čtvrtek 1. června 2017

Vražedný pátek

Do divadla v Řeznické chodíme převážně s Bárou a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Voucher se slevou jsem našla na slevomatu a následně jsme si vybraly představení Vražedný pátek od Benjamina Kurase.
Starý rabín Freitag si pozval židovského policistu Goldberga ze Scotland Yardu. V pracovně mu totiž leží uškrcený muž. Tento muž je německý desátník, který během 2. světové války pracoval v koncentračním táboře Belzec. Přišel Freitaga vydírat, ale co je horší, Freitag se rozpomněl na část své minulosti. Svůj příběh vypráví Goldbergovi, který mu nejprve příliš nevěří a má ho za blázna. Rabín totiž tvrdí, že během války v táboře Belzec. Ne však jako vězeň, ale jako velitel. Postupně vysvětluje své důvody a ukazuje se, že šel do tábora dobrovolně, kvůli jedné židovské dívce, kterou miloval. Po necelý rok se mu dařilo ji chránit, pak ale těžce onemocněl a o dva roky později ho našli v Buchenwaldu s číslem doktora Freitaga a ztrátou paměti. Na více než 30 let se mu podařilo všechno toto vymazat z paměti, ale teď to bylo za jeden večer zpět. Goldberg mu nakonec uvěřil, protože Freitag si pamatoval různé podrobnosti z chodu tábora, ke kterým by si nikdo jinak nedostal. Dokázat však toto všechno dalším lidem už nebude tak snadné. 

Představení se mi líbilo. Toto téma není nic pěkného, ale na druhou stranu bychom na něj neměli zapomínat, protože je a bude součástí naší minulosti. Zde bylo navíc dilema mezi tisíci mrtvými a záchranou milované osoby. Výkony Stanislava Zindulky v roli Freitaga i Jakuba Zindulky v roli Golberga byly skvělé!

pondělí 22. května 2017

Sugar (Někdo to rád horké)



Od konce dubna je na Fidlovačce k vidění nový muzikál s názvem Sugar, podle předlohy filmu Někdo to rád horké od Billyho Wildera. Na 2. premiéru jsem dala lístky tátovi k narozeninám a my s Martinem jsme se také rozhodli na muzikál jít podívat.
Jerry a Joe jsou dva hudebníci, kteří ale nemohou nikde sehnat práci. Když manažerovi z dívčí kapely vyzvedávají noty, stanou se svědky vraždy mafie. Podaří se jim uprchnout, ale musí se někde ukrýt. Využijí k tomu právě dívčí kapely, která shání dvě členky jejich kapely, a to saxofon a basu. Musí se však přestroj za ženy, aby je jednak přijaly do kapely a současně také bude obtížnější je najít. Z Jerryho a Joea se proto stane Dafné a Josefína a s dívčí kapelou odjíždějí na Floridu. Vše se ale trochu zkomplikuje, když poznají zpěvačku kapely, Sugar. Objeví se řada vtipných situací, kdy se oba muzikanti převlékají do ženských šatů a o Jerryho se začne ucházet milionář Osgood Fielding.

Film jsem asi nikdy neviděla celý, ale i tak jsem se vždy bavila, takže jsem se na muzikál velmi těšila. A moc se mi líbil! Přesně jedna z těch komedí, které člověka asi nikdy nepřestanou bavit a je to skvělé odreagování od každodenních povinností. Kromě vtipných situací, kdy se muži převlékají za ženy, což samo o sobě už naznačuje zábavu, tak nechyběly ani situace, kdy herci rozesmívají i sami sebe. Nechyběla také poznámka na účet vlády. V hlavních rolích Martin Písařík, Lukáš Pečenka a Aneta Krejčíková byli skvělí! 
Na sebe jsem si po dlouhé době vzala tuto sukni s volánem.

středa 17. května 2017

Anifilm

Rozhodla jsem se s vámi podělit o můj zážitek z Anifilmu. Je to trochu netradiční příspěvěk, ale když už vám píši o různých divadlech, stojí za zmínku i Anifilm. 
Anifilm je festival animovaného filmu, který ptobíhá již několik let v Třeboni. Dajdula s Bíšou jezdí na Anifilm každý rok a vždy o festivalu mluví moc pěkně, takže jsme se letos s Martinem nechali nalákat a alespoň na jeden den jsme se přidali. Třeboň je navíc krásné město.
Jelikož jsem se na webových stránkách dopředu úplně nedozvěděla nic z toho, co jsem chtěla, tak jsme prostě vyrazili s tím, že uvidíme na místě. A taky že jsme viděli! 
Program byl vypsán na celý týden a promítalo se na několika místech. Některé bloky se během týdne opakovali, takže věřím tomu, že je během týdne možné vidět většinu filmů. Postaráno bylo i o děti, kterým se promítaly dětské filmy.
My jsme byli v divadle J. K. Tyla, které bylo malinké, ale moc pěkné, na Krátkých filmech a na Studentských filmech. Obojí trvalo přibližně hodinu a půl a promítali nám 10 filmů, které byly různě dlouhé, od 3 do 15 minut přibližně. 
V obou blocích byly filmy, které se nám moc líbily a jiné, které jsme příliš nepochopili. Je však docela těžké si vzpomenout, co vše jsme viděli, protože filmů bylo hodně. Studentské filmy se nám však líbily o dost více. Možná proto, že autoři nám byli věkově blíže. Možná ale také proto, že často upozorňovali na nějaký aktuální problém. 
Motivovalo nás to také ke shlédnutí Lichožroutů. 
Také jsem si vzpomněla na animaci, kterou jsme dělaly s Bárou na gymplu na výtvarce. Postavičky z lega stavěly dům a na to, jak krátké to video bylo, tak to trvalo docela dlouho. A co teprve celý film...
A jak jste na tom vy, máte rádi animované filmy?

