Život Galileiho

 Jedno z dalších představení od Klubu mladého diváka ze školy. Doufaly jsme, že tentokrát bude lepší než posledně. Režisérem je David Czesany.
 Příběh o vědci Galileiovi a jeho okolí, který díky dalekohledu objevil spoustu informací o vesmíru, ale nebyl přijat příliš dobře. Nejdříve působil v Padovu a následně ve Florencii. Nakonec výsledky jeho bádání nechtěla přijmout církev a Galilei musel odvolat své učení, aby si zachránil život a mohl pokračovat v bádání, ale i tak už byl kontrolován.

Výkon herců byl skvělý, jen představení bylo trochu dlouhé. Zajímavé bylo proložení písničkami a hudbou. S tímto večerním programem jsem byla spokojená.
Pokud si dobře pamatuji, měla jsem na sobě tento večer sukni z tohoto článku.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/zivot-galileiho/

Kráva

 Na dva dny nás kvůli přijímačkám vyšoupli ze školy, takže jsme chodili na exkurze do jiných ústavů. A protože jsem nepotřebovala příliš mnoho věcí (a hlavně sešity velikosti A4 jsem mohla nechat doma), vzala jsem si tuto tašku s krávou. Původně mi teta krávu namalovala na jinou plátěnou tašku, ale protože jsem ji hodně používala, byla už trochu roztrhaná. A tak jsem se rozhodla krávu
vystřihnout a vytvořit tašku novou. Tato velikost se mi přesně hodí když si nechci brát velkou tašku, ale do jiné menší se mi kniha apod. většinou nevejde. Jedinou nevýhodou je její světlá barva, takže asi bude navštěvovat pračku častěji.

  

http://www.fler.cz/malovany-obchudek

Svěcení jara

Další návštěva divadla díky Klubu mladého diváka byla na představení Svěcení jara. V divadle Disk jsem ještě nikdy nebyla, tak jsem na to byla docela zvědavá. Je to malé divadlo mezi Karlovým mostem a Staroměstkým náměstím. Hrálo zde 11 mladých herců, 5 holek a 6 kluků. Režie:SKUTR.
Představení začalo příchodem všech účinkujících, kteří představovali různá zvířata. Původně to měl být balet na téma slovanského pohanského rituálu, ale to jsem si přečetla na internetu až později.

Děj jsem příliš nepochopila a jelikož nám toto představení doporučila jedna učitelka, čekala jsem, že to bude lepší. Ale jinak se mi to vlastně líbilo, herci hráli dobře, kulisy měli pěkné (např. obilí pověšené od shora) a některé části byly i vtipné. Nejvíce mě překvapilo, když se jeden z mladíků celý svlékl.
http://www.divadlodisk.cz/repertoar-detail.php?id=546

Nosorožec

 Na Nosorožce do Eugena Ionesca jsme se opět vydali skoro celá třída. Tentokrát však už bez Francouzů a organizovaly to naše profesorky na francouzštinu. Přišlo mi celkem fajn, že jsme se s ostatními takhle sešli a viděli se i mimo školu.
 Příběh začíná v kavárně, kde Jean domlouvá svému příteli Bérengerovi, aby se sebou začal něco dělat, protože to s ním jde čím dál více z kopce. Když tu najednou kolem proběhne po ulici nosorožec.Chvíli po něm běží další, ale v opačném směru a navíc zašlápne kočku. Zahájí se debata na téma zda to byl jen jeden nosorožec, nebo dva, a jestli africký nebo asijský. V novinách tomu není věnovaná příliš velká pozornost a všem svědkům se příliš nevěří. Až teprve když se jeden nosorožec pokusí dostat do kanceláře a zničí schody, tak i ostatní uvěří. Paní Boefová v nosorožci pozná svého nepřítomného manžela. Po hovoru s hasiči je potvrzeno, že nosorožců je ve městě už přibližně stejně jako lidí. Nosorožci se stává čím dál tím víc lidí, až nakonec jediným člověkem zůstává Béranger.

 Představení se mi líbilo, mám ráda herce, kteří zde vystupovali, především Davida Prachaře a Václava Postráneckého. Scéna byla velmi zajímavě postavena, na pozadí byla velká stěna, ve které byly nepravidelně rozmístěné dveře, takže se děj odehrával v několika úrovních. Bylo to i vtipně zpracované.

http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/5705

Carmen

 Národní divadlo jsme navštívili se školou s našimi Francouzi, kteří zde byli týden na výměnném pobytě. Tuto operu vybrali naši profesoři zřejmě právě z toho důvodu, že je francouzsky, ale jelikož je (tedy alespoň pro mě) většinou náročné opeře rozumět, tak si nejsem jistá, jestli to k něčemu bylo... Autorem Carmen je francouzský skladatel Georges Bizet.
 Don José by se měl ženit s Micaelou, ale potkává Carmen, krásnou cikánku, kterou má odvést do vězení, kvůli vyvolané bitce. Musí si ale dva měsíce trestu odsedět za ní, protože ho přesvědčila, aby jí pustil. Když se znovu potkají, přidává se don José k pašerácké skupině, protože se nechce vzdát Carmen a do kasáren se už vrátit nemůže. Dona Josého vyhledá Micaela se zprávou, že jeho matka umírá a Carmen odchází s toreadorem Escamillem, který zve všechny na býčí zápasy. Carmen odmítá dona Josého, jelikož je už dlouho zamilovaná do Escamilla a don José ji ze žárlivosti probodne.

 Opera není mým nejoblíbenějším důvodem k návštěvě divadla, ale nepochybuji, že účinkující podali skvělý výkon. Bylo to trochu dlouhé, tak jak opery většinou bývají, a navíc nebylo příliš místa na nohy. Carmen se mi však asi více líbila v muzikálové podobě v Hudebním divadle Karlín.
http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/15

Jistě, pane ministře

 Tentokrát jsme si v Klubu mladého diváka zvolily představení Jistě, pane ministře, johož autorem je Jonathan Lynn a Antony Jay.
 Děj se odehrává v prostředí britské politiky. James Hacker je ministrem pro administrativní záležitosti a často se pře se stálým tajemníkem, sirem Humphreyem Applebyem, který je přesvědčen, že ministr zase brzy odejde. Jedním z problémů, které zde řeší je šetření a snižování počtu zaměstnanců. Dále James Hacker slíbí podporu obou kandidátům na premiéra, ale nakonec kandidaturu oboum rozmluví, díky tomu, že na oba něco (ne příliš pozitivního) ví.

 Představení se mi moc líbilo. Politika mě příliš nezajímá, ale v tomto podání to bylo velmi vtipné. Obsazení bylo velmi dobré a scény v kanceláři a u ministra doma byly prokládány promítáním na plátno, kde jsme mohli vidět i královnu Alžbětu II.
 http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Jiste_pane_ministre

Želvička

To mě takhle jednou Lucka poprosila, jestli bych jí neušila taštičku (např. na kosmetiku) pro její mamku k narozeninám. Nabídku jsem ráda přijala a taštičku ze žlutooranžové bavlny ušila. Pak jsem jí ještě předala tetě, aby na ní namalovala želvičku, tak jak si Lucka přála, protože je to oblíbené zvíře její mamky.

http://malovanyobchudek.cz/index.htm