pondělí 16. července 2018

Audience u královny

Do Stavovského divadla příliš často nechodím, a tak jsem ráda doprovodila babičku na představení autora Petera Morgana právě do tohoto divadla.
Každý týden v přesně daný den i čas se královna schází na konzultaci se svým premiérem. Královna Alžběta II. měla za dobu své vlády více než 10 premiérů. Během představení se objeví celá řada premiérů od Winstona Chuchilla po Davida Camerona. Premiéři byli různí a stejně tak jejich vztah s královnou se lišil. Ne vždy se shodoval jejich názor a přístup s tím Jejího Veličentva. I přesto však dávala královna svým premiérům vždy plnou podporu. 

Představení se mi moc líbilo, Iva Janžurová byla v roli královny skvělá! Nahlédnutí do života panovnice bylo zajímavé a její život ne vždy zcela růžový, jak by se mohlo zdát. Stejně tak její vzpomínky na dětská léta, které prolínaly celý děj.
Do divadla jsem oblékla sukni, kterou jste mohli vidět v tomto příspěvku.

pátek 22. června 2018

Periferie


Po delší době jsme navštívili Vinohradské divadlo, a to díky vánočnímu dárku (ano, využili jsme ho dost na poslední chvíli..). Vybrali jsme si představení Periferie od Františka Langera.
 Franci se vrací po roce z vězení a míří do svého původního bytu. Tam už ale bydlí někdo jiný, Ančí, mladá slečna, která se živí nejstarším řemeslem. Kdo ví, na kolik nemá kam jinam jít a na kolik se mu Ančí tolik líbí, ale navzdory jejím protestům u ní zůstane. Ona je ráda, že může mít někoho ráda a někdo má (zřejmě) rád ji. On se sejde i se svými kamarády, kvůli kterým byl pravděpodobně zavřený a chce po nich svůj frak a lakovky, které mu nejspíše propili. Bez nich ale nemůže tančit a vystupovat, do čehož chce přibrat i Ančí. Když se vrátí ale domů dříve, než měl, najde Ančí s nějakým chlapem. Chlapa jednou udeří holí a ten padne k zemi mrtev. Franci se samozřejmě nechce vrátit hned zpět do vězení a nechce do problému zatahovat Ančí, tak odnese chlapa k nádraží a vše nastraží tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Dokonce přivolá i policii, vše s nimi sepíše a díky tomu získá po nebožtíkovy od jeho vdovy nějaké oblečení a další věci, mezi nimiž je právě i frak a lakovky. Díky tomu může začít s Ančí vystupovat. Franciho ale stále tíží svědomí, je překvapen, že na něj nepadlo žádné podezření a má potřebu všem vykládat, jaké má štěstí. Nakonec se rozhodne ke svému činu přiznat, nejprve vdově, následně na policii. Nikdo mu ale nevěří. Pomůže mu až bývalý soudce, který mu poradí, že musí spáchat ještě jednu vraždu, ke které se přizná, aby za to mohl být náležitě potrestán.

Představení bylo zajímavé, výkony herců výborné. Toto představení je jedno z těch, které vedou člověka k zamyšlení. Scéna i kostýmy byly poněkud chudé, což ale naopak podtrhovalo celou atmosféru periferie. Nejsem si ale jistá, na kolik je toto představení vhodné pro občasné návštěvníky divadel.

pondělí 11. června 2018

Hnědá sukně

Tuto sukni jsem nešila úplně celou, ale pouze částečně. Už před dlouhou dobou mi ji přinesla Bára, že doma zkracovaly nějakou dlouhou sukni a zbyl jim z ní pruh. Tento pruh byl docela široký a docela dlouhý a sešitý dokola. Stačilo tedy přidat gumu a byla sukně hotová. 

středa 23. května 2018

Na doma

Poslední dobou mám dojem, že se moc nezastavím. Mimo jiné také šiju různé nové věci, ale nějak je vůbec nestíhám přidávat na blog. Snad se mi to teď zase na chvíli začne dařit. 😊

sobota 24. března 2018

Motol Café

V poslední době se mi bohužel opět nedaří přidávat články příliš často. Některé z věcí, které jsem v poslední době šila, nebo spíše přešívala, ani nemá smysl sem dávat (jako např. zkracování záclon, šatů apod.). Rozhodně tady ale nesmí chybět sukně, které jsem šila pro Káju  na vystoupení na fakultní ples. 

