Povlaky na polštář

 Už je to nějaký ten pátek, co jsem šila Martinovi obal na polštářek, ke kterému jsem i sepsala DIY článek. Martin ale polštářek používá denně a také to na povlaku již bylo značně poznat. Tak jsem se konečně rozhodla mu ušít nový povlak a nakonec nejen jeden, ale rovnou dva, aby je mohl střídat a o to déle snad povlaky vydrž.

Saturnin

„Vítejte v době, kdy se k sobě lidé chovali slušně.“

Saturnina jsme mnohokrát viděli ve filmovém zpracování s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem. Knihu jsem také kdysi dávno četla a už nějakou dobu na mě čeká i pokračování, které již tedy není od Zdeňka Jirotky, ale podle úryvků by to také mohlo stát za to. K narozeninám jsem od Martina dostala lístky právě na toto představení v Divadle Na Jezerce. 

Příběh zná asi téměř každý, ale i tak ho trochu představím. Saturnin, sluha, kterého si Jiří najal, vytrhne svého pána ze zajetých kolejí. Přestěhuje  ho na hausbót poblíž Národního divadla, znamým vypráví různé neuvěřitelné lovecké historky, které jeho pán údajně prožil, ale také si dokáže poradit se všemi překážkami (třeba když na loď zavítá nezvaná teta Kateřina i s Miloušem) a postupně se ukazuje, že pracoval snad na všech místech světa v různých zaměstnáních. Na prázdniny jedou společně k dědečkovi, velkému nadšenci všeho elektrického. Bohužel i zde se ukazuje opět teta Kateřina s Miloušem, dále se tu objeví doktor Vlach a konečně přijíždí i slečna Barbora (se kterou Jiří tak nešťastně prohrál v tenise). Bohužel zrovna v den, kdy Barbora přijela, tak si Jiří vymkl kotník (po dědečkově ukázce jiu-jitce, které ho učil Saturnin) a tráví odpoledne se Saturninem v nemocnici, kde se o ně nikdo příliš nestará. Barbora je naštěstí přijela zachránit, ale jelikož už nějakou dobu prší a je pěkná bouřka, dojedou do dědečkova domu tak akorát včas, než spadne most. Bohužel kuchařka i služebná jely na nákup do města a zůstaly na druhé straně řeky. Zásob tedy již moc nezbývá a bude asi nutné vyrazit oklikou přes hory do města...

Je jasné, že zpracování v divadle musí být odlišné od toho televizního, navíc by to byla asi trochu nuda, kdyby to bylo stejné. Na druhou stranu jsem ale šla na představení možná až s moc velkým očekáváním. Zajímavé bylo doplnění příběhu a částečné nahrazení vypravěče rozhlasovým vysíláním (Petr Vacek se zde objevil kromě jako režiséra právě jako hlas z rozhlasu a mj. také jako pan Brudík). Zpestřením také byly projekce. Dědeček v podání Martina Sitta byl velmi věrohodný, stejně tak teta Kateřina (Jitka Sedláčková) a Milouš (Vojtěch Vodochodský). Michal Kern vytvářel jako Saturnin chvílemi naprosto neuvřitelné kreace a myslím, že mu role také seděla. Zklamaná jsem ale byla trochu z Jiřího (Jan Konečný), protože z filmu i knihy si ho pamatuji jako trochu nejistého, ale mladého gentlemana, který ví co se patří. Tady byl ztvárněn spíše jako takové nemehlo a naivní mladík. A ze slečny Barbory mám trochu smíšené pocity, zde se mi zdála spíše jako holčička, ale z filmu si ji pamatuji jako sebevědomou slečnu. Možná je ale největší problém v tom, že člověk má možnost srovnání. Každopádně představení bylo pěkné a nechyběla řada vtipných situací a spoustu přísloví... 

http://www.divadlonajezerce.cz/divadelni-hra-63-saturnin-zdenek-jirotka  

(po)svatební (s)tylová

Na svatební šaty si zatím tak úplně netroufám, ale na ušití „posvatební“ sukně jsem ráda kývla. Také proto, že byla pro Lucku, kterou znám už od školky. 😊

Jen růžová to může být

Dobře, tak ne jen růžová, ale i hnědá. 😊

Audience u královny

Do Stavovského divadla příliš často nechodím, a tak jsem ráda doprovodila babičku na představení autora Petera Morgana právě do tohoto divadla.

