Piano

 Už je to dlouho, co jsem chodila do tanečních. A člověk to všechno až moc rychle zapomíná. Bohužel. Samozřejmě k tanečním patří i maškarní prodloužená. Na maškarní jsem byla hned dvakrát, jednou když jsem chodila do základek a podruhé, když jsem chodila do pokračovaček. Ten druhý rok jsem si říkala, že by to chtělo vážně něco zajímavého, a tak jsem přemýšlela co si ušiji. Nakonec jsem usoudila, že takový klavír by nemusel být příliš složitý na realizaci a zároveň je to zajímavý nápad a já nějakou dobu na klavír hrála a i dnes si ještě něco pamatuji.

 

 

Jen jsem teda měla šaty trochu nakřivo, jelikož látka dost klouže, ale věřím, že máte dosti představivosti a domyslíte si jak šaty vypadají. :)

Asanace

  Poslední týden před Vánoci jsme vyrazily s Baškou do divadla. Opět díky lístkům z KMD. Tentokrát to bylo divadlo Na zábradlí, kde jsme už jednou byly. Vybrali jsme si představení Asanace od Václava Havla. Zřejmě měli málo diváků, tak nám vyměnili lístek (bohužel jsme dostali jen napsaný v ruce místo tištěného) a místo na balkóně jsme nakonec seděli v přízemí, odkud byl ale také dobrý výhled.
 Na hradě přebývá 7 lidí, kteří se podílejí na projektu demolice starého malebného podhradí a na jeho místě chtějí vystavět paneláky, kde by mohlo žít o mnoho více lidí a za mnohem lepších podmínek. Obyvatelé se samozřejmě bouří a i samotným architektům se do práce příliš nechce. Mezitím se tam vystřídají dva inspektoři. Když přijde první a oznámí architektům, že asanace nebude, mají z toho všichni radost, ale ta netrvá příliš dlouho. Chvíli po té přijde inspektor nový a plány zase změní. Zároveň s tím řeší architekti své milostné životy a city, které nejsou příliš jednoduché.

 Václav Havel zachytil zřejmě velmi dobře tehdejší situaci v Československu, ale myslím, že hra dost zobrazuje i dnešní společnost. Představení se mi líbilo, ale nevím, jestli bych na něj šla znovu. Nejvíce mě (a asi i spoustu dalších lidí) rozčiloval tajemník, který byl autorem celého projektu.
Tento večer jsem si vzala sukni, kterou jste mohli vidět tady.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/asanace/

Knoflíky

 Tuto sukni jsem dostala od babičky. Už nevím, jestli ji vyštrachala v nějaké staré skříni, nebo jestli ji přinesla v nějaké z tašek, které občas od někoho dostane. Přišla mi však zajímavá, ale jak to tak bývá, byla dost dlouhá. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než sukni zkrátit. Nikdo se totiž stejně netvářil, že by ji chtěl nosit. Tak jsem ji zkrátila a pak mi ležela v šatníku tak rok, rok a půl. Nedávno byla u mě Baška, a protože jsme druhý den šly do divadla, kam jsem si chtěla vzít nové šedé punčochy (podle Bašky jsou do hněda, tak já nevim), tak jsme vymýšlely s čím by se punčochy daly použít. A tak jsme našly tuto (mnou zapomenutou) sukni a dohromady to vypadalo celkem dobře.

Polštářky

 Šťastný nový rok vám všem! Doufám, že jste spokojeni s tím loňským a pokud ne, tak snad ten letošní bude o to úspěšnější. :) Vzhledem k tomu, že času je vždy nedostatek, tak bych vám ráda popřála (a vlastně i sobě), abyste stihli tento rok vše, co si naplánujete a viděli se se všemi, s kým chcete. To mě přivádí k jednomu výrobku, který jsem před Vánoci udělala...
 Mamka se po dlouhé době začala vídat s kamarádkami, řekněme z mládí. Během podzimu měly obě kamarádky, vlastně všechny tři (i mamka), narozeniny, a tak se mamka rozhodla, že si nechá ode mě pro ně něco ušít. Nejdřív vymýšlela kosmetickou taštičku, ale nakonec jsme se shodly, že nevíme, jestli by je používaly. Tak jsme se nakonec domluvily, že ušiji pro každou polštářek (obě mají totiž děti, kterým ho můžou třeba dát).  Polštářky nejsou příliš velké, ale prý měly úspěch.