středa 21. března 2018

Konkurz

Do Rokoka moc často v poslední době nechodím, ale když tam jdu, tak nejčastěji s Luckou. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Vybrali jsme představení od Jeana-Clauda Carrièra, ve kterém hráli většinou jen samí známí herci. 
 Celý děj se odehrává v místnosti, která je vesměs dobře vybavena, je zde jídlo, pití, velká sedačka...není to ale místo, kde by se člověk cítil nějak zvlášť komfortně. Sešli se zde tři uchazečí o roli, tato místnost by se tedy dala nazvat čekárnou, kde panuje nervozita, nejistota, zmatek. Dva evidentně ostřílení uchazeči, kteří se tváří, že je tady už nic jen tak nepřekvapí, a o to víc znervózňují mladíka, který je zde poprvé a vůbec nic neví. Postupně se ale ukazuje, že tady nikdo nic neví, a to ani asistentka, která by o všem měla mít přehled. Nikdo neví, jestli „to“ už začalo, kdy bude kdo na řadě, jaký bude mít text... Ale je zde navíc těžké rozlišit mezi realitou a iluzí, protože všechno se zdá být tak skutečné a přitom pouze jako sen (nebo noční můra?). Čas se zde hrozně táhne, ale není problém tu bez jakkéhokoliv výsledku strávit celý den. 

Nejsme si zcela jisté, že jsme pochopily pravý význam tohoto představení. Nicméně herci byli skvělí! Dana Batulková, Jiří Hána i Aleš Procházka (i když je znám spíše podle tváře než podle jména). Byla zde cítit rivalita, ale zároveň vědomí, že jeden bez druhého by zde byli ještě více ztraceni. 
V divadle jsem měla tuto zkrácenou vínovou sukni

středa 14. března 2018

Ženy na pokraji nervového zhroucení

„SVĚT OBČAS RÁD TI RÁNY DÁVÁ,
JSI ZTRACENÁ, VZDÁVÁŠ SE POUT.
NEZOUFEJ, ŽE V TOM JSI SAMA,
JEN RUKU MOU STAČÍ STISKNOUT.
POSLOUCHÁM, VŽDYŤ VÍŠ – “
Pepa
Před svátkem Valentýna probíhala na facebooku Divadla Na Fidlovačce soutěž o lístky na tento muzikál, který vznikl na motivy filmu Pedra Almodóvara. Dvě vstupenky se mi podařilo vyhrát, takže jsme díky tomu s Martinem viděli už i toto nejnovější představení, které nám jako poslední chybělo mezi současnými představeními, na kterých jsme zde byli. 
  Celý příběh se odehrává v Madridu, kde Pepa řeší osobní krizi, jelikož od ní bez jakéhokoliv vysvětlení odchází Iván, její přítel. Když se ho snaží najít, setká se s jeho bývalou manželkou, která na něj podává trestní oznámení, dospělým synem, o kterém jí Iván nic neřekl, a jeho snoubenkou. Vše se komplikuje ještě víc, když přichází Pepy nejlepší kamarádka, která u sebe zřejmě schovávala teroristu. Pepa se snaží vše urovnat, ale moc se to nedaří a situaci s Ivánem už asi ani urovnávat moc nechce...

Na muzikály moc často nechodíme, ale o to víc se nám pak líbí. Jen bylo vše chvílemi velmi zamotané a hodně vjemů najednou, takže to člověk ani nestíhá všechno sledovat, a to pomalu ani text písní. Výkony herců, a to především Ivy Pazderkové, byly skvělé! Představení bylo celkově dost dlouhé, ale byli jsme tak vtaženi do děje, že nám to ani nepřišlo.
Na sebe jsem si vzala tuto vínovou sukni.

