neděle 26. března 2017

Puntíky, puntíky, maturitní ples

Plesová sezóna nám sice letos již pomalu končí, ale až teď se ke mě dostaly fotky z nejdůležitějšího plesu, na kterém jsem letos byla. Byl to ples, na kterém jsem byla jako absolventka, jako rodinný příslušník maturanta - tedy maturantky a v neposlední řadě také ples, na který jsem šila maturitní šaty. Tedy přesněji řešeno, spíše sukni a top.

pondělí 20. března 2017

Z deníku hraběnky M.

Toto představení od japonské autorky Jasuko Omači na motivy skutečných příběhů Japonky Micuko Aojamy bylo k vidění na Komorní Fidlovačce pouze jednou. Zora Jandová, která hrála hlavní a vlastně jedinou roli, byla zde hostem. Na Fidlovačce jsem byla již mnohokrát, ale Komorní Fodlovačku jsem navštívila poprvé.
 Micuko byla japonská dívka, která žila na přelomu 19. a 20. století. Jako velmi mladá seznámila s Rakušanem Heinrichem. Divákům vypráví již jako stará dáma svůj příběh, diktuje ho totiž své dceři Olze, která vše zapisuje. S Heinrichem žila nejprve v Japonsku, kde se také vzali a narodili se jim dva synové. Její rodiče byli proti tomuto sňatku, ale láska Micuko byla tak velká, že s Heinrichem po nějaké době odjela do Evropy a žili na rodinném panství. Odlišná kultura a částečná jazyková bariéra byly pro ní šokem a často toužila po návratu do Japonska. S Heinrichem měli celkem sedm dětí, ale společné chvíle jim brzy skončili, protože Heinrich po necelých 15 letech manželství zemřel. Během života v Evropě se vzdělávala a po smrti manžela se chopila správy panství. Její způsob života byl najednou velmi odlišný od života, který by ji čekal v Japonsku.

 Představení bylo velmi pěkné. Bylo spíše trochu na zamyšlení, protože život není vždy snadný a růžový. Zora Jandová ale naprosto dokonale přecházela mezi mladou a nezkušenou dívkou a starou dámou, která už leccos zažila. 
 Na sebe jsem si vzala tuto skládanou sukni

úterý 7. března 2017

Líbánky aneb Láska ať jde k čertu

Do divadla Palace na komedii od Noela Cowarda jsme vyrazili s Martinem, při čemž jsme využili slevové nabídky ze slevomatu. 
Elyot Chase právě přijel do hotelu strávit líbánky se svojí mladou manželkou Sibylou. Elyot je však trochu otrávený, když se ho Sibyla stále vyptává na jeho bývalou ženu Amandu, se kterou se ale rozvedl již před 5 lety. Shoudou okolností do toho samého hotelu a dokonce přímo do vedlejšího pokoje přijela právě Amanda se svým novým, mladším manželem, Victorem Prynnem také na líbánky. On se jí však také neustále vyptává na Elyota. Když Elyot a Amanda zjistí, že bydlí vedle sebe, jsou rozhodnuti okamžitě odjet. Victor ani Sibyla ale odjet nechtějí, a tak se oba páry pohádají a Amanda i Elyot zůstávají na pokoji sami. Začnou si povídat přes stromky na terase a zjišťují, že se stále milují. Rozhodnou se tedy spolu utéct do Paříže, do Amandy bytu. Stále se ale kvůli něčemu dohadují, a když do bytu přichází Sibyla s Victorem, najdou Amandu a Elyota opilé a ve rvačce. Sibyla s Victorem chtějí situaci urovnat a zachránit manželství, ale Amanda s Elyotem opět utíkají a nechávají Sibylu s Victorem v hádce. 


Představení bylo velmi oddechové a ideální na večer, kdy se chce člověk pobavit a odreagovat. Příběh byl zprvu až příliš jasný, ale následující vývoj situace byl zajímavý a výkony herců skvělé. Herci, obzváště Jiří Langmajer, se několikrát nechtěně přeřekli, což vtipnost situace často ještě násobilo. 
Na sobě jsem měla tuto sukni s knoflíky.
http://www.divadlopalace.cz/cz/noel-coward-libanky-aneb-laska-at-jde-k-certu/12/

středa 1. března 2017

Shylock

Aby toho nebylo málo, v jednom týdnu jsme byli na představení Federer - Nadal a k tomu, trochu neplánovaně ještě na Shylockovi. Díky soutěži na fb stránkách divadla Na Jezerce jsem získala levnější vstupenky a nemohla jsem si nechat ujít toto, v současné době nejnovější, představení, díky kterému je Milan Kňažko nominován na Cenu Thálie 2016 za mimořádný jevištní výkon.
Představení začíná scénu z Kupce Benátského, ale Milan Kňažko, v roli herce Jona brzy odkládá masku (kterou ještě párkrát na sebe vezme během večera) a divák se ocitá na setkání herce s diváky. Toto setkání je výjimečné, protože právě proběhlo poslední představení této hry. Jon vysvětluje proč bylo toto představení poslední, i přestože v programu divadla bylo ještě na nějakou dobu naplánované. Společně s ředitelem divadla se rozhodli, že v Jonově podání bude Žid Shylock představen jako padouch, jako negativní postava, na kterou ale budou diváci reagovat. Reakce byla ale taková, že byl Jon označen jako antisemita, i přestože je sám také Žid. Jon se tedy zamýšlí nad tím, co znamená být Žid, být herec, co je umění a jaké může mít následky. Pokud bychom nechtěli riskovat, že diváci špatně pochopí hru, museli bychom buď spoustu děl vyškrtat z dějin, změnit tragické konce v konce šťastné nebo všem vysvětlovat, jak to bylo doopravdy myšlené. Ale některým lidem prostě nevymluvíte jejich názor. 

Nechápu, jak mohou lidé vést monolog během celého představení, pamatovat si celý text a být u toho věrohodný. Rozhodně to bylo zajímavé představení, Milan Kňažko zvládal kromě monologu také převyprávět rozhovory s dalšími lidmi velmi autenticky. Bohužel jsem byla ale dost unavená a bylo tedy chvílemi obtížné sledovat Jona, i přestože kromě svých úvah nám předkládal i konkrétní situace.
Do divadla jsem si tentokrát vzala po delší době tuto sukni.