sobota 6. října 2018

Saturnin

„Vítejte v době, kdy se k sobě lidé chovali slušně.“
Saturnina jsme mnohokrát viděli ve filmovém zpracování s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem. Knihu jsem také kdysi dávno četla a už nějakou dobu na mě čeká i pokračování, které již tedy není od Zdeňka Jirotky, ale podle úryvků by to také mohlo stát za to. K narozeninám jsem od Martina dostala lístky právě na toto představení v Divadle Na Jezerce. 
Příběh zná asi téměř každý, ale i tak ho trochu představím. Saturnin, sluha, kterého si Jiří najal, vytrhne svého pána ze zajetých kolejí. Přestěhuje  ho na hausbót poblíž Národního divadla, znamým vypráví různé neuvěřitelné lovecké historky, které jeho pán údajně prožil, ale také si dokáže poradit se všemi překážkami (třeba když na loď zavítá nezvaná teta Kateřina i s Miloušem) a postupně se ukazuje, že pracoval snad na všech místech světa v různých zaměstnáních. Na prázdniny jedou společně k dědečkovi, velkému nadšenci všeho elektrického. Bohužel i zde se ukazuje opět teta Kateřina s Miloušem, dále se tu objeví doktor Vlach a konečně přijíždí i slečna Barbora (se kterou Jiří tak nešťastně prohrál v tenise). Bohužel zrovna v den, kdy Barbora přijela, tak si Jiří vymkl kotník (po dědečkově ukázce jiu-jitce, které ho učil Saturnin) a tráví odpoledne se Saturninem v nemocnici, kde se o ně nikdo příliš nestará. Barbora je naštěstí přijela zachránit, ale jelikož už nějakou dobu prší a je pěkná bouřka, dojedou do dědečkova domu tak akorát včas, než spadne most. Bohužel kuchařka i služebná jely na nákup do města a zůstaly na druhé straně řeky. Zásob tedy již moc nezbývá a bude asi nutné vyrazit oklikou přes hory do města...

Je jasné, že zpracování v divadle musí být odlišné od toho televizního, navíc by to byla asi trochu nuda, kdyby to bylo stejné. Na druhou stranu jsem ale šla na představení možná až s moc velkým očekáváním. Zajímavé bylo doplnění příběhu a částečné nahrazení vypravěče rozhlasovým vysíláním (Petr Vacek se zde objevil kromě jako režiséra právě jako hlas z rozhlasu a mj. také jako pan Brudík). Zpestřením také byly projekce. Dědeček v podání Martina Sitta byl velmi věrohodný, stejně tak teta Kateřina (Jitka Sedláčková) a Milouš (Vojtěch Vodochodský). Michal Kern vytvářel jako Saturnin chvílemi naprosto neuvřitelné kreace a myslím, že mu role také seděla. Zklamaná jsem ale byla trochu z Jiřího (Jan Konečný), protože z filmu i knihy si ho pamatuji jako trochu nejistého, ale mladého gentlemana, který ví co se patří. Tady byl ztvárněn spíše jako takové nemehlo a naivní mladík. A ze slečny Barbory mám trochu smíšené pocity, zde se mi zdála spíše jako holčička, ale z filmu si ji pamatuji jako sebevědomou slečnu. Možná je ale největší problém v tom, že člověk má možnost srovnání. Každopádně představení bylo pěkné a nechyběla řada vtipných situací a spoustu přísloví...