Studium na SPŠO - můj 1. rok

 Bohužel se mi nedaří přidávat články tak často, jak bych si přála. V tomto článku bych chtěla přiblížit jeden z důvodů, proč je tomu tak. Rozhodně nechci, aby to vyznělo příliš negativně, studium na Střední průmyslové škole oděvní mě moc baví, ale také mě to vedle mého studia na VŠ stojí hromadu volného času.

Někteří z vás už ví, že na SPŠO studuji obor Oděvnictví, který má vedle denního čtyřletého vzdělávacího plánu také plán pro dálkové studenty, který je na pět let. Výuka probíhá jednou týdně během odpoledne, každý týden je rozvrh trochu jiný, abychom splnili všechny předměty. Jelikož maturitu již jednou mám, nechala jsem si ji tady uznat a tím pádem už nemusím chodit na všeobecné předměty, které jsem už jednou měla.

Nejprve jsme zkoušely ruční šití - stehy, knoflíky, dírky apod....

 V prvním roce studia jsme měly asi 4 odborné předměty, které jsme měly 10krát za pololetí, což je dost málo. Hodinová dotace na rok není příliš velká, ale i tak jsme se dozvěděly, řekla bych, spoustu užitečných věcí. Nejprve jsme se začaly seznamovat úplně se vším, co se šití apod. týká. Takže první pololetí bylo takové pozvolné, zkoušely jsme si šít různé vzorečky atd. V druhém pololetí jsme si již udělaly podle znalostí z pololetí prvního střih sukně na nás a sukni jsme si ušily. Tuto sukni jste už zde mohli vidět. Střih jsme si mohly upravit, téměř jak jsme chtěly, ale já jsem zvolila klasicky černou do pasu, protože taková mi chyběla.

...dále jsme se seznamovaly s druhy švů, které jsme již šily na šicích strojích...

...vytvářely jsme i různé vzorečky, jako oblouk...

 Myslím, že už za ten první rok jsem se toho naučila opravdu hodně a hlavně se zde setkávám s předměty a s tématy, které bych se na žádném kurzu šití nedozvěděla. Nehledě na množství informací, které nám zde učitelé předávají.

...nebo třeba různé druhy kapes.

Později jsme si zkoušely všívání zipů apod., což jsme pak využily při šití sukně.

 Konstrukce střihů se zde učí podle německých podkladů namísto českých. Upřímně mě ani dříve nenapadlo, že by se to mohlo nějak odlišovat a takto rozdělovat, takže jsem se to ani nesnažila zjistit dopředu. A vlastně ani teď úplně nevím, v čem všem je rozdíl. Každopádně nějaká učebnice na to úplně není, takže se stejně učíme podle prezentací, které nám připravuje naše učitelka.

Nejprve jsme se učily rys sukně a následně modelové úpravy.

  Musím říct, že mě studium hrozně baví a hlavně mě baví, že si tady vše na šití od A až po Z (od rysu až po poslední vyžehlení) připravujeme a realizujeme samy za pomoci vyučujících a je jen na nás, jak se nám to povede, jak to vymyslíme atd. Některé věci mi občas přijde trochu zbytečné dělat, protože je to např. činnost zdlouhavá, ale je pravda, že to pak přispěje k přesnosti a výtvor pak může lépe padnout.

Nakonec jsme si připravily střih sukně na sebe, podle kterého jsme si sukni ušily.

 Takovou zajímavostí je, že nás na začátku bylo v září asi 30, ale už na konci prvního pololetí nás zůstalo jen asi 7. Což mi přijde škoda, ale asi to je způsobeno tím, že přihlášení a studium je zadarmo a pro některé může být překvapením, že se ve škole musí psát testy a plnit úkoly. Zároveň k nám teď vyučující přistupují trochu jinak než ke studentům prezenčního studia, protože na dálkové studium chodí lidé dospělí, kteří tam chodí pro získání znalostí a ne proto, že musí.

 Na závěr bych asi napsala už jen to, že jsem na tuto školu chtěla přestoupit již dříve, protože mě to zajímalo, ale jsem ráda, že jsem to neudělala, protože si myslím, že teď si to studium mohu užít více a dnes už k tomu také přistupuji trochu jinak. Ale stejně jsem se ke studiu tohoto oboru po pár letech vrátila, takže si i vy nezapomínejte plnit své sny. I když to třeba jednou zavrhnete, tak se časem může vyskytnout vhodnější doba a nikdy není pozdě na to, aby člověk dělal to, co ho baví! Zároveň ale nevzdávejte něco, čemu jste již věnovali hodně času a sil a jste již třeba jen kousek od konce. Je to často hodně těžký a člověk by to raději ukončil hned, ale utíkat před obtížnostmi nelze pořád. A i když si člověk myslí, že už to prostě dál nejde a raději by dělal něco jiného, je občas potřeba zatnout zuby a dokončit rozdělanou práci, protože o to větší radost pak může mít člověk z výsledného úspěchu a o to raději se pak může věnovat tomu, co ho baví a co ho bude naplňovat.