Volánová sukně

 Po dlouhé době opět přidávám článek s nějakým mým výtvorem. Vzhledem k tomu, že končil semestr a pololetí na obou školách, k tomu vrcholily přípravy na tábor a tak podobně, bylo toho opravdu hodně. Podařilo se mi ale nafotit několik upravených kousků, které dlouho čekaly ve skříni.

Magor

 Na Fidlovačce uvedli novou hru s názvem Magor od Larryho Shue, kterou jsme si s Martinem nemohli nechat ujít.
 Rick Steadman zachránil kdysi dávno mladému architektovi Willumovi Cubbertovi život ve válce. Willum ho ale nikdy nepoznal a je rozhodnutý splnit Rickovi všechna jeho přání, aby mu mohl splatit dluh. Když se Rick objeví na oslavě Willumových narozenin, je pro všechny velkým překvapením, ale bohužel ne příliš milým. S Rickem se Willumovi velmi zamotá život. Rick totiž nemá sociální cítění a na nějakou dobu zůstává u Willuma, kterému začíná pěkně lézt na nervy. S přáteli proto vymýšlí různé způsoby, jak se Ricka zbavit a bohužel se jim to nedaří. Nakonec přichází i o práci u Waldgrava, což vlastně dobře, protože se může alespoň odhodlat odjet s Tancy. Navíc Waldgrave neustále nutí Willuma předělávat jeho plány tak, že naprosto ztrácí původní záměr.

 Musím přiznat, že nejdříve se mi představení až tak vtipné nezdálo, ale s příchodem Ricka v podání Jakuba Slacha se vše změnilo a chvílemi byla situace skoro až smutná, ale o to asi vtipnější. Rick byl totiž opravdu hulvát a často velmi nechápavý a dětinský. A konec byl velmi překvapivý, nějakých náznaků jsem si všimla již během večera, ale až do samého konce jsem si je neuměla poskládat do souvislostí. Myslím, že herecké výkony byly naprosto skvělé a herci ze sebe uměli chvílemi udělat naprosté blázny s vážnou tváří, což asi není tak snadné.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/magor

Kurz negativního myšlení

 Po hodně dlouhé době jsme vyrazily do divadla s Bárou a vzpomínaly jsme na naše návštěvy divadel díky školnímu Klubu mladého diváka. Báru zaujal Kurz negativního myšlení režiséra D. Hrbka, s čímž jsem souhlasila, protože už podle názvu to znělo zajímavě.

 K Ingvild a Geirrovi přichází skupina tělesně postižených, které vede na první pohled velmi pozitivní Tori. Jejím cílem je naučit ostatní, i přes nepřízeň osudu, vidět svět růžovými brýlemi. To se Geirrovi ale velmi nelíbí a nejprve celou skupinu odmítá a nakonec se s ostatními postiženými ztotožňuje a všichni začínají mluvit o tom, jaké nepochopení se jim od ostatních dostává a jak je ta přetvářka už nebaví. Marte upoutaná na vozík a sama se o sebe postarat nemůže, Asbjorn raději s nikým nemluví a je taktéž na vozíku a Lillemor má problémy s krční páteří a s financemi. Společně si užívají tedy večer po svém a postupně sundavají svou pozitivní masku a odhalují svou pravou tvář.

 Michal Dlouhý v hlavní roli byl skvělý, přijde mi, že tato role k němu šla krásně. Působí na mě zvláštně, když celé představení jsou někteří herci na vozíku a pak se při děkovačce zvednou a chodí normálně - co vše psychika a představa dokáže. Bylo ale neuvěřitelné, co vše hlavně Michal Dlouhý na vozíku zvládal. I přes vlastně negativní téma představení nechybělo ani množství situací, při kterých se celý sál bavil. Rozhodně toto nebylo představení při kterém by bylo dopředu jasný konec a zároveň to bylo trochu na zamyšlení.
http://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/9/kurz-negativniho-mysleni

Já, François Villon

 „Svoboda je drahá věc, není na ni v světě klec.“
 Již po několikáté jsem navštívila Divadlo Na Jezerce a opět za výhodnější cenu lístků. Byla by škoda takové příležitosti nevyužít, obzvlášť, když se jednalo o jediný muzikál, který zde hrají, a to s hudbou Ondřeje Brzobohatého.
 François Villon by měl po dokončení svých studií začít pracovat, protože svými básněmi se neuživí. S přáteli navštíví Gautiera, u kterého se setkává s krásnou Kateřinou, do které se zamiluje. Na oslavě paní Ambry však Kateřinu podvede a ta se mu chce pomstít. Stejně tak se mu chce pomstít manžel paní Ambry, který ho chce dostat za mříže. Když jde François Villon za Kateřinou, setká se před jejími dveřmi s jejím ctitelem knězem, který je v souboji zabit. Kateřina je šťastná a vše básníkovi odpouští, ale on musí utéct. Sice nakonec odsouzen není, ale stejně na něj všichni koukají skrz prsty jako na vraha, takže je pro něj téměř nemožné najít práci. Navíc se ho stále snaží při nějakém přestupku přistihnout manžel paní Ambry, což se mu povede po loupeži, které se François účastní se svými přáteli. François Villon se sice následně nějakou dobu skrývá, ale nakonec se stejně vrací za svým umírajícím strýcem a je zatčen. Kateřina mu díky panu Gautierovi vyprosí milost, ale François je na 10 let poslán do vyhnanství. Kateřina si mezitím vezme Gautiera, a když se François vrací, ona ho nepoznává. 

