Manikúra

 Už docela dlouho jsem měla v plánu ušít mamce obal na manikúru, protože ten, který měla, byl sice krásný, ale taky už moc starý a ta léta používání se na něm podepsala. Začala jsem už někdy před půl rokem a teď, když měla mamka narozeniny, usoudila jsem, že je nejvyšší čas obal dokončit.

Sedmikrásky

 Když jsme před nějakou dobu s tetou vytvářely tašky, které jsem ušila a teta na ně namalovala zvířátka, vytvořily jsme také jednu tašku přesně na objednávku i pro babičku. Ona nám totiž předtim našla a vypárala starý lněný závěs, ze kterého jsem tašky ušila a některé kusy obatikovala. předchozí zašky a jiné výtvory z této látky jste mohli vidět v několika předchozích příspěvcích-tady, tady a tady. Babička je s taškou spokojená, jen si nakonec musela trochu zkrátit popruh přes ramen, který byl docela dlouhý.

Černobílé květy

 Další sukní, kterou jsem ušila z babičkou přinesených látek, je tato sukně, na kterou jsem použila zbytek látky z nějakých šatů nebo dlouhé sukně.

Velké barevné puntíky

 Občas přinese babička různé zbytky látek od svých kamarádek a občas se v té hromadě objeví i pár takových, které mě na první pohled zaujmou a hned vím, co bych z té látky ušila. Bohužel pak trvá dost dlouho než se k šití dostanu.

Obaly na knihy

 Už dlouho jsem si chtěla ušít obal na knihu, ale nějak jsem se k tomu stále nemohla odhodlat. Nevěděla jsem totiž, jaký vzor by se mi líbil. Nakonec jsem si obaly ušila dva, oba jsou z bavlny a každý je trochu jiný. Velikostně jsem je nešila na knihu, ale jeden na diář a jeden na můj pořadač do školy. Zvenku je látka vzorovaná a zevnitř jednobarevná. Obaly mají také záložku ze stejné látky, která je na něm zvenku.

Red top

 Před rokem jsem šila Evičce toto tílko k narozeninám. Látku jsme šly vybrat společně a myslím, že zvolila krásný letní vzor. Na ramínka jsem použila zbytek černé látky, který jsem měla doma. Řekla bych, že výsledek se povedl a tílko je krásně veselé. 

Otáčivé hlediště - Tři mušketýři

 Jako vždy, i tentokrát jsem dlouho přemýšlela, jaký dárek dát Martinovi k narozeninám a nevěděla jsem si s tím rady, až mi pěkný nápad vnukli naši známí z jihu Čech. Vyprávěli mi totiž, jak byli v Českém Krumlově na Otáčivém hledišti, a že se jim to moc líbilo. Z Prahy je to přeci jen docela daleko, takže, i přestože mě to i dříve velmi lákalo, vždy jsem tuto myšlenku zamítla...až do teď. Martin má narozeniny během tábora, který se koná v Novohradských horách, takže do Krumlova to není tak daleko. Navíc mi přišlo, že si alespoň na chvíli odpočine od starostí okolo chodu tábora. Přesně na jeho narozeniny hráli Tři mušketýry, tak jsem rovnou objednala lístky, protože zrovna toto představení je sice dost známé, ale zajímalo mě, jak to bude zpracované. A myslím, že jsem vybrala dobře.
 Příběh nemusím asi příliš představovat, takže jen ve zkratce. Celý děj je plný intrik, zvláště ze strany kardinála Richelieu, který chce zničit královnu, manželku krále Ludvíka XIII., která tajně miluje vévodu Buckinghama. Mladík d'Artagnan, který právě přišel do Paříže a chce se stát mušketýrem se zapletl do těchto intrik a spolu s Constance a dalšími mušketýry se snaží zachránit královny čest. Musí se vypravit do Londýna, aby královně přivezli od vévody zpět diamantové přívěsky, které mu dala na znamení své lásky. Milady de Winter pokračuje v intrikách a zabije d'Artagnanovu milou, Constance, která byla královninou služebnou. Královnina čest je však zachráněna.

 Musím říct, že to byl krásný zážitek. Když se hlediště poprvé otočilo, přišlo mi, že se spíš točí prostor kolem a ne my, ale po chvíli jsem si zvykla. Dokonce, když jsem si večer lehla do postele, vše se kolem mě točilo. Moc se mi líbily změny scén a využití okolního parku. Párkrát herci přijeli i na koních. Jen jsem si říkala, že se asi museli hodně naběhat z místa na místo (občas opravdu běhali). Slyšet herce bylo většinou dobře a dokonce i několikrát zpívali. Nechyběla hromada vtipných hlášek, u kterých jsme se dost bavili. Trochu mi chyběla přestávka, protože po dvou hodinách, nebo jak dlouhé přestavení bylo, mě už trochu bolel zadek kvůli nepohodlným židličkám. Takže bych doporučovala kromě deky (jelikož představení začínalo v půl desáté, začala být během večera opravdu zima) přibalit ještě polštářky pod zadek. Když jsem ale pak viděla množství lidí, které se hrnulo z hlediště dolů, do zahrad a k autům, pochopila jsem, proč přestávka nebyla. Lidí totiž bylo opravdu hodně. Jsem tedy ráda, že jsem na otáčivém hledišti byla a pokud bude nějaká příležitost, ráda půjdu znovu. Navíc procházka po Kromluvě mě asi neomrzí nikdy a večeře v jedné z místních staročeských hospod, byla také velmi příjemná.
http://www.otacivehlediste.cz/porad/17-tri-musketyri