Velké barevné puntíky

 Občas přinese babička různé zbytky látek od svých kamarádek a občas se v té hromadě objeví i pár takových, které mě na první pohled zaujmou a hned vím, co bych z té látky ušila. Bohužel pak trvá dost dlouho než se k šití dostanu.

Obaly na knihy

 Už dlouho jsem si chtěla ušít obal na knihu, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla odhodlat. Nevěděla jsem totiž, jaký vzor by se mi líbil. Nakonec jsem si obaly ušila dva, oba jsou z bavlny a každý je trochu jiný. Velikostně jsem je nešila na knihu, ale jeden na diář a jeden na můj pořadač do školy. Zvenku je látka vzorovaná a zevnitř jednobarevná. Obaly mají také záložku ze stejné látky, která je na něm zvenku.

Red top

 Před rokem jsem šila Evičce toto tílko k narozeninám. Látku jsme šly vybrat společně a myslím, že zvolila krásný letní vzor. Na ramínka jsem použila zbytek černé látky, který jsem měla doma. Řekla bych, že výsledek se povedl a tílko je krásně veselé. 

Otáčivé hlediště - Tři mušketýři

 Jako vždy, i tentokrát jsem dlouho přemýšlela, jaký dárek dát Martinovi k narozeninám a nevěděla jsem si s tím rady, až mi pěkný nápad vnukli naši známí z jihu Čech. Vyprávěli mi totiž, jak byli v Českém Krumlově na Otáčivém hledišti, a že se jim to moc líbilo. Z Prahy je to přeci jen docela daleko, takže, i přestože mě to i dříve velmi lákalo, vždy jsem tuto myšlenku zamítla...až do teď. Martin má narozeniny během tábora, který se koná v Novohradských horách, takže do Krumlova to není tak daleko. Navíc mi přišlo, že si alespoň na chvíli odpočine od starostí okolo chodu tábora. Přesně na jeho narozeniny hráli Tři mušketýry, tak jsem rovnou objednala lístky, protože zrovna toto představení je sice dost známé, ale zajímalo mě, jak to bude zpracované. A myslím, že jsem vybrala dobře.
 Příběh nemusím asi příliš představovat, takže jen ve zkratce. Celý děj je plný intrik, zvláště ze strany kardinála Richelieu, který chce zničit královnu, manželku krále Ludvíka XIII., která tajně miluje vévodu Buckinghama. Mladík d'Artagnan, který právě přišel do Paříže a chce se stát mušketýrem se zapletl do těchto intrik a spolu s Constance a dalšími mušketýry se snaží zachránit královny čest. Musí se vypravit do Londýna, aby královně přivezli od vévody zpět diamantové přívěsky, které mu dala na znamení své lásky. Milady de Winter pokračuje v intrikách a zabije d'Artagnanovu milou, Constance, která byla královninou služebnou. Královnina čest je však zachráněna.

 Musím říct, že to byl krásný zážitek. Když se hlediště poprvé otočilo, přišlo mi, že se spíš točí prostor kolem a ne my, ale po chvíli jsem si zvykla. Dokonce, když jsem si večer lehla do postele, vše se kolem mě točilo. Moc se mi líbily změny scén a využití okolního parku. Párkrát herci přijeli i na koních. Jen jsem si říkala, že se asi museli hodně naběhat z místa na místo (občas opravdu běhali). Slyšet herce bylo většinou dobře a dokonce i několikrát zpívali. Nechyběla hromada vtipných hlášek, u kterých jsme se dost bavili. Trochu mi chyběla přestávka, protože po dvou hodinách, nebo jak dlouhé přestavení bylo, mě už trochu bolel zadek kvůli nepohodlným židličkám. Takže bych doporučovala kromě deky (jelikož představení začínalo v půl desáté, začala být během večera opravdu zima) přibalit ještě polštářky pod zadek. Když jsem ale pak viděla množství lidí, které se hrnulo z hlediště dolů, do zahrad a k autům, pochopila jsem, proč přestávka nebyla. Lidí totiž bylo opravdu hodně. Jsem tedy ráda, že jsem na otáčivém hledišti byla a pokud bude nějaká příležitost, ráda půjdu znovu. Navíc procházka po Kromluvě mě asi neomrzí nikdy a večeře v jedné z místních staročeských hospod, byla také velmi příjemná.
http://www.otacivehlediste.cz/porad/17-tri-musketyri

Bez obřadu

 Toto představení divadelního souboru MiniŠkorně, tvořeného, řekla bych, pouze studenty, jsme viděli s Martinem. Jednou z účinkujících měla být jedna naše známá, která ale bohužel zrovna v tento den nehrála, což jsme zjistili až později.
 Antoine neustále nadbíhá Patricii a zahrnuje je ji vzkazy a dárky. Ona o něj ale nemá nejmenší zájem, a proto využije pojišťováka Simona, kterého si najme, aby hrál jejího manžela. Bohužel se však vrátí její rodiče z Paříže a vše se začne zamotávat. Patriciin otec Leonard dostane od své manželky Xanthie k narozeninám plán nalezišť ropy u pramene Orinoka, za který dala celé jejich jmění. Bohužel tento plán byl na kůži a vůbec nevypadal věrohodně. Leonard je velmi překvapen, že je Patricie vdaná, protože chce, aby Antoinovi oplácela jeho zájem. Snaží se všemi způsoby prodat mu tuto mapu, aby neskončil s rodinou na mizině. Je to však obtížnější než se to na začátku zdálo. Leonard začne Simona vydávat za svého syna, který se právě vrátil z Jižní Ameriky a přivezl tento plán a chce tímto přesvědčit Antoina o pravosti plánu. Z ničeho nic se ale objeví i pravý Leonardův syn, který se skutečně vrátil z Ameriky a vše je velmi zamotané. Plán se nakonec podaří Antoinovi prodat, ale tím to celé nekončí.

