Příprav bylo potřeba opravdu hodně a až minulý týden jsem se vrátila po třech týdnech do Prahy. Po 14-ti denním táboře jsme zůstali s pár lidmi ještě na louce. Byla to najednou velká změna, když místo 40-ti lidí nás tam zbylo 6. A alespoň jsme se konečně dostali také na nějaký výlet mimo tábor.
Zpětně opět vidím spoustu věcí, které se v naší Cestě kolem světa za 80 dní daly udělat jinak a lépe, ale snad si to děti užili. Myslím si, že i mezi vedoucími letos panovala příjemná atmosféra. Počasí nám letos vyšlo perfektně, pouze párkrát pršelo večer a to jednou dokonce tolik, že se dvě týpí vedoucích musely přestěhovat do hangáru, jelikož měli ve stanu jezero. Úrazů také moc nebylo a hlavně naštěstí nic vážného. Jen letos bylo neuvěřitelné množství mochniček a hovad, řekla bych více než kdykoliv jindy. Myslím, že nemusím vyjmenovávat všechna ta pozitiva, která mám na louce ráda, jelikož bych se akorát opakovala z loňského článku. Jen mě udivilo, že na rozdíl od minulého tábora letos nebyl skoro vidět měsíc a když byl, tak na úplně jiném místě než loni.
Bylo super kolik lidí se letos sešlo a snad to tak vyjde i příští rok. Tak doufám, že nejsem sama, kdo z tábora odjížděl s příjemným pocitem a nebere to jako naprosto promrhaný čas strávený tady s námi.
Třeboň |
Více fotek z tábora a potábora k nahlédnutí zde a zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)