 

Použila jsem bavlnu a barvy na textil.

 

Na jeden jsem nakreslila trajdu copatou, protože mamky kamarádka má takovou přezdívku. A na ten druhý jsem nakreslila kačenku, jelikož dotyčná sbírá (nebo možná sbírala) kačenky.

Na trhy

 Štědrý den je sice už za námi, ale i tak bych vám ráda dnes na začátku popřála veselé Vánoce a šťastný nový rok. Užijte si zbylých pár dní klidu a pohody a hlavně nic nedělejte. :)
 Jak už jsem psala, babička našla na chatě starý závěs z pěkné látky, a tak jsme se s tetou domluvily, že z toho ušiji tašky, které ona pak namaluje. Společnými silami jsme takhle už vytvořily sedm tašek, které jsou už i prodané. Šest z nich můžete vidět v článcích tady a tady a jednu jsme daly babičce, za to, že nám látku tak hezky připravila (snad se časem dostanu i k vytvoření článku).
 Zbylo mi pár menších kousků látky, ze kterých by se už nepovedlo ušít velkou tašku, a tak jsem z nich ušila menší, řekněme kosmetické, taštičky a jeden obal na telefon. Určitě to nejsou ale poslední výtvory, mám doma ještě připravenou látku na dalších pár menších taštiček. A pokud se mi povede rozumně rozpárat i staré oblečení z tohoto lnu, tak snad brzy budou další, třeba i velké tašky.

 

http://www.fler.cz/malovany-obchudek

Pan Kaplan má třídu rád

Minulý týden jsem byla s mamkou, ségrou a Martinem v divadle. Mamka měla totiž lístky z práce a po představení následoval raut. Toto představení jsem už alespoň jednou viděla, ale moc ráda jsem šla znova. Podle stejnojmenné knihy od Lea Rostena zrežíroval Miroslav Hanuš s Oldřichem Víznerem v roli Kaplana.
 Příběh se odehrává ve večerní škole, kde se schází lidé z různých koutů světa, aby se naučili jazyk-v originále angličtinu, jelikož emigrovali během 2.světové války do Ameriky. Studenti jsou zde mladí i staří, někteří pilní, jiní velmi sebevědomí-jako například pan Kaplan. Pan učitel je ze svých žáků chvílemi dost nešťastný, když tak poslouchá, jaké slova jsou schopni vymyslet. Celý příběh je prokládán písněmi z rodných zemí studentů a každý student si čas od času zasteskne po svém domově a své rodině.

 Originál a vlastně ani českou knihu jsem nečetla, ale je asi jasné, že v angličtině byly jiné slovní hříčky než v jazyce českém. Musím však říci, že jsem se celou dobu velmi bavila a obdivuji herce, že zvládli tak skvěle ztvárnit cizince, kteří nemluví česky příliš dobře. I Martin, mamka a Maruš si prý večer v divadle užili a moc se jim to líbilo.
Mimo jiné, tento večer jsem si vzala sukni, kterou do divadel nosím celkem často, jelikož je pohodlná i přes den ve škole a mohli jste ji vidět zde.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/22/Pan-Kaplan-ma-tridu-rad/

Dárečky

 A opět se nám přiblížily Vánoce a s nimi i Vánoční výprava s oddílem. A my jsme si lámali hlavu nad tím, jaké dárky dáme dětem letos. Návrhů padlo několik, ale nakonec jsme realizovali nápad Martina. Dali jsme dětem taštičky velikosti A5, aby si mohli na schůzky nosit všechny věci a nezapomínaly nic doma. Jestli to bude fungovat to se teprve uvidí, ale zkusili jsme to.