neděle 13. ledna 2019

Cizinec

V divadle Na Fidlovačce jsme již viděli celou řadu představení a navštěvujeme ho rádi. Novou komedii (premiéra byla 21.5.2018) Cizinec od Larryho Shuea jsme si nemohli nechat ujít. 
Charlie přijede na víkend se svým známým, Froggym, do penzionu, kde by si měl alespoň chvíli odpočinout a zažít několik klidných dní. Froggy ho tam ale nechá a Charlie má hrůzu z toho, že se bude muset s někým z dalších hostů bavit. A tak to Froggy zařídí tak, aby na Charlieho nikdo nemluvil. Místo toho ale na Charlieho mluví skoro všichni a v domnění, že jim nerozumí, mu povědí i spoustu věcí, které by slyšet asi nikdy neměl. Betty se o něj pečlivě stará, Ellard ho učí anglicky, Catherine se mu důvěrně svěřuje a Reverend David a Owen chystají něco nekalého. Charlie se do role cizince vžije velmi věrohodně a díky tomu se mu lépe začleňuje do kolektivu i přes jeho prvotní obavy a nízké sebevědomí. Nakonec se mu podaří zachránit celou situaci.

Představení se mi moc líbilo. Martin Písařík v hlavní roli byl naprosto skvělý a vedle dalších výborných herců zde hrála např. i má oblíbená Ludmila Molínová. Toto představení je opět jedno z těch, u kterých se člověk téměř celý večer baví, ale zároveň ho zápletka trochu překvapí a navíc se následně může trochu zamyslet nad celým příběhem a jednotlivými postavami. Mohu tedy toto představení jen a jen doporučit. 
Na sebe jsem si vzala tuto sukni
 

pondělí 12. listopadu 2018

Na pohovku

V poslední době šiji polštáře celkem často a jedny z nich byly právě na pohovku. Pohovku jsme si pořídili docela nedávno. K pohovce patří polštářky a sice jsme spoustu různých polštářků měli, ale každý byl samozřejmě jiný. A tak jsme vybrali látku na povlaky, která bude odpovídat alespoň přibližně vazbou čalounění pohovky a bude v barvě, která se nám bude líbit.

úterý 30. října 2018

Studium na SPŠO - můj 4. rok

Rozhodla jsem se sepsat, stejně jako předchozí roky, i tento rok. Už se rychle blížíme ke konci našeho studia a všichni nás už tak nějak straší maturitou (což se mi zdá trochu absurdní po všech těch zkouškách a státnicích 😃, ale nic se nemá podceňovat 😉). Ale nebudu předbíhat a shrnu ten loňský rok.

pátek 19. října 2018

Povlaky na polštář

 Už je to nějaký ten pátek, co jsem šila Martinovi obal na polštářek, ke kterému jsem i sepsala DIY článek. Martin ale polštářek používá denně a také to na povlaku již bylo značně poznat. Tak jsem se konečně rozhodla mu ušít nový povlak a nakonec nejen jeden, ale rovnou dva, aby je mohl střídat a o to déle snad povlaky vydrž.

sobota 6. října 2018

Saturnin

„Vítejte v době, kdy se k sobě lidé chovali slušně.“
Saturnina jsme mnohokrát viděli ve filmovém zpracování s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem. Knihu jsem také kdysi dávno četla a už nějakou dobu na mě čeká i pokračování, které již tedy není od Zdeňka Jirotky, ale podle úryvků by to také mohlo stát za to. K narozeninám jsem od Martina dostala lístky právě na toto představení v Divadle Na Jezerce. 
Příběh zná asi téměř každý, ale i tak ho trochu představím. Saturnin, sluha, kterého si Jiří najal, vytrhne svého pána ze zajetých kolejí. Přestěhuje  ho na hausbót poblíž Národního divadla, znamým vypráví různé neuvěřitelné lovecké historky, které jeho pán údajně prožil, ale také si dokáže poradit se všemi překážkami (třeba když na loď zavítá nezvaná teta Kateřina i s Miloušem) a postupně se ukazuje, že pracoval snad na všech místech světa v různých zaměstnáních. Na prázdniny jedou společně k dědečkovi, velkému nadšenci všeho elektrického. Bohužel i zde se ukazuje opět teta Kateřina s Miloušem, dále se tu objeví doktor Vlach a konečně přijíždí i slečna Barbora (se kterou Jiří tak nešťastně prohrál v tenise). Bohužel zrovna v den, kdy Barbora přijela, tak si Jiří vymkl kotník (po dědečkově ukázce jiu-jitce, které ho učil Saturnin) a tráví odpoledne se Saturninem v nemocnici, kde se o ně nikdo příliš nestará. Barbora je naštěstí přijela zachránit, ale jelikož už nějakou dobu prší a je pěkná bouřka, dojedou do dědečkova domu tak akorát včas, než spadne most. Bohužel kuchařka i služebná jely na nákup do města a zůstaly na druhé straně řeky. Zásob tedy již moc nezbývá a bude asi nutné vyrazit oklikou přes hory do města...

Je jasné, že zpracování v divadle musí být odlišné od toho televizního, navíc by to byla asi trochu nuda, kdyby to bylo stejné. Na druhou stranu jsem ale šla na představení možná až s moc velkým očekáváním. Zajímavé bylo doplnění příběhu a částečné nahrazení vypravěče rozhlasovým vysíláním (Petr Vacek se zde objevil kromě jako režiséra právě jako hlas z rozhlasu a mj. také jako pan Brudík). Zpestřením také byly projekce. Dědeček v podání Martina Sitta byl velmi věrohodný, stejně tak teta Kateřina (Jitka Sedláčková) a Milouš (Vojtěch Vodochodský). Michal Kern vytvářel jako Saturnin chvílemi naprosto neuvřitelné kreace a myslím, že mu role také seděla. Zklamaná jsem ale byla trochu z Jiřího (Jan Konečný), protože z filmu i knihy si ho pamatuji jako trochu nejistého, ale mladého gentlemana, který ví co se patří. Tady byl ztvárněn spíše jako takové nemehlo a naivní mladík. A ze slečny Barbory mám trochu smíšené pocity, zde se mi zdála spíše jako holčička, ale z filmu si ji pamatuji jako sebevědomou slečnu. Možná je ale největší problém v tom, že člověk má možnost srovnání. Každopádně představení bylo pěkné a nechyběla řada vtipných situací a spoustu přísloví... 

neděle 19. srpna 2018

(po)svatební (s)tylová

Na svatební šaty si zatím tak úplně netroufám, ale na ušití „posvatební“ sukně jsem ráda kývla. Také proto, že byla pro Lucku, kterou znám už od školky. 😊

pátek 3. srpna 2018

Jen růžová to může být

Dobře, tak ne jen růžová, ale i hnědá. 😊