 Martin Písařík byl v hlavní roli skvělý. Shodli jsme se, že každé další představení, které jsme v divadle Na Jezerce viděli je lepší a lepší. Na rozdíl od jiných představení, zde nebyl dopředu jasný konec příběhu. Několik vtipných okamžiků zde bylo, ale spíše vede toto představení trochu k zamyšlení než k pobavení.
Opět jsem vytáhla tuto sukni, kterou můžete najít i u mě v e-shopu.
http://divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-32-Ja,_Francois_Villon-Jiri_Hubac__Ondrej_Brzobohaty__Pavel_Vrba

Charleyova teta

 „Láska mění člověka k nepoznání.“
 Do divadla jsme vyrazili s Martinem, a jelikož v tramvajích vídám plakát na toto představení, tak jsem se docela těšila. Na fb stránkách divadla byla soutěž o lístky, kterou jsme sice nevyhráli, ale dostali jsme nabídku na zlevněné vstupné, čehož jsme rádi využili a rozhodně jsme nelitovali.
 Charley a Jack mají poslední možnost, kdy mohou svým vyvoleným vyznat lásku, jelikož obě mají následující den odjet do Skotska. Rozhodnou se k tomu využít návštěvy Charleyovi bohaté tety, která má přijet z Brazílie. Mladé slečny Kitty a Amy již dorazily, ale teta poslala pouze telegram, že se zpozdí. Není tedy jiná šance, než přinutit spolužáka Babse, aby v převleku hrál tetu. Ten zpočátku protestuje, ale pak se mu obě slečny zalíbí a své role trochu zneužívá. O něj se ovšem začne ucházet Jackův otec - sir Francis Chesney a strýc slečen - Stephen Spettigue. Oba mladíci se konečně rozhodnou vyslovit se a požádat slečny o ruky, ale teď vše závisí pouze na tom, jestli se přestrojenému Babsovi podaří získat písemný souhlas od Spettigua. K tomu navíc přijíždí skutečná dona Lucie d'Alvadorez a s ní i Babsova milá - Ella...

 Shodli jsme se na tom, že takhle na nedělní večer to byla skvělá oddychovka. Děj a různé náhody byly dopředu trochu předvídatelné, ale možná i proto jsme se celý večer bavili. Navíc Petr Vacek v převleku za donu Lucii byl naprosto skvělý a člověk občas nestačil koukat, co vše byla Charleova teta schopná dělat.
http://divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-10-Charleyova_teta-J_B_Thomas#strucne

Rodina je základ státu

 Opět jsem měla tu příležitost doprovodit babičku do divadla a opět to byl skvělý večer. Autorem je Ray Cooney, od kterého jsme viděli i představení Prachy!!!. A ani tentokrát jsme neměli příležitost se nudit.
 Doktor David Mortimer se dva dny před Vánoci připravuje na důležitou přednášku, která může změnit jeho život. Stále ho ale někdo ruší, jeho kolegové připravují vánoční představení, jeho manželka, která ho přijela podpořit a také bývalá sestra Jane, která zde v nemocnici pracovala před 19ti lety. Dnes za doktorem přišla, aby mu oznámila, že mají spolu syna Leslieho, který ho chce vidět a je tu v nemocnici. S ním je zde ale také seržant, který ho chce odvést na stanici, protože Leslie řídil bez řidičáku a opilý. Tím se začíná vše zamotávat, doktor se samozřejmě k otcovství přiznat nechce, a proto vymýšlí různé historky a snaží se ze všeho „vybruslit“. Čas do začátku přednášky se krátí a mezitím se na scéně objevuje mladý Leslie, který hledá svého otce, chce skočit z okna a píchne vrchní sestře valium, které ona chtěla píchnout jemu na uklidnění. Dále je potřeba se zbavit dotěrného seržanta, otravného dědy, nadřízeného, který doktora stále žádá, aby se již dostavil na přednášku, přesvědčit kolegu Huberta, aby se přiznal k otcovství on a čas se stále krátí...

 Ze začátku, přibližně prvních 10 minut mě představení tolik nebavilo, ale naopak celý zbytek večera jsem se velmi bavila. Nečekané zvraty, postavy měnící své převleky a stále více se zamotávající do svých výmyslů, herci v čele s M. Etzlerem rozesmívající občas i sami sebe. Komedie, díky které člověk během večera zapomene na všechny všední problémy a jen se baví. Jen to vánoční naladění se mi takhle na konci března zdálo trochu podivné.
 Na sebe jsem si vzala tuto nově ušitou sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://www.divadlopalace.cz/cz/ray-cooney-rodina-je-zaklad-statu/175/

Skládaná sukně

 

 Konečně vykouklo sluníčko trochu více, což mě motivovalo nafotit nějaký další kousek, který jsem ušila.