Pilsen

 Jeden z letošních prvních nejteplejších dnů jsem strávila v Plzni, kam jsme si udělali jednodenní výlet  a kromě setkání s příbuznými, jsme si prošli i město. Město je to pěkné a jen nás tedy trochu mátly tramvaje, které jezdily po okrajích silnice místo uprostřed (jako v Praze).

Dohazovačka

 „Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít, a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.“
 Na komedii Dohazovačka od T. Wildera, která byla předlohou pro muzikál Hello Dolly!, jsme opět šly s babičkou. V divadle Na Fidlovačce jsem už párkrát byla a ráda jsem šla znovu.
 Horác Vandergelder chce zabránit sňatku své neteře Ermengardy s Ambrožem a posílá ji do New Yorku k tetě Floře. Sám se chce oženit s Irenou Molloyovou, se kterou ho seznámila Dolly Leviová. Odjíždí proto také do New Yorku a této příležitosti využijí jeho dva zaměstnanci, Kornel a Barnabáš, kteří do té doby neměli žádný volný čas a jedou si do New Yorku užít. Shodou náhod se dostanou zrovna do kloboučnictví Ireny, kde se musejí schovat, protože přichází také Horác s Dolly. Kornel s Barnabášem za to musí pozvat Irenu a její dělnici na večeři. Potkají se tam ale opět s Horácem a Dolly a náhodou i s Ambrožem a Ermengardou. Nakonec se všichni setkají u tetičky Flory, kde se také vše vysvětlí a Horác rád svolí ke sňatku jeho neteře a Ambrože a on sám požádá o ruku Dolly, přesně tak, jak to naplánovala.

 Představení se mi líbilo, ale bylo docela dost dlouhé a některé pasáže mi přišly trochu uměle navozené. Ale některé části byly naopak velmi vtipné a zábavné. Eliška Balzerová v hlavní roli byla skvělá a i ostatní herci se mi v této hře líbili.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jsem ukazovala v tomto článku.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/dohazovacka

Polka dots

 Taneční utekly velmi rychle a nás čekala už jen poslední hodina. Když jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe, vzpomněla jsem si, že jsem si před nedávnem trochu upravila puntíkovanou sukni, která byla až po kolena.

Miluju tě, ale...

  Po delší době jsem opět navštívila divadlo. A to s babičkou. Šly jsme na představení Miluju tě, ale... od J. DiPietra a J. Robertse. 
 Představení bylo složeno z řady scének proložených také hudebními výstupy. Čtyři herci se vystřídali ve scénkách, které doprovází první schůzku a představy svobodných mužů a žen, pokračují přes poznávání tchyně s tchánem, svatbu a manželství plné dětí a celá řada výstupů byla zakončena vztahy v pokročilém věku. Celé představení bylo postavené na tom, že většina lidí už zažila podobnou situaci, ať už osobně, nebo u svých známých.

 Celé představení bylo velmi vtipné, ale z velké části také realistické. Přišlo mi, že publikum se bavilo a byla to taková příjemná oddechovka. Už si nepamatuji jaké všechny scénky jsme za večer viděli, ale bylo jich opravdu velmi mnoho a herci byli skvělí. Nemluvě i o živém hudebním doprovodu. Myslím, že toto představení patří k těm, které člověk rád vidí znovu.
http://www.divadlopalace.cz/cz/joe-dipietro-a-jimmy-roberts-miluju-te-ale-/110/

První

 Jedny z mých prvních ušitých šatů byly tyto plesové. Nevím co mě k tomu vedlo, ale usoudila jsem, že když se mi povedlo rok předtím ušít tyto na oddílové akce, tak plesové šaty zvládnu také. Bylo to myslím poté, co jsem absolvovala taneční a řešila jsem neustálý problém, že nemám co na sebe.

Na ostří nožů

 Když si Martin pořídil tři nové brousky místo toho jednoho, který někde zapomněl, měl v plánu si na ně vyrobit kožený obal. Než si na to ale našel čas, tak jsem mu ušila (možná jen dočasný) obal látkový. Sice mi trvalo také nějakou dobu, než jsem se k tomu dostala, ale obal jsem mu ušila a už i předala.

Dog

 Po Vánocích mě sestřenka poprosila, jestli bych jí neušila obal na telefon. Přála si nějakou podobnou taštičku, jako jsem jí už šila kdysi dávno, a kterou jste mohli vidět tady.