úterý 27. prosince 2016

Na powerbanku

 Delší dobu nebyl žádný nový článek, ale to hlavně proto, že jsem (opět) trochu podcenila přípravu vánočních dárků a nechala jsem je na poslední chvíli. Ale teď vám alespoň můžu ukázat, čím jsem posledních pár dní před Vánoci trávila a co jsem vyráběla. 

pátek 16. prosince 2016

(s)tylová

Vůbec nevím, jak se to mohlo stát, ale původní článek, který jsem o této sukni napsala, nějakým záhadným způsobem zmizel.Takže ho píši znovu a už si vůbec nepamatuji původní znění. 
Už na loňskou plesovou sezónu jsem si ušila tuto tylovou sukýnku a černou saténovou halenku. Od minulého roku ale již obojí prošlo řadou úprav. Loni jsem měla halenku a sukni mimo jiné na maturitním plese sestřenky, ze kterého je tato fotka. 

středa 7. prosince 2016

Když ptáčka lapají...

 Stejně jako posledních pár let, i letos jsme před Vánoci vyrazili s rodinkou a babičkou do divadla. Tentokrát jsme vybrali představení od G. Feydeau ve Vinohradském divadle, které mělo premiéru na začátku listopadu. 
 Fernand de Bois má před sebou nelehký úkol. Musí své milence, varietní zpěvačce, Lucettě oznámit, že se s ní rozchází, protože se bude ženit. Vzít si má dceru baronky, Vivian, a už tento večer k nim má přijít podepsat svatební smlouvu. Nemá tedy příliš mnoho času své rozhodnutí Lucettě oznámit. Shodou náhod si ji paní baronka na dnešní večer pozvala, aby zpívala na zásnubním večírku její dcery. Lucetta nic nejprve nic netuší, ale když se dozví pravdu o Fernandovi a Vivian, rozhodne se ho ztrapnit a všichni se dozvědí, že ona je jeho milenkou. Fernand je velmi zklamán a naštván, protože baronka ho vyhodila od sebe z domu a on Lucettu už nechce ani vidět. Naopak Vivian je nadšená, protože podle ní je ideálním manželem právě ten, který již měl mnoho žen a nejlépe, pokud se některá z nich chtěla kvůli němu zabít. K tomu se stále objevuje pan Bouzin, který je ne úplně šikovným skladatelem písní pro Lucettu, pan Fontanet, kterému přezdívají Prskavec, nebo španělský generál Irrigua, který se o Lucettu uchází a chce zabít všechny soky. Nemluví ale příliš dobře česky (v originále francouzsky) a vzniká tedy řada vtipných situací, kdy ostatní úplně nechápou, co chtěl říct.

 Představení se mi moc líbilo, zhodnotili jsme, že to byla přesně ta oddechová komedie, při které člověk na nic nemyslí a jen se baví. Obzvláště se mi líbil Václav Svoboda v roli pana Bouzina, Petr Rychlý jako generál Irrigua a Václav Vydra jako pan Fontanet. Také jsme viděli jistou podobnost mezi rolí Václava Svobody v tomto představení a v představení Jen žádný sex prosím, jsme přece Britové, kde ho také neustále všichni posílají otevírat dveře a v obou představení hraje takového, řekneme, ňoumu, který ale dodává představení na vtipnosti. Bohužel jsem ale ten den dopoledne byla na vrtání zubu, tak mě docela bolela pusa a ještě k tomu jsme málem přišli pozdě (bylo to fakt na poslední chvíli), takže jsem z toho byla trochu přešlá, ale i tak jsem si večer užila. 
Na sobě jsem měla tuto černou sukni.

úterý 29. listopadu 2016

Jen žádný sex prosím, jsme přece Britové!

Všichni v tom jedou!
Díky nabídce Klubu přátel DNF jsem šla, tentokrát s Martinem, na derniéru představení od A. Marriota a A. Foota. Na derniéře jsem předtím asi nikdy nebyla, je to sice řekla bych běžné představení, ale člověk tak nějak cítí, že je to naposledy.
 K mladým manželům Peterovi a Francis Hunterovým má přijet matka na návštěvu, z čehož Francis příliš nadšená není. Větším problémem se však stane zásilka, ve které měly být skleničky. Místo skleniček je uvnitř však hromada karet s erotickými fotkami. Manželé i s jejich přítelem Brianem se snaží karet nějak zbavit, nakonec je Brian hodí do Temže, ale někdo ho při tom viděl a jsou této informace teď plné noviny a zprávy. Kartami to však nekončí, ale naopak. V dalších zásilkách přichází videokazety a spoustu knih. Peter firmě, která jim toto vše posílá, navíc omylem poslal špatný šek. Kromě matky Petera se u manželů objeví pan Bromhead, který se o ní uchází a také pan Needham, který má následující dny provést inspekci banky, ve které téměř všichni pracují. Občas se objeví také pan policejní superintendant, který vypije téměř celou láhev vodky. A ke konci přijde Susan a Eijko, které posílá firma, od které přišly všechny ty nevyžádané balíky. Francis téměř všem namíchá do pití Needhamovi prášky na spaní, ale stejně je v bytě stále rušno.

