„Jsem umělec, nikdy mě nesuď!“
Novou divadelní sezonu jsme s Martinem začali představením od Joea DiPietra Umění vraždy v Komorní Fidlovačce.
Annie a Jack Brooksovi jsou oba umělci. Jack velmi úspěšný, Annie už méně. Na večeři k sobě pozvali svého agenta Vincenta, který přináší zprávu o smrti jedné mladé umělkyně. Annie se Vincentovi svěří, že už dále vedle Jacka žít nemůže a má promyšlený plán, jak ho zabít. Sám Jack začne o své smrti mluvit, protože díla mrtvého umělce mají mnohem větší cenu než živého. Vincentovi se totiž vůbec nedaří prodat jeho poslední obraz. Vincent během večera začne souhlasit s Annie, že Jackova smrt by byla pro všechny velkým přínosem. Navíc několik Jackových děl by mohlo stále přibývat, protože to vlastně není Jack, ale Annie, kdo vytváří obrazy s jeho podpisem. Když je Jack v relaxační vaně, začnou realizovat svůj plán a Jacka ve vaně utopí. Společně si pak vyjdou na večeři, aby po návratu mohli zavolat policii. Když se ale vrátí domů, překvapí je přítomnost služebné Kate, která měla být s přítelem. Pošlou ji pryč a v tu chvíli se začne objevovat několik indicií, že Jack mrtvý není. To se také potvrdí, když se Jack objeví s revolverem v ruce. Vše je ale ještě mnohem komplikovanější...
První polovina představení měla víceméně hladký a očekávatelný průběh. Druhá polovina ale obsahovala hned několik zvratů a opravdu jsem nečekala takový závěr. V jednu chvíli se představení blížilo spíše komedii, poté skoro k hororu. Všichni herci byli skvělí, ale shodli jsme se, že Jakub Slach hrál (stejně jako v Magorovi) postavu, o které si člověk nic moc pozitivního nemyslí.
Na sebe jsem si po dlouhé době vzala tuto pruhovanou sukni.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)