Taky to znáte? Naobědváte se a nejraději byste zalezli alespoň na chvíli do postele? A pokud si nelehnete, tak stejně nic moc nevymyslíte a neuděláte? Pro tento stav jsem slyšela teď krásný výraz „gastrodemence“. V případě, že vás takový stav přepadává často, je vhodné mít po ruce nějaké odpočinkové místo.
Obal jsem na matraci ušila ze starého povlečení, ale musím říct, že vymyslet střih, aby to všude navazovalo a rozkládalo se tak, jak má, nebylo nic snadného. Jen tedy doufám, že se obal příliš rychle neprošoupe a neroztrhá, protože látka z povlečení přeci jen není příliš odolná. Matrace se dají z obalu případně vyndat a obal vyprat, zapínání jsem udělala na patentky.
Tato matrace je tedy ze tří kusů. Babičce se takováto rozkládací matrace zalíbila a také jednu chtěla. Ne tedy pro sebe, ale třeba pro návštěvu. Vytvořila jsem jí tedy také matraci, která lze ale složit pouze na polovinu a je o dost tenčí. Pro změnu to byly zbytky z nových matrací do postele do auta (o nich třeba někdy příště). Matraci pro babičku už vyfocenou nemám, tak vám bude muset stačit představivost. 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)