Famílie

 Díky kartičce Klubu přátel DNF jsem šla s mamkou na představení Famílie od Joe DiPietro. Nejvíce jsme se asi těšila na Elišku Balzerovou.

 Každou neděli se Nick schází se všemi svými prarodiči na oběd. Je jediný, kdo jim z rodiny zůstal, protože jeho rodiče i jeho sestra se odstěhovali na druhý konec Spojených států. Jednou přichází Nick se skvělou novinkou, kterou chce svým prarodičům sdělit. Vzhledem k živé a vášnivé atmosféře, která tam vždy panuje, není snadné jim to říct. V práci ho povýšili. Ale kvůli tomu se musí přestěhovat na druhý konec Ameriky. Všichni čtyři prarodiče tuto zprávu berou velmi těžko a chtějí Nicka přesvědčit, aby je neopouštěl a zůstal tu s nimi. Domluví se proto s Caithlin, dcerou známé babičky Emmy, aby přišla také na oběd. Nick dopředu nic netuší a celou dobu se za své prarodiče omlouvá a trochu je napomíná. Caithlin se mu však líbí. Když jí však chce při odchodu pozvat na večeři, ona to odmítá, protože se jí nelíbilo, jak se choval ke svým příbuzným. Následně on vyčítá všem čtyřem, že nechce, aby mu organizovali život. Tato hádka ale končí v nemocnici, protože se Nickovi udělalo špatně. Několik následujících dní je u svých prarodičů, kteří se o něj starají a společně hrají různé hry a oni mu vypráví historky z mládí. On je všechny najednou vidí z jiné strany než obvykle. Na svém odjezdu však stále trvá. Znovu se sice potkává s Caithlin, která přijímá jeho nabídku na večeři a zdá se, že by přeci jen mohl zůstat. I přes to všechno se nakonec koná poslední společný nedělní oběd, po kterém Nick jede rovnou na letiště.

 Toto představení nebyla klasická komedie, i přestože jsem se celý večer dobře bavila. Bylo zde více než jindy něco ze života a myslím, že každý by si našel nějakou podobnost se svým životem. S myšlenkou, že rodina je to nejdůležitější, se v poslední době setkávám docela často. Prarodiče však často, nebo tedy alespoň v tomto představení, srovnávají vše se svým životem (což je naprosto přirozené, protože to je to, co znají), ale doba se posunula trochu jinam. Naprosto jsem chápala Nicka, který nechtěl být "svazován" tím, co si přejí a co pro něj připravují jeho prarodiče a chtěl také sám poznat něco jiného, než město, ve kterém vyrostl. Zároveň jsem ale chápala prarodiče, kteří mu možná trochu vyčítali, že je opouští, i proto, že někteří možná tušili, že ho vidí naposledy. Stejně tak ale věděli, že není monžné si nikoho k sobě připoutat navěky.

 Výkony herců byly naprosto skvělé a jelikož prarodiče byli původně Italové, nechyběla ani vůně italské kuchyně, což takhle večer dost zvětšovalo můj hlad.

Na sobě jsem měla sukni z tohoto příspěvku.

http://www.fidlovacka.cz/repertoar/hrajeme-na-fidlovacce/Familie_13.html

Velká mela aneb Francouzská kuchyně

Po letních prázdninách zde máme zpět divadelní sezonu. Letos jsem ji zahájila na představení Velká mela od autora Pierre-Aristide Bréala, kde jsem dělala doprovod babičce.
 Celá komedie se odehrává na začátku 19. století, kdy vládne král. Vrchní strážmistr César přijíždí ke svému mladšímu bratrovi Ferdinandovi, kterého má vyšetřovat, protože na něj přišlo udání, že převádí politické vězně přes hranice. Ferdinanda ale o něco více trápí to, že má ve vedlejším pokoji Josefínu, Césarovu ženu. César na to přijde a nejprve tomu nemůže uvěřit, ale pak tvrdí, že se nad to již povznesl. Rozhodl se také, že podezření svalí na někoho jiného a zabaví vesničanům majetek po emigrantech. Mezitím se však objevil královský komisař "Křivá huba", který vyžaduje pokračování ve vyšetřování. Z krbu najednou spadne císařský komisař a tvrdí, že Napoleon uprchl u Elby. Královský komisař je však všechny (Ferdinanda, Josefínu a císařského komisaře) nechá hlídat a chce je nechat popravit. Všichni tři drží hladovku. César jim mezitím nosí samé speciality.
 Když už to vypadá, že císařského komisaře popraví, vtrhne do vsi císařské vojsko a nastane převrat. Takže naopak císařský komisař uvězní komisaře královského. S Césarem v čele se však vypraví zjednat pořádek, protože mladí vojáci se vůbec neumí chovat. Josefína se mezitím rozhoduje, kterého z bratrů si má vybrat.
 Václav Vydra v hlavní roli byl naprosto skvělý. Celý večer jsem se bavila komickými situacemi, které přicházely jedna za druhou. Vždy je také vtipné, když se herci rozesmějí navzájem něčím, co do hry úplně nepatří. Tentokrát Tereze Bebarové omylem vypadl talíř z ruky, dřív než ho stihla Vydrovi hodit do obličeje. Proto jsou všechna divadelní představení jedinečná a tak zajímavá.

Na sebe jsem si vzala tuto černou sukni, kterou jsem si ušila ve škole. 
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/VELKA-MELA-aneb-Francouzska-kuchyne

Retro

  Během tohoto týdne jsme navštívily obě současné Retro výstavy v Praze.  Jedna je v Tančícím domě a člověk zde najde věci ze 70. a 80. let. Druhá výstava je v Národním muzeu a jsou tady věci z trochu širšího období, ale především z 1. pol. 20. století. Na obou místech jsou vystaveny staré obaly od různých potravin, auta, šaty, boty, různé přístroje z domácnosti apod.

Klasy

 Tyto šaty jsem už také před nějakou dobu upravovala a to tak, že jsem je zúžila protože byly hrozně široké. Když jsem je ale teď vytáhla, uvažovala jsem, jestli jsem si je předtím nezúžila moc. Dokonce jsem si je trochu musela povolit, protože mi sice nepříjemně těsné nebyly, ale zip vzadu se mi kroutil, což bylo způsobené těsností šatů.

Pruhy

 Toto je jedna z dalších mnou upravených sukní, která mi už nějakou dobu leží ve skříni. Délka se mi příliš nelíbila, ale pruhy mi přišly docela zajímavé, tak jsem si vymyslela malou úpravu.

Puntíkatě

 Tyto šaty byly původně sukní, ale jelikož mi bylo jasné, že bych sukni této délky neunosila, rozhodla jsem se pro úpravu. Ale aby šaty nevypadaly příliš pytlovitě, přidala jsem pod hrudník ještě jednu gumu navíc, která šaty trochu tvaruje a zároveň díky ní lépe drží.

Volný jak pták

 Dalším z kousků, které mi dlouho ležely ve skříni a teď jsem je konečně nafotila, je tato sukně. Délku jsem nechala původní, jen jsem jí z boků přesunula do pasu. Trochu jsem jí tedy zabrala a bylo to.