zbývalo si článek ještě jednou najít a pořádně si prohlédnout jak sukně vypadá, koupila jsem si látku a pustila se do práce. Během jednoho odpoledne byla sukně upravená a hned následující den jsem ji vyzkoušela na svatbě kamaráda.

 Svatba byla na louce, takže jsem místo podpatků zvolila praktičtější baleríny.

Punks not dead

  Dlouho jsem přemýšlela co dám Lucce k narozeninám, až se to nakonec vymyslelo téměř samo. Lucka mi poslala fotku šatů z jednoho obchodu s dotazem, jestli bych něco podobného neuměla ušít. Tak jsem jí něco navrhla, dojely jsme koupit látky a brzy jsme začali zkoušet. Návrh jsme ještě trochu poupravily a najednou z toho byly tyto šaty.
 Poprvé si je vzala hned na oslavu narozenin, které měla spojenou s koncertem skupiny Slabší článek, ve které zpívá. Tentokrát si je vzala na svatbu jejich bubeníka a já mohla udělat pár fotek.

 

 

  Přes černou, lehce natahovací, látku je tyl v několika vrstvách a dá se různě tvarovat.

Tyto šaty byly prvotní inspirací.