středa 23. května 2018

Na doma

Poslední dobou mám dojem, že se moc nezastavím. Mimo jiné také šiju různé nové věci, ale nějak je vůbec nestíhám přidávat na blog. Snad se mi to teď zase na chvíli začne dařit. 😊

sobota 24. března 2018

Motol Café

V poslední době se mi bohužel opět nedaří přidávat články příliš často. Některé z věcí, které jsem v poslední době šila, nebo spíše přešívala, ani nemá smysl sem dávat (jako např. zkracování záclon, šatů apod.). Rozhodně tady ale nesmí chybět sukně, které jsem šila pro Káju  na vystoupení na fakultní ples. 

středa 21. března 2018

Konkurz

Do Rokoka moc často v poslední době nechodím, ale když tam jdu, tak nejčastěji s Luckou. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Vybrali jsme představení od Jeana-Clauda Carrièra, ve kterém hráli většinou jen samí známí herci. 
 Celý děj se odehrává v místnosti, která je vesměs dobře vybavena, je zde jídlo, pití, velká sedačka...není to ale místo, kde by se člověk cítil nějak zvlášť komfortně. Sešli se zde tři uchazečí o roli, tato místnost by se tedy dala nazvat čekárnou, kde panuje nervozita, nejistota, zmatek. Dva evidentně ostřílení uchazeči, kteří se tváří, že je tady už nic jen tak nepřekvapí, a o to víc znervózňují mladíka, který je zde poprvé a vůbec nic neví. Postupně se ale ukazuje, že tady nikdo nic neví, a to ani asistentka, která by o všem měla mít přehled. Nikdo neví, jestli „to“ už začalo, kdy bude kdo na řadě, jaký bude mít text... Ale je zde navíc těžké rozlišit mezi realitou a iluzí, protože všechno se zdá být tak skutečné a přitom pouze jako sen (nebo noční můra?). Čas se zde hrozně táhne, ale není problém tu bez jakkéhokoliv výsledku strávit celý den. 

Nejsme si zcela jisté, že jsme pochopily pravý význam tohoto představení. Nicméně herci byli skvělí! Dana Batulková, Jiří Hána i Aleš Procházka (i když je znám spíše podle tváře než podle jména). Byla zde cítit rivalita, ale zároveň vědomí, že jeden bez druhého by zde byli ještě více ztraceni. 
V divadle jsem měla tuto zkrácenou vínovou sukni

středa 14. března 2018

Ženy na pokraji nervového zhrocení

„SVĚT OBČAS RÁD TI RÁNY DÁVÁ,
JSI ZTRACENÁ, VZDÁVÁŠ SE POUT.
NEZOUFEJ, ŽE V TOM JSI SAMA,
JEN RUKU MOU STAČÍ STISKNOUT.
POSLOUCHÁM, VŽDYŤ VÍŠ – “
Pepa
Před svátkem Valentýna probíhala na facebooku Divadla Na Fidlovačce soutěž o lístky na tento muzikál, který vznikl na motivy filmu Pedra Almodóvara. Dvě vstupenky se mi podařilo vyhrát, takže jsme díky tomu s Martinem viděli už i toto nejnovější představení, které nám jako poslední chybělo mezi současnými představeními, na kterých jsme zde byli. 
  Celý příběh se odehrává v Madridu, kde Pepa řeší osobní krizi, jelikož od ní bez jakéhokoliv vysvětlení odchází Iván, její přítel. Když se ho snaží najít, setká se s jeho bývalou manželkou, která na něj podává trestní oznámení, dospělým synem, o kterém jí Iván nic neřekl, a jeho snoubenkou. Vše se komplikuje ještě víc, když přichází Pepy nejlepší kamarádka, která u sebe zřejmě schovávala teroristu. Pepa se snaží vše urovnat, ale moc se to nedaří a situaci s Ivánem už asi ani urovnávat moc nechce...

Na muzikály moc často nechodíme, ale o to víc se nám pak líbí. Jen bylo vše chvílemi velmi zamotané a hodně vjemů najednou, takže to člověk ani nestíhá všechno sledovat, a to pomalu ani text písní. Výkony herců, a to především Ivy Pazderkové, byly skvělé! Představení bylo celkově dost dlouhé, ale byli jsme tak vtaženi do děje, že nám to ani nepřišlo.
Na sebe jsem si vzala tuto vínovou sukni.

čtvrtek 8. března 2018

Dekorační polštáře

Nedávno se taťka zmiňoval o polštářích, které chtějí jeho klienti v rámci zařizování bytu. A najednou jsem už polštáře objednávala a začínala šít. 

středa 28. února 2018

Na chaloupku

Po skoro měsíční pauze jsem tu opět s novým článkem. Zkouškové jsem úspěšně dokončila, ale i tak bylo práce dost. Naštěstí nějaká práce byla i tvořící, takže mám teď zase o čem psát.

středa 31. ledna 2018

Tančí s vlky

Kdo zná Anču, ten dobře ví, jak moc má ráda vlky a vždy jí tedy potěší věci s touto tématikou. I proto, když jsme s mamkou objevily tuto vlčí látku (teda spíše mamka objevila), tak  bylo jasné, že ji musíme koupit.