čtvrtek 8. března 2018

Dekorační polštáře

Nedávno se taťka zmiňoval o polštářích, které chtějí jeho klienti v rámci zařizování bytu. A najednou jsem už polštáře objednávala a začínala šít. 

středa 28. února 2018

Na chaloupku

Po skoro měsíční pauze jsem tu opět s novým článkem. Zkouškové jsem úspěšně dokončila, ale i tak bylo práce dost. Naštěstí nějaká práce byla i tvořící, takže mám teď zase o čem psát.

středa 31. ledna 2018

Tančí s vlky

Kdo zná Anču, ten dobře ví, jak moc má ráda vlky a vždy jí tedy potěší věci s touto tématikou. I proto, když jsme s mamkou objevily tuto vlčí látku (teda spíše mamka objevila), tak  bylo jasné, že ji musíme koupit.

pátek 26. ledna 2018

Pět ve stejných šatech

Na Fidlovačce jsme viděli s Martinem už téměř všechna představení a toto bylo jedno z posledních, které nám z celého repertoáru chybělo. Navíc do konce roku jsem potřebovala uplatnit zbylé kupony z předplatného, což se povedlo a vybrali jsme právě tuto komedii od Alana Balla. Myslím, že je to také jedno z nejdéle hraných představení v Divadle Na Fidlovačce, protože premiéra byla už na konci roku 2013!
Celý příběh se odehrává v pokoji, zatímco v domě a na zahradě probíhá svatba. Do tohoto pokoje se postupně chodí schovávat alespoň na chvíli družičky, které mají už dost veškeré honosnosti a přetvářky okolo. Nakonec se ukazuje, že ani jedna z pěti družiček není nevěsty dobrou kamarádkou a vlastně ani jedna z nich jí nemá příliš ráda. Takže ani jedna z nich moc nechápe, proč zrovna ji si Tracy vybrala jako svou družičku. Navíc všechny nesnášejí šaty, do kterých se musely navléct. Meredith je sestra nevěsty a nejraději by z celého toho cirkusu co nejrychleji vypadla, Frances je jejich sestřenice a křesťanka, která zřejmě nic o světě neví, Trisha je naopak světaznalá zkušená žena, kterou jen tak něco nepřekvapí a nevyvede z kolejí, Mindy je sestra ženicha, lesba a přesvědčená, že vždycky všechno bratrovi nechtěně pokazí a Georgeanne je již od školy zamilovaná do jednoho ze svatebčanů, ve svém manželství nešťastná a tady na svatbě se to celé nakumulovalo. Některé se znají dlouhou dobu, některé k sobě naopak nemají příliš důvěru, ale postupně začnou vyplývat jejich pocity, části jejich minulosti a možná samy jsou nakonec překvapeny, jak se celá situace vyvine. 

Toto představení bylo opět jedno z těch, u kterých se člověk pobaví, ale zároveň domů odchazí s podněty na zamyšlení. Některé situace byly až příliš, řekněme americky, přehnané, ale byly ze života a divák si je dokázal reálně představit. Navíc výkon hereček byl skvělý!
Na sebe jsem si vzala tuto nebesky modrou sukni a pod ní jsem si vzala nové tmavě modré punčochy, které jsem dostala k Vánocům a moc se mi líbí! 

čtvrtek 18. ledna 2018

Kočičí sukně

Během léta si mě na facebooku našla Míša, která měla přání, abych jí ušila sukni z této krásné látky s kočkami a notami. Míša je velmi hubená, takže není snadné nějaké oblečení vhodné velikosti sehnat. 

středa 10. ledna 2018

Podruhé

Občas se stane, že věci, které ušiji nebo přešiji, po nějaké době objevím a zjistím, že je vlastně vůbec nenosím a nejsem spokojená s tím, jak jsem je udělala. Proto se rozhodnu pro nějaký „upgrade“. Stejně tomu bylo i u této sukně, kterou jste již mohli vidět tady

pátek 5. ledna 2018

Tak trochu letně

Všechna roční období mají něco do sebe, ale jistě máte každý nějaké oblíbenější než ostatní. Já mám asi nejraději léto, ale v každém ročním období mě vždy něco překvapí a naprosto uchvátí. Ve městě se však moc často nesetkáme s projevy přírody, nebo rozhodně ne tak intenzivně jako někde mimo město. Například zima je na horách krásná, ale v Praze se mi až tak krásná většinou nezdá. Chybí tady totiž ty její hezké součásti, jako bílý sníh apod. a jsou tu pouze mínusové teploty. Rozhodla jsem se tedy do této šedivé zimy přinést trochu sluníčka a tepla prostřednictvím tohoto článku.