Toto představení byla jedna z těch komedií, které nejsou ani v nejmenším pravděpodobné a jsou naprosto zamotané. Vtipných situací však byla celá řada a nechyběl ani neplánovaný pád z pohovky, který rozesmál i samotné herce. Všichni herci byli skvělí, ale myslím, že nejvtipnější a nejzajímavější roli měl Václav Svoboda, který hrál Briana. 
Na sobě jsem měla tuto zkrácenou sukni.

středa 23. listopadu 2016

Sukně do tanečních

 Jak jsem již jistě zmiňovala, rodiče chodí do tanečních. Jelikož tam ale chodí docela často, je potřeba mít dobře vybavený šatník, aby člověk nechodil pořád v tom samém. Mamka tedy po mě chtěla ušít kolovou sukni, ve které by mohla chodit tančit.

pátek 11. listopadu 2016

Studium na SPŠO - můj 2. rok

 Jak ten čas rychle letí... Druhý rok studia na SPŠO už mám za sebou a rozhodla jsem se to opět nějak sepsat. 
Opět nechybělo spoustu zkušebních vzorečků.

středa 9. listopadu 2016

Pánská košile

V 1. pololetí 2. ročníku na SPŠO bylo naším úkolem ušít pánskou košili. Jelikož se blížily Vánoce, byl to také skvělý tip na dárek pod stromeček.

pondělí 7. listopadu 2016

Manželský poker

Po dlouhé době jsme s Luckou opět vyrazily do divadla. Využily jsme slevy na slevomatu a vybraly jsme si komedii od Marca Camolettiho. 
 Bernard přichází domů o něco později, než je jeho zvykem a manželka Jacqueline chce vědět, kde byl. Už volala do obou klubů, kam Bernard chodil hrát poker, ale ani v jednom ho již tři týdny neviděli. Bernard se přiznává, že má milenku, což vysvětluje tím, že Jacqueline má také milence a on nechce být za blbce. Ale o Jacqueline to už všichni vědí a on chce dosáhnout toho, aby všichni věděli, že i on má milenku. Spoléhá tedy na Jacqueline, že to nějak vymyslí a zařídí. Ona je nejprve trochu zaskočena tím, že on to ví, a že to takhle všechno přizná. Pak se ale domluví, že on svou milenku pozve k nim s tím, že Jacqueline odjela pryč. A to hned teď večer. Bernard však Jacqueline přesvědčí, aby na tento večer pozvala i svého milence. Když oba netrpělivě čekají, přijde nejprve Brigitte, kamarádka Jacqueline. Jacqueline si ze začátku myslí, že Brigitte je onou milenkou, a tak na ní spustí. Brigitte se však přizná k románku, který před půl rokem s Bernardem měla. To už ale přichází milenec Jacqueline, která ho přinutí, aby řekl, že se chtějí vzít. Když přijde milenka Bernarda, on jí naopak přinutí, aby se vydávala za přítelkyni Jacquelina milence. To ale úplně nevyjde a situaci zkomplikuje příchod manžela Brigitte, kterému se k románku také přiznala. 

Musím přiznat, že asi u všech představení, která jsem v divadle Palace viděla, jsem se celý večer velmi bavila. Většina těch představení ale také příliš nezobrazují skutečné situace. I když v tomto představení bychom s trochou nadsázky mohli najít situaci, která v životě může nastat. Jiří Langmajer a Daniela Šinkorová v hlavních rolí byli naprosto skvělí a opět nechyběli ani scény, při kterých se herci rozesmívali navzájem.
Na sebe jsem si vzala modrou sukni, kterou jste mohli vidět v tomto článku.

středa 2. listopadu 2016

Dámská halenka se dvěma výběry

Konečně se (alespoň chvílemi) šedý podzim mění na krásně barevný se sluníčkem. Této příležitosti je potřeba využít, takže mě to trochu donutilo konečně dokončit halenku, která byla mým výstupem 2. pololetí 2. ročníku na SPŠO.

čtvrtek 27. října 2016

Maxi sukně


 Tuto sukni jsem ušila už hrozně dávno, ale měla původně trochu jiný střih. Vepředu kratší, vzadu delší... Když jsem jí ale teď vytáhla ze skříně, vůbec se mi nelíbilo zpracování (asi vím, proč jsem jí neměla ani jednou na sobě...).

neděle 23. října 2016

Šátkové nekonečné tunely

 V posledních pár letech jsem si zvykla nosit něco na krku téměř dvě třetiny roku. Většinou když teplota klesne pod 15 °C, tak už bez omotaného krku ven nevyjdu. 

