A zase pečení

 Dlouho jsem sem nepřidala žádný článek z kuchyně a teď jsem trochu experimentovala a dopadlo to docela dobře, tak se s vámi podělím (alespoň o fotky, když už nic jiného nezbylo). Ne že bych se v kuchyni vyskytovala tak málo, ale jen občas vyzkouším něco nového, i přestože mě to hrozně baví. Shrnu tedy mé nejzajímavější kuchařské pokusy za poslední dobu.

DIY návod-jak ušít povlak na polštář

 Minulý týden jsem šila povlak na polštář a rozhodla jsem se, že to rovnou zdokumentuji a třeba by vás to mohlo zajímat.

Gotika

 Další z kousků, které jsem ušila už před hroooozně dávnou dobou. Tyto šaty byly jedním z mých prvních výtvorů vůbec. Na oddílovou výpravu (podzim 2010) jsme měli připravené hry s gotickou tématiku a tím pádem jsme měli mít přizpůsobené i oblečení. Doma jsem žádné vhodné šaty nenašla, tak jsem hledala jiné řešení. A nakonec jsem se rozhodla, že šaty ušiji. Ani nevím, jak mě napadlo, že bych něco podobného mohla zvládnout, ale prostě jsem se do toho pustila. Jen si nejsem jistá, nakolik splňují představy o gotických šatech. Mojí představu však celkem splnily.

Halena

 Konečně se mi povedlo nafotit halenu, kterou jsem před dvěma lety šila pro Martina. Chtěl ji na tábor, aby mohl nosit něco pohodlného a zároveň tématického k celotáborové hře. Trochu ho ale podezřívám, že od té doby ji moc nenosil. No třeba ještě začne. :)

Happy endings

 Sice mám už skoro měsíc prázdniny a myslela jsem si, že budu mít čas realizovat vše, co jsem si naplánovala, ale skutečnost je bohužel jinde. Místo toho jsem se připravovala na přijímačky, jela jsem s babičkou na dovolenou na jih Čech, kterou jsem si parádně užila a teď dovytvářím vše potřebné na tábor, především grafiku (pár obrázků jste mohli vidět u mě na instagramu). Ale nyní mám konečně příležitost napsat další článek. :)

 Mamky kolegyně z práce si u mě objednala dva tužkovníky pro svoje vnučky. Jeden růžový zevnitř s tmavší modrou zvenku a druhý zevnitř žlutý s modrou zvenku. Látky (bavlněné) jsme vybíraly s mamkou a teda netušila jsem, že je tak náročné vybrat hezký odstín barvy, která se mi moc nelíbí. Po dnešním šití se mi povedlo tužkovníky dokončit.

Black and white

 Už jsem se zmiňovala, že mám poslední měsíc dost práce a bohužel málo času na tvoření. O to víc to doženu za pár týdnů, takže se určitě máte na co těšit. Abych řekla pravdu, nepočítala jsem s tím, že za tuto dobu vůbec nějaký článek přidám. A pak jsem jednou odpoledne jela něco zařizovat a vytáhla jsem si ze skříně pruhovaný svetřík s tříčtvrtečním rukávem, který jsem na sobě měla zatím asi jen jednou. Cestou mě napadlo, že jsem si ho vlastně tak před půl rokem upravovala a článek jsem o něm ještě nenapsala.

 

 Babička ho přinesla opět v hromadě s dalším oblečením. Svetřík měl původně dlouhé rukávy, které byly zakončeny černým proužkem, stejně jako okraj svetříku např. u zapínání. Celkově se mi svetřík líbil, ale právě ty rukávy mi byly krátké. Tak jsem si je trochu přizpůsobila. A jak to dopadlo, můžete vidět sami.

Mimo jiné mám na sobě i jedny z kalhot, které jsem si zužovala a návod na zúžení najdete tady.

Musíme si pomáhat

 Vyhráli jste někdy něco? Já asi ne, nebo nic moc zajímavého. Až do teď. Na fb stránkách divadla Na Jezerce vyhlašují občas soutěž o lístky. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic nevyhrála, tak jsem se ani pořádně nepodívala o jaké konkrétní lístky, tedy na jaký den a jaké představení se hraje a rovnou odeslala odpověď. Výsledkem bylo, že jsem vyhrála lístky na následující večer na představení Musíme si pomáhat od Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka.
 Děj se odehrává v letech 1942 a dále, tedy za druhé světové války během okupace Německem. Manželé Josef a Marie Čížkovi u sebe schovají žida, Davida Wienera, kterému se povedlo utéct z Terezína a po dobu dvou let se u Čížkových ukrýval. Jejich častým návštevníkem byl však soused Prohazka, českoněmecký kolaborant, který obdivoval Marii a stále nosil různé, často nesehnatelné, potraviny. Sehnal i práci pro Josefa , který v tu chvíli klesl v očích ostatních sousedů. Když Prohazka začal nevhodně obtěžovat Marii, vymyslela si, že je těhotná. Josef ovšem měl potvrzení od lékaře, že nemůže mít děti a bylo proto potřeba situaci nějak vyřešit. Jediným řešením byl David. Představení končilo ve chvíli, kdy Němci a kolaboranti byli ze země vyháněni a odsuzováni. Čížkovi se tedy přiznali, že Josefova práce byla jen zakrytím skutečnosti, že schovávali doma židovského uprchlíka.

 Představení se mi líbilo. Sama bych si asi tuto tématiku nevybrala (bez předchozího doporučení), ale zpracování bylo velmi pěkné a vtipné a návtěvy divadla rozhodně nelituji. Nečekala jsem totiž, že by se z představení, z takto vážné doby, dala udělat komedie, ale zároveň i ponechat onu vážnost. Obsazení bylo výborné a celkově jsem si večer užila. Navíc bylo zajímavé vidět příběh, který byl zasazen do doby, o které se teď učím na maturitu. Pokud vám tedy nevadí válečné období, mohu představení doporučit.
 Mimo jiné, jsem vytáhla sukni, kterou jste mohli vidět v tomto článku a boty z Paříže, které mi přijdou naprosto krásné, ale neuvěřitelně mě z nich bolí nohy.
http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-11-Musime_si_pomahat-P._Jarchovsky_J._Hrebejk