Každý týden v přesně daný den i čas se královna schází na konzultaci se svým premiérem. Královna Alžběta II. měla za dobu své vlády více než 10 premiérů. Během představení se objeví celá řada premiérů od Winstona Chuchilla po Davida Camerona. Premiéři byli různí a stejně tak jejich vztah s královnou se lišil. Ne vždy se shodoval jejich názor a přístup s tím Jejího Veličentva. I přesto však dávala královna svým premiérům vždy plnou podporu. 

Představení se mi moc líbilo, Iva Janžurová byla v roli královny skvělá! Nahlédnutí do života panovnice bylo zajímavé a její život ne vždy zcela růžový, jak by se mohlo zdát. Stejně tak její vzpomínky na dětská léta, které prolínaly celý děj.

Do divadla jsem oblékla sukni, kterou jste mohli vidět v tomto příspěvku.

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/7872

Periferie

Po delší době jsme navštívili Vinohradské divadlo, a to díky vánočnímu dárku (ano, využili jsme ho dost na poslední chvíli..). Vybrali jsme si představení Periferie od Františka Langera.

 Franci se vrací po roce z vězení a míří do svého původního bytu. Tam už ale bydlí někdo jiný, Ančí, mladá slečna, která se živí nejstarším řemeslem. Kdo ví, na kolik nemá kam jinam jít a na kolik se mu Ančí tolik líbí, ale navzdory jejím protestům u ní zůstane. Ona je ráda, že může mít někoho ráda a někdo má (zřejmě) rád ji. On se sejde i se svými kamarády, kvůli kterým byl pravděpodobně zavřený a chce po nich svůj frak a lakovky, které mu nejspíše propili. Bez nich ale nemůže tančit a vystupovat, do čehož chce přibrat i Ančí. Když se vrátí ale domů dříve, než měl, najde Ančí s nějakým chlapem. Chlapa jednou udeří holí a ten padne k zemi mrtev. Franci se samozřejmě nechce vrátit hned zpět do vězení a nechce do problému zatahovat Ančí, tak odnese chlapa k nádraží a vše nastraží tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Dokonce přivolá i policii, vše s nimi sepíše a díky tomu získá po nebožtíkovy od jeho vdovy nějaké oblečení a další věci, mezi nimiž je právě i frak a lakovky. Díky tomu může začít s Ančí vystupovat. Franciho ale stále tíží svědomí, je překvapen, že na něj nepadlo žádné podezření a má potřebu všem vykládat, jaké má štěstí. Nakonec se rozhodne ke svému činu přiznat, nejprve vdově, následně na policii. Nikdo mu ale nevěří. Pomůže mu až bývalý soudce, který mu poradí, že musí spáchat ještě jednu vraždu, ke které se přizná, aby za to mohl být náležitě potrestán.

Představení bylo zajímavé, výkony herců výborné. Toto představení je jedno z těch, které vedou člověka k zamyšlení. Scéna i kostýmy byly poněkud chudé, což ale naopak podtrhovalo celou atmosféru periferie. Nejsem si ale jistá, na kolik je toto představení vhodné pro občasné návštěvníky divadel.

https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Periferie 

Hnědá sukně

Tuto sukni jsem nešila úplně celou, ale pouze částečně. Už před dlouhou dobou mi ji přinesla Bára, že doma zkracovaly nějakou dlouhou sukni a zbyl jim z ní pruh. Tento pruh byl docela široký a docela dlouhý a sešitý dokola. Stačilo tedy přidat gumu a byla sukně hotová.