úterý 18. října 2016

Zahraj to znovu, Same

„S ženskýma to máš jednoduchý! Ještě jsem nepotkal žádnou, kterou by nepoučila facka, nebo dávka z pětačtyřicítky...“
 V divadle Na Jezerce jsme s Martinem už párkrát byli a ani jednou nás nezklamalo. Proto jsme rádi využili nabídky na slevomatu a šli tentokrát na Zahraj to znovu, Same od Woody Allena.
 Felix truchlí po tom, co od něj odešla jeho žena Nancy. Jeho kamarád Dick s manželkou Lindou se mu snaží dohodit nějakou z Lindiných kamarádek. Felix se však jako filmový kritik vždy přetvařuje, protože má pocit, že jako pravý Felix nikoho nemůže zajímat, ale jako Humphrey Bogart by mohl některou z žen okouzlit. S žádnou se mu to však nepodaří. Až jednou, když Dick odjede na služební cestu, přijde Linda k Felixovi, protože se doma cítila osamoceně. Felix svádí vnitřní boj, přeci jen je to žena jeho kamaráda, ale velmi ho přitahuje. Zájem je však oboustranný a oni spolu skončí v posteli. Druhý den ráno, když jde Linda pro snídani, tak k Felixovi přijede zoufalý Dick, protože Lindu podezírá, že někoho má. Felix je celou dobu velmi vyděšený, ale Dicka ani nenapadlo, že by tím dotyčným mohl být právě Felix. Když se Linda vrátila, poslal jí Felix za Dickem, a Linda ráda šla, protože nechtěla své manželství zničit. Felix je z toho trochu nešťastný, ale jeho pozornost brzy odvádí nová sousedka, kterou oslnil svými články filmového kritika.

 Velmi zajímavé bylo doplnění představení projekcemi s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkouvou, obzvlášť, když Abrhám v roli Bogarta mluvil s Felixem a radil mu, co má dělat, aby uspěl. Také bylo velmi pěkné ztvárnění Felixových představ nebo vzpomínek. Jan Hrušínský v roli Felixe a Miluše Šplechtová v roli Lindy byli naprotsto skvělí. Nechyběla ani řadu vtipných situací, při kterých se občas rozesmáli i herci navzájem.
 Na sobě jsem měla po dlouhé době tuto sukni s knoflíky.

pondělí 10. října 2016

Kalifornská mlha

„ ... Pollock byl Kerouac na plátně: jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní cvoci, kteří mají být spaseni, ti kteří chtějí mít všechno – a hned!, ... “
 Po delší době jsem vyrazila do divadla zase s Bárou a trochu jsme si zavzpomínaly na naše časté divadelní večery, které jsme měly díky Klubu mladého diváka. Vybraly jsme si představení Kalifornská mlha jehož autorem je Stephen Sachs.
 Bývalá barmanka Maude žije v kempu v přívěsu a sbírá věci, které ostatní už vyhodili. Mezi věcmi našla takhle obraz, který je možná od Pollocka. Pozvala si proto odborníka na výtvarné umění, aby jí řekl, zda je obraz pravý. Po vyplnění několika papírů se Lionel na obraz podívá a během chvilky prohlásí, že Pollock autorem obrazu není. Maude tomu v žádném případě nechce věřit a po nějaké době ukazuje i shodu otisků prstů mezi otiskem na obraze a otiskem na Pollockově obraze Levandulová mlha. Maude také přizná, že by měla zájemce o obraz, který nabídl celé 2 miliony dolarů. Jí ale nejde o peníze, ale chce, aby Lionel uznal, že je to opravdu Pollock, a aby tak vyšla pravda najevo. Lionel to ale uznat za žádnou cenu nechce. Maude však nemá peníze na to, aby si mohla dovolit pozvat ještě jiného odborníka. Během představení se také dozvídáme něco z minulosti obou postav. Slušně oblečený a uhlazený Lionel se při povídání o umění rozvášní, naopak slovník Maude je celou dobu velmi zajímavý a naprosto vystihuje ženu žijící v přívěsu. 

 Představení bylo zajímavé, tentokrát spíše na zamyšlení o životě. Vilma Cibulková byla naprosto skvělá a věrohodná v roli Maude a Luborovi Šplíchalovi role Lionela také seděla. Zprvu se zdálo, že Maude pouze věřila, že díky obrazu zbohatne a bude mít šanci změnit si život, pak se ale ukázalo, že vzhledem k nabídce, kterou dostala, jí o peníze až tak nejde, ale chce dosáhnout pravdy.
Na sebe jsem si vzala tuto modrou sukni, ale docela jsem mrzla, i přestože jsem si vzala už zimní kabát. 

neděle 9. října 2016

Béžový svetřík

 Po dlouhé době jsem tu opět s novým článkem. Mám teď rozdělaných spoustu věcí, které během podzimu dodělám a snad i nafotím, takže se máte určitě na co těšit. :-)

středa 5. října 2016

Famílie

 Díky kartičce Klubu přátel DNF jsem šla s mamkou na představení Famílie od Joe DiPietro. Nejvíce jsme se asi těšila na Elišku Balzerovou.
 Každou neděli se Nick schází se všemi svými prarodiči na oběd. Je jediný, kdo jim z rodiny zůstal, protože jeho rodiče i jeho sestra se odstěhovali na druhý konec Spojených států. Jednou přichází Nick se skvělou novinkou, kterou chce svým prarodičům sdělit. Vzhledem k živé a vášnivé atmosféře, která tam vždy panuje, není snadné jim to říct. V práci ho povýšili. Ale kvůli tomu se musí přestěhovat na druhý konec Ameriky. Všichni čtyři prarodiče tuto zprávu berou velmi těžko a chtějí Nicka přesvědčit, aby je neopouštěl a zůstal tu s nimi. Domluví se proto s Caithlin, dcerou známé babičky Emmy, aby přišla také na oběd. Nick dopředu nic netuší a celou dobu se za své prarodiče omlouvá a trochu je napomíná. Caithlin se mu však líbí. Když jí však chce při odchodu pozvat na večeři, ona to odmítá, protože se jí nelíbilo, jak se choval ke svým příbuzným. Následně on vyčítá všem čtyřem, že nechce, aby mu organizovali život. Tato hádka ale končí v nemocnici, protože se Nickovi udělalo špatně. Několik následujících dní je u svých prarodičů, kteří se o něj starají a společně hrají různé hry a oni mu vypráví historky z mládí. On je všechny najednou vidí z jiné strany než obvykle. Na svém odjezdu však stále trvá. Znovu se sice potkává s Caithlin, která přijímá jeho nabídku na večeři a zdá se, že by přeci jen mohl zůstat. I přes to všechno se nakonec koná poslední společný nedělní oběd, po kterém Nick jede rovnou na letiště.

 Toto představení nebyla klasická komedie, i přestože jsem se celý večer dobře bavila. Bylo zde více než jindy něco ze života a myslím, že každý by si našel nějakou podobnost se svým životem. S myšlenkou, že rodina je to nejdůležitější, se v poslední době setkávám docela často. Prarodiče však často, nebo tedy alespoň v tomto představení, srovnávají vše se svým životem (což je naprosto přirozené, protože to je to, co znají), ale doba se posunula trochu jinam. Naprosto jsem chápala Nicka, který nechtěl být "svazován" tím, co si přejí a co pro něj připravují jeho prarodiče a chtěl také sám poznat něco jiného, než město, ve kterém vyrostl. Zároveň jsem ale chápala prarodiče, kteří mu možná trochu vyčítali, že je opouští, i proto, že někteří možná tušili, že ho vidí naposledy. Stejně tak ale věděli, že není monžné si nikoho k sobě připoutat navěky.
 Výkony herců byly naprosto skvělé a jelikož prarodiče byli původně Italové, nechyběla ani vůně italské kuchyně, což takhle večer dost zvětšovalo můj hlad.

Na sobě jsem měla sukni z tohoto příspěvku.

středa 14. září 2016

Velká mela aneb Francouzská kuchyně

Po letních prázdninách zde máme zpět divadelní sezonu. Letos jsem ji zahájila na představení Velká mela od autora Pierre-Aristide Bréala, kde jsem dělala doprovod babičce.
 Celá komedie se odehrává na začátku 19. století, kdy vládne král. Vrchní strážmistr César přijíždí ke svému mladšímu bratrovi Ferdinandovi, kterého má vyšetřovat, protože na něj přišlo udání, že převádí politické vězně přes hranice. Ferdinanda ale o něco více trápí to, že má ve vedlejším pokoji Josefínu, Césarovu ženu. César na to přijde a nejprve tomu nemůže uvěřit, ale pak tvrdí, že se nad to již povznesl. Rozhodl se také, že podezření svalí na někoho jiného a zabaví vesničanům majetek po emigrantech. Mezitím se však objevil královský komisař "Křivá huba", který vyžaduje pokračování ve vyšetřování. Z krbu najednou spadne císařský komisař a tvrdí, že Napoleon uprchl u Elby. Královský komisař je však všechny (Ferdinanda, Josefínu a císařského komisaře) nechá hlídat a chce je nechat popravit. Všichni tři drží hladovku. César jim mezitím nosí samé speciality.
 Když už to vypadá, že císařského komisaře popraví, vtrhne do vsi císařské vojsko a nastane převrat. Takže naopak císařský komisař uvězní komisaře královského. S Césarem v čele se však vypraví zjednat pořádek, protože mladí vojáci se vůbec neumí chovat. Josefína se mezitím rozhoduje, kterého z bratrů si má vybrat.
 Václav Vydra v hlavní roli byl naprosto skvělý. Celý večer jsem se bavila komickými situacemi, které přicházely jedna za druhou. Vždy je také vtipné, když se herci rozesmějí navzájem něčím, co do hry úplně nepatří. Tentokrát Tereze Bebarové omylem vypadl talíř z ruky, dřív než ho stihla Vydrovi hodit do obličeje. Proto jsou všechna divadelní představení jedinečná a tak zajímavá.

Na sebe jsem si vzala tuto černou sukni, kterou jsem si ušila ve škole
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/VELKA-MELA-aneb-Francouzska-kuchyne

pondělí 29. srpna 2016

Retro

  Během tohoto týdne jsme navštívily obě současné Retro výstavy v Praze.  Jedna je v Tančícím domě a člověk zde najde věci ze 70. a 80. let. Druhá výstava je v Národním muzeu a jsou tady věci z trochu širšího období, ale především z 1. pol. 20. století. Na obou místech jsou vystaveny staré obaly od různých potravin, auta, šaty, boty, různé přístroje z domácnosti apod.

pondělí 15. srpna 2016

Klasy


 Tyto šaty jsem už také před nějakou dobu upravovala a to tak, že jsem je zúžila protože byly hrozně široké. Když jsem je ale teď vytáhla, uvažovala jsem, jestli jsem si je předtím nezúžila moc. Dokonce jsem si je trochu musela povolit, protože mi sice nepříjemně těsné nebyly, ale zip vzadu se mi kroutil, což bylo způsobené těsností šatů.

pondělí 1. srpna 2016

Pruhy

 Toto je jedna z dalších mnou upravených sukní, která mi už nějakou dobu leží ve skříni. Délka se mi příliš nelíbila, ale pruhy mi přišly docela zajímavé, tak jsem si vymyslela malou úpravu.

čtvrtek 21. července 2016

Puntíkatě

 Tyto šaty byly původně sukní, ale jelikož mi bylo jasné, že bych sukni této délky neunosila, rozhodla jsem se pro úpravu. Ale aby šaty nevypadaly příliš pytlovitě, přidala jsem pod hrudník ještě jednu gumu navíc, která šaty trochu tvaruje a zároveň díky ní lépe drží.

středa 6. července 2016

Volný jak pták


 Dalším z kousků, které mi dlouho ležely ve skříni a teď jsem je konečně nafotila, je tato sukně. Délku jsem nechala původní, jen jsem jí z boků přesunula do pasu. Trochu jsem jí tedy zabrala a bylo to.

středa 22. června 2016

Volánová sukně

 Po dlouhé době opět přidávám článek s nějakým mým výtvorem. Vzhledem k tomu, že končil semestr a pololetí na obou školách, k tomu vrcholily přípravy na tábor a tak podobně, bylo toho opravdu hodně. Podařilo se mi ale nafotit několik upravených kousků, které dlouho čekaly ve skříni.

úterý 14. června 2016

Magor

 Na Fidlovačce uvedli novou hru s názvem Magor od Larryho Shue, kterou jsme si s Martinem nemohli nechat ujít.
 Rick Steadman zachránil kdysi dávno mladému architektovi Willumovi Cubbertovi život ve válce. Willum ho ale nikdy nepoznal a je rozhodnutý splnit Rickovi všechna jeho přání, aby mu mohl splatit dluh. Když se Rick objeví na oslavě Willumových narozenin, je pro všechny velkým překvapením, ale bohužel ne příliš milým. S Rickem se Willumovi velmi zamotá život. Rick totiž nemá sociální cítění a na nějakou dobu zůstává u Willuma, kterému začíná pěkně lézt na nervy. S přáteli proto vymýšlí různé způsoby, jak se Ricka zbavit a bohužel se jim to nedaří. Nakonec přichází i o práci u Waldgrava, což vlastně dobře, protože se může alespoň odhodlat odjet s Tancy. Navíc Waldgrave neustále nutí Willuma předělávat jeho plány tak, že naprosto ztrácí původní záměr.

