středa 5. října 2016

Famílie

 Díky kartičce Klubu přátel DNF jsem šla s mamkou na představení Famílie od Joe DiPietro. Nejvíce jsme se asi těšila na Elišku Balzerovou.
 Každou neděli se Nick schází se všemi svými prarodiči na oběd. Je jediný, kdo jim z rodiny zůstal, protože jeho rodiče i jeho sestra se odstěhovali na druhý konec Spojených států. Jednou přichází Nick se skvělou novinkou, kterou chce svým prarodičům sdělit. Vzhledem k živé a vášnivé atmosféře, která tam vždy panuje, není snadné jim to říct. V práci ho povýšili. Ale kvůli tomu se musí přestěhovat na druhý konec Ameriky. Všichni čtyři prarodiče tuto zprávu berou velmi těžko a chtějí Nicka přesvědčit, aby je neopouštěl a zůstal tu s nimi. Domluví se proto s Caithlin, dcerou známé babičky Emmy, aby přišla také na oběd. Nick dopředu nic netuší a celou dobu se za své prarodiče omlouvá a trochu je napomíná. Caithlin se mu však líbí. Když jí však chce při odchodu pozvat na večeři, ona to odmítá, protože se jí nelíbilo, jak se choval ke svým příbuzným. Následně on vyčítá všem čtyřem, že nechce, aby mu organizovali život. Tato hádka ale končí v nemocnici, protože se Nickovi udělalo špatně. Několik následujících dní je u svých prarodičů, kteří se o něj starají a společně hrají různé hry a oni mu vypráví historky z mládí. On je všechny najednou vidí z jiné strany než obvykle. Na svém odjezdu však stále trvá. Znovu se sice potkává s Caithlin, která přijímá jeho nabídku na večeři a zdá se, že by přeci jen mohl zůstat. I přes to všechno se nakonec koná poslední společný nedělní oběd, po kterém Nick jede rovnou na letiště.

 Toto představení nebyla klasická komedie, i přestože jsem se celý večer dobře bavila. Bylo zde více než jindy něco ze života a myslím, že každý by si našel nějakou podobnost se svým životem. S myšlenkou, že rodina je to nejdůležitější, se v poslední době setkávám docela často. Prarodiče však často, nebo tedy alespoň v tomto představení, srovnávají vše se svým životem (což je naprosto přirozené, protože to je to, co znají), ale doba se posunula trochu jinam. Naprosto jsem chápala Nicka, který nechtěl být "svazován" tím, co si přejí a co pro něj připravují jeho prarodiče a chtěl také sám poznat něco jiného, než město, ve kterém vyrostl. Zároveň jsem ale chápala prarodiče, kteří mu možná trochu vyčítali, že je opouští, i proto, že někteří možná tušili, že ho vidí naposledy. Stejně tak ale věděli, že není monžné si nikoho k sobě připoutat navěky.
 Výkony herců byly naprosto skvělé a jelikož prarodiče byli původně Italové, nechyběla ani vůně italské kuchyně, což takhle večer dost zvětšovalo můj hlad.

Na sobě jsem měla sukni z tohoto příspěvku.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)