 Představení se nám líbilo. Shodli jsme se, že bylo znát, že to nebyli profesionální herci, s tím jsme však na představení šli. Řekla bych ale, že herci se na své role hodili. Hlavní a asi také jediné, co bych vytkla, je časté přestavování scény. Často se totiž měnil pokoj, ve kterém se děj odehrával. Volila bych spíše stále postavené dva pokoje, jeden, ve kterém by se děj odehrával a druhý, který by mohl být mezitím přestavěn podle představ, a pak zase naopak. Chápu ale, že to bohužel kvůli malému prostoru na jevišti nebylo možné. A v tomto malém prostoru bylo také velmi rychle horko, ale s tím se asi nic moc dělat nedá.

A voda stoupá

 Poslední dobou stíhám chodit do divadla častěji, než fotit a psát články o ušitých věcech, tak snad mi to nebudete mít za zlé a doufám, že vám to brzy vynahradím. Babička měla na toto představení lístky z práce a já byla dost zvědavá jaké to bude. Byly jsme na derniéře komedie A voda stoupá od P. Ustinova.
 V domě D'Urtových se sešla společnost bohatých lidí, kteří ale řeší nepodstatné problémy. Manželé Basingstokovi najali jeden na druhého detektiva, protože se chtějí nechat rozvést. Ona svádí téměř každého muže na potkání a on si užívá s Niobe D'Urtovou. Bratr Niobe, Mohamed, je ponořen do svého světa poezie a literatury a stejně jako profesor Lodegger, který prosazuje teorii nenávisti, usiluje o srdce lady Basingstokové. Odhalení detektivové se snaží obrátit situaci ve svůj prosěch. Občas se na scéně objevuje i otec Niobe a Mohameda, kterého všichni považují za blázna a stydí se za něj. Stejně tak jako jeho, ignorují i jeho zprávy o stoupající vodě. Druhá polovina se odehrává na střeše domu, odkud je vidět jen pár dalších střech vyčnívajících z vody. V jednu chvíli vysvitne sluníčko a to ve chvíli, kdy si všichni navzájem začnou odpouštět. Jelikož jim to ale bohužel nevydrží moc dlouho, opět začne pršet a šanci na záchranu má pouze otec Niobe a Mohameda a dívka, o kterou se staral a pojmenoval ji Naděje.

 Nevím, jestli bych toto představení nazvala úplně komedií. Sice tam byla řada vtipných situací, ale myslím si, že toto připodobnění biblického příběhu o potopě světa k mrhání současné společnosti bylo trefné a mělo by vést k zamyšlení. Obdivovala jsem v druhé polovině herce, na které skoro celou dobu pršelo a byli tedy úplně promočení. Jen mě trochu znervózňoval zvuk deště, který byl během přestávky slyšet z reproduktorů. Odpoledne před představením totiž pořádně pršelo. Ale uvaděčky v pláštěnkách jsem ještě nikdy neviděla.
 Na sebe jsem si vzala barevné letní šaty, které jsem ukazovala v tomto článku.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/101/A-voda-stoupa/

Kancl

 Když si Lucka stěžovala, že nemá s kým chodit do divadla, ráda jsem se s ní domluvila, že na něco někdy půjdeme. Brzy měla narozeniny, a tak jsem si řekla, že je to skvělá příležitost do divadla vyrazit. Vybraly jsme si představení Kancl od Rickyho Gervaise v divadle Rokoko a myslím, že jsme vybraly dobře.
 David Brent chce, aby v jeho pobočce panovala neustále veselá nálada a sám se téměř neustále snaží o vtipy, které jsou často trapné. Všichni v kanceláři vidí jeho neschopnost, ale sami se bojí o své místo, obzvláště, když přijde ředitelka s tím, že jejich pobočka je jednou ze dvou, ze kterých se jedna musí zrušit. David má ukázat, jak chce pobočku dále vést, aby ředitelku přesvědčil, že zrovna ta jejich je potřebná. Není však schopen ani vyhodit nikoho ze svých zaměstnanců a navíc jednoho nového přijme. Zdá se, že pobočka se opravdu bude rušit a David dokonce dostane místo ředitele, ale neprojde zdravotními testy...

 Představení se nám moc líbilo. Vtipných hlášek a situací bylo za večer opravdu hodně a shodly jsme se, že to bylo skvělé představení na odreagování a na odpočnutí od učení. Myslím si, že i herci ztvárnili své postavy dobře.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jste viděli tady.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/49/Kancl/