 Musím přiznat, že nejdříve se mi představení až tak vtipné nezdálo, ale s příchodem Ricka v podání Jakuba Slacha se vše změnilo a chvílemi byla situace skoro až smutná, ale o to asi vtipnější. Rick byl totiž opravdu hulvát a často velmi nechápavý a dětinský. A konec byl velmi překvapivý, nějakých náznaků jsem si všimla již během večera, ale až do samého konce jsem si je neuměla poskládat do souvislostí. Myslím, že herecké výkony byly naprosto skvělé a herci ze sebe uměli chvílemi udělat naprosté blázny s vážnou tváří, což asi není tak snadné.
http://www.fidlovacka.cz/divadelni-hra/magor

pondělí 23. května 2016

Kurz negativního myšlení

 Po hodně dlouhé době jsme vyrazily do divadla s Bárou a vzpomínaly jsme na naše návštěvy divadel díky školnímu Klubu mladého diváka. Báru zaujal Kurz negativního myšlení režiséra D. Hrbka, s čímž jsem souhlasila, protože už podle názvu to znělo zajímavě.

 K Ingvild a Geirrovi přichází skupina tělesně postižených, které vede na první pohled velmi pozitivní Tori. Jejím cílem je naučit ostatní, i přes nepřízeň osudu, vidět svět růžovými brýlemi. To se Geirrovi ale velmi nelíbí a nejprve celou skupinu odmítá a nakonec se s ostatními postiženými ztotožňuje a všichni začínají mluvit o tom, jaké nepochopení se jim od ostatních dostává a jak je ta přetvářka už nebaví. Marte upoutaná na vozík a sama se o sebe postarat nemůže, Asbjorn raději s nikým nemluví a je taktéž na vozíku a Lillemor má problémy s krční páteří a s financemi. Společně si užívají tedy večer po svém a postupně sundavají svou pozitivní masku a odhalují svou pravou tvář.

 Michal Dlouhý v hlavní roli byl skvělý, přijde mi, že tato role k němu šla krásně. Působí na mě zvláštně, když celé představení jsou někteří herci na vozíku a pak se při děkovačce zvednou a chodí normálně - co vše psychika a představa dokáže. Bylo ale neuvěřitelné, co vše hlavně Michal Dlouhý na vozíku zvládal. I přes vlastně negativní téma představení nechybělo ani množství situací, při kterých se celý sál bavil. Rozhodně toto nebylo představení při kterém by bylo dopředu jasný konec a zároveň to bylo trochu na zamyšlení.
http://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/9/kurz-negativniho-mysleni

čtvrtek 19. května 2016

Online prodej

 Přestože se v tomto článku možná většina z vás nic moc nového nedozví, tak si myslím, že malý přehled internetových stránek, na kterých mám vystavené zboží neuškodí. :-) Třeba díky tomu také objevíte další zajímavé a šikovné lidi, nebo naopak sami začnete někde publikovat svoji tvorbu.





 
 Začnu tedy na mých stránkách, kde jsem si vytvořila stránku E-SHOP, kterou jste již doufám navštívili. :-) Bohužel tato stránka má řadu nevýhod. V budoucnu ji mám v plánu upravit, ale zatím zde tedy najdete jen pár fotek mnou ušitých věcí. Pokud se vám některé z nich líbí, tak mě stačí nějakým způsobem kontaktovat, ať už zanecháním komentáře, mailem, na fb nebo třeba holubí poštou. ;-)









úterý 10. května 2016

Já, François Villon

 „Svoboda je drahá věc, není na ni v světě klec.“
 Již po několikáté jsem navštívila Divadlo Na Jezerce a opět za výhodnější cenu lístků. Byla by škoda takové příležitosti nevyužít, obzvlášť, když se jednalo o jediný muzikál, který zde hrají, a to s hudbou Ondřeje Brzobohatého.
 François Villon by měl po dokončení svých studií začít pracovat, protože svými básněmi se neuživí. S přáteli navštíví Gautiera, u kterého se setkává s krásnou Kateřinou, do které se zamiluje. Na oslavě paní Ambry však Kateřinu podvede a ta se mu chce pomstít. Stejně tak se mu chce pomstít manžel paní Ambry, který ho chce dostat za mříže. Když jde François Villon za Kateřinou, setká se před jejími dveřmi s jejím ctitelem knězem, který je v souboji zabit. Kateřina je šťastná a vše básníkovi odpouští, ale on musí utéct. Sice nakonec odsouzen není, ale stejně na něj všichni koukají skrz prsty jako na vraha, takže je pro něj téměř nemožné najít práci. Navíc se ho stále snaží při nějakém přestupku přistihnout manžel paní Ambry, což se mu povede po loupeži, které se François účastní se svými přáteli. François Villon se sice následně nějakou dobu skrývá, ale nakonec se stejně vrací za svým umírajícím strýcem a je zatčen. Kateřina mu díky panu Gautierovi vyprosí milost, ale François je na 10 let poslán do vyhnanství. Kateřina si mezitím vezme Gautiera, a když se François vrací, ona ho nepoznává. 