čtvrtek 27. dubna 2017

Třetí prst na levé ruce

„Můžeme si vybrat svoje přátele, ale rodinu si člověk nevybírá.“ 
Divadlo Na Fidlovačce uvádí toto představení od Dermonta Canavana  jako první u nás a jeho premiéra byla teprve v březnu. Za lístky na toto představení děkuji právě divadlu Na Fidlovačce.
 Dvě sestry Niamh a Grace se po letech opět setkávají a prohlížejí si fotografie z dětství. Každá z fotografií k sobě váže nějaký příběh, na který sestry vzpomínají. Jak to tak bývá, ne všechny vzpomínky jsou příjemné. Niamh byla nejstarší ze čtyř dětí a většinou jí hodně věcí snadno prošlo. Grace byla naopak přísným otcem často trestána, i za sestru. Obě s láskou vzpomínají na matku, ale Grace stále trochu vyčítá Niamh, že za matkou nechodila do nemocnice. Také to byl jeden z důvodů, proč se tak dlouho spolu nebavily. To, co jim však vždy dopřávalo pocit svobody, byl tanec, který prostupuje celým jejich životem. 

Lidské vztahy jsou nesmírně komplikované, a i proto si myslím, že představení částečně odráží některé z aktuálních problémů společnosti. Možná tak trochu problémy, o kterých lidé neradi a ne příliš často mluví. Toto představení velmi odpovídalo reálnému životu, což je na jednu stranu hrozně krásné, ale na druhou stranu také smutné. Nejednoho z diváků toto představení dojalo a možná také dovedlo k zamyšlení se nad životem. Výkon Ivy Pazderkové a Martiny Randové byl však naprosto skvělý a věrohodný! 
Do divadla jsem si vzala tuto modrou sukni vytvořenou ze šatů.

středa 5. dubna 2017

Černý kocour

Už je to nějakou dobu, co jsem se s Ančou domluvila, že jí ušiji mikinu na téma Černého kocoura. Stejně jako Beruška, podle které byly inspirovány tyto kraťasy na spaní, je i Černý kocour z nějakého ségry oblíbeného seriálu, který já ale neznám.

neděle 26. března 2017

Puntíky, puntíky, maturitní ples

Plesová sezóna nám sice letos již pomalu končí, ale až teď se ke mě dostaly fotky z nejdůležitějšího plesu, na kterém jsem letos byla. Byl to ples, na kterém jsem byla jako absolventka, jako rodinný příslušník maturanta - tedy maturantky a v neposlední řadě také ples, na který jsem šila maturitní šaty. Tedy přesněji řešeno, spíše sukni a top.

pondělí 20. března 2017

Z deníku hraběnky M.

Toto představení od japonské autorky Jasuko Omači na motivy skutečných příběhů Japonky Micuko Aojamy bylo k vidění na Komorní Fidlovačce pouze jednou. Zora Jandová, která hrála hlavní a vlastně jedinou roli, byla zde hostem. Na Fidlovačce jsem byla již mnohokrát, ale Komorní Fodlovačku jsem navštívila poprvé.
 Micuko byla japonská dívka, která žila na přelomu 19. a 20. století. Jako velmi mladá seznámila s Rakušanem Heinrichem. Divákům vypráví již jako stará dáma svůj příběh, diktuje ho totiž své dceři Olze, která vše zapisuje. S Heinrichem žila nejprve v Japonsku, kde se také vzali a narodili se jim dva synové. Její rodiče byli proti tomuto sňatku, ale láska Micuko byla tak velká, že s Heinrichem po nějaké době odjela do Evropy a žili na rodinném panství. Odlišná kultura a částečná jazyková bariéra byly pro ní šokem a často toužila po návratu do Japonska. S Heinrichem měli celkem sedm dětí, ale společné chvíle jim brzy skončili, protože Heinrich po necelých 15 letech manželství zemřel. Během života v Evropě se vzdělávala a po smrti manžela se chopila správy panství. Její způsob života byl najednou velmi odlišný od života, který by ji čekal v Japonsku.

 Představení bylo velmi pěkné. Bylo spíše trochu na zamyšlení, protože život není vždy snadný a růžový. Zora Jandová ale naprosto dokonale přecházela mezi mladou a nezkušenou dívkou a starou dámou, která už leccos zažila. 
 Na sebe jsem si vzala tuto skládanou sukni