 Martin Písařík byl v hlavní roli skvělý. Shodli jsme se, že každé další představení, které jsme v divadle Na Jezerce viděli je lepší a lepší. Na rozdíl od jiných představení, zde nebyl dopředu jasný konec příběhu. Několik vtipných okamžiků zde bylo, ale spíše vede toto představení trochu k zamyšlení než k pobavení.
Opět jsem vytáhla tuto sukni, kterou můžete najít i u mě v e-shopu.
http://divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-32-Ja,_Francois_Villon-Jiri_Hubac__Ondrej_Brzobohaty__Pavel_Vrba

neděle 24. dubna 2016

Charleyova teta

 „Láska mění člověka k nepoznání.“
 Do divadla jsme vyrazili s Martinem, a jelikož v tramvajích vídám plakát na toto představení, tak jsem se docela těšila. Na fb stránkách divadla byla soutěž o lístky, kterou jsme sice nevyhráli, ale dostali jsme nabídku na zlevněné vstupné, čehož jsme rádi využili a rozhodně jsme nelitovali.
 Charley a Jack mají poslední možnost, kdy mohou svým vyvoleným vyznat lásku, jelikož obě mají následující den odjet do Skotska. Rozhodnou se k tomu využít návštěvy Charleyovi bohaté tety, která má přijet z Brazílie. Mladé slečny Kitty a Amy již dorazily, ale teta poslala pouze telegram, že se zpozdí. Není tedy jiná šance, než přinutit spolužáka Babse, aby v převleku hrál tetu. Ten zpočátku protestuje, ale pak se mu obě slečny zalíbí a své role trochu zneužívá. O něj se ovšem začne ucházet Jackův otec - sir Francis Chesney a strýc slečen - Stephen Spettigue. Oba mladíci se konečně rozhodnou vyslovit se a požádat slečny o ruky, ale teď vše závisí pouze na tom, jestli se přestrojenému Babsovi podaří získat písemný souhlas od Spettigua. K tomu navíc přijíždí skutečná dona Lucie d'Alvadorez a s ní i Babsova milá - Ella...

 Shodli jsme se na tom, že takhle na nedělní večer to byla skvělá oddychovka. Děj a různé náhody byly dopředu trochu předvídatelné, ale možná i proto jsme se celý večer bavili. Navíc Petr Vacek v převleku za donu Lucii byl naprosto skvělý a člověk občas nestačil koukat, co vše byla Charleova teta schopná dělat.
http://divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-10-Charleyova_teta-J_B_Thomas#strucne

čtvrtek 14. dubna 2016

Rodina je základ státu

 Opět jsem měla tu příležitost doprovodit babičku do divadla a opět to byl skvělý večer. Autorem je Ray Cooney, od kterého jsme viděli i představení Prachy!!!. A ani tentokrát jsme neměli příležitost se nudit.
 Doktor David Mortimer se dva dny před Vánoci připravuje na důležitou přednášku, která může změnit jeho život. Stále ho ale někdo ruší, jeho kolegové připravují vánoční představení, jeho manželka, která ho přijela podpořit a také bývalá sestra Jane, která zde v nemocnici pracovala před 19ti lety. Dnes za doktorem přišla, aby mu oznámila, že mají spolu syna Leslieho, který ho chce vidět a je tu v nemocnici. S ním je zde ale také seržant, který ho chce odvést na stanici, protože Leslie řídil bez řidičáku a opilý. Tím se začíná vše zamotávat, doktor se samozřejmě k otcovství přiznat nechce, a proto vymýšlí různé historky a snaží se ze všeho „vybruslit“. Čas do začátku přednášky se krátí a mezitím se na scéně objevuje mladý Leslie, který hledá svého otce, chce skočit z okna a píchne vrchní sestře valium, které ona chtěla píchnout jemu na uklidnění. Dále je potřeba se zbavit dotěrného seržanta, otravného dědy, nadřízeného, který doktora stále žádá, aby se již dostavil na přednášku, přesvědčit kolegu Huberta, aby se přiznal k otcovství on a čas se stále krátí...

 Ze začátku, přibližně prvních 10 minut mě představení tolik nebavilo, ale naopak celý zbytek večera jsem se velmi bavila. Nečekané zvraty, postavy měnící své převleky a stále více se zamotávající do svých výmyslů, herci v čele s M. Etzlerem rozesmívající občas i sami sebe. Komedie, díky které člověk během večera zapomene na všechny všední problémy a jen se baví. Jen to vánoční naladění se mi takhle na konci března zdálo trochu podivné.
 Na sebe jsem si vzala tuto nově ušitou sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://www.divadlopalace.cz/cz/ray-cooney-rodina-je-zaklad-statu/175/

čtvrtek 7. dubna 2016

Skládaná sukně

 
 Konečně vykouklo sluníčko trochu více, což mě motivovalo nafotit nějaký další kousek, který jsem ušila.

středa 23. března 2016

Manon Lescaut

 Na toto představení jsme šly se spolužačkou Žanetou, se kterou jsem byla i na zkoušce z francouzské literatury a toto byla jedna z knih na našem seznamu přečtených knih. Román abbého Prévosta inspiroval Nezvala, k napsání této hry.
 Rytíř de Grieux, který chce vstoupit do semináře, náhle mění své rozhodnutí, když se potkává s mladou Manon, kterou rodiče posílají do kláštera. Společně se rozhodnou utéci do Paříže. Před odjezdem se Manon ještě setká s panem Duvalem, který jí půjčí náhrdelník, ze kterého je Manon se svojí slabostí pro šperky velmi nadšená. V Paříži se Manon stále stýká s panem Duvalem, díky kterému získává nějaké peníze. Když se to de Grieux dozvídá od svého přítele Tiberge, opouští Manon a vstupuje do semináře. Po nějaké době na něj Manon čeká v kostele a přesvědčí ho, aby se k ní vrátil. Chtějí se pomstít panu Duvalovi, de Grieux se má představit jako bratr Manon. Přichází ovšem Tiberge a prozrazuje identitu rytíře. De Grieux i Manon upadají v nemilost pana Duvala. Přesunou se na venkov, kam po dlouhém přesvědčování rytíře, přivádí Tiberge syna pana Duvala, který má svého otce udobřit. Nezdrží se však dlouho a odvádí s sebou Manon do opery. Místo do opery ale jedou do jeho bytu a Manon posílá de Grieuxovi milenku Duvala a žádá po něm jen věrnost srdce. Tiberge se přiznává, že chtěl Manon a de Grieuxa od sebe odloučit. De Grieux se vydává do Duvalova bytu, kde Duvala sváže, ale přichází Duval starší, který nechá oba milence zatknout a odvézt do vězení. Manon vzápětí umírá.

 Nevím, jestli bylo lepší knihu dopředu číst nebo ne, v prvním případě to člověk totiž stále srovnává, v druhém případě možná občas nemusí vše pochopit. Ale tak je to asi vždy. Kulisy byly velmi moderně pojaté, což bylo zajímavé, ale v některých chvílích mi to úplně nezapadalo do děje. Překvapilo mě, jak krátké představení bylo, dokonce bez přestávky. Pravdou je, že to bylo hodně zkrácené a vynechané některé části, obzvlášť konec byl o hodně jiný. Nehledě na původní Prévostův román, podle kterého se Nezval inspiroval.
Na sebe jsem si vzala sukni, kterou jsem šila, jako práci do školy
http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/9396?t=2016-03-17-19-00

sobota 27. února 2016

Studium na SPŠO - můj 1. rok

 Bohužel se mi nedaří přidávat články tak často, jak bych si přála. V tomto článku bych chtěla přiblížit jeden z důvodů, proč je tomu tak. Rozhodně nechci, aby to vyznělo příliš negativně, studium na Střední průmyslové škole oděvní mě moc baví, ale také mě to vedle mého studia na VŠ stojí hromadu volného času.

úterý 2. února 2016

Ideální manžel

 Do divadla v poslední době příliš často nechodím, ale teď jsem již podruhé v celkem krátkém čase byla v divadle na Vinohradech. Doprovod jsem dělala babičce na představení Ideální manžel, což je divadelní hra Oscara Wilda.
 Celý děj se odehrává v londýnské společnosti. Vše se točí kolem lorda Arthura Goringa, který nesmí chybět na většině večírků. Přestože je již trochu starší, ženy o něj jeví zájem, ale on je stále svobodný. Na jeden z večírků přichází paní Cheveleyová, která přijíždí až z Vídně. Chce po lordu Robertovi Chilternovi, který je politikem, aby podpořil projekt Argentinského průplavu. On odmítá, avšak marně, paní Cheveleyová ho vydírá dopisem, který potvrzuje jeho ne zcela legální transakci, díky níž přišel ke spoustě peněz. Manželka lorda Chilterna Gertruda ho ale donutí, aby projekt nepodpořil a on se smiřuje s tím, že jeho kariéra bude zničena. Gertruda se dozvídá pravdu od paní Cheveleyové a píše Goringovi, že se u něho zastaví, aby jí poradil, co má dělat. K němu ovšem nedorazí a místo ní přijde paní Cheveleyová, kterou sluha uvádí do salónku, protože se domnívá, že je to ta očekávaná dáma. Nečekaně přichází také Robert, který žádá Arthura o radu a celý rozhovor vyslechne paní Cheveleyová za dveřmi. Robert zjistí, kdo se v salónku skrývá a vyloží si to jinak než to je. Paní Cheveleyová žádá po Arthurovi, aby si ji vzal a pokud si ji vezme, tak spálí Robertův dopis. Najednou se ale karty otočí, protože Arthur našel brož paní Cheveleyové, kterou ona před lety ukradla Arthurově sestře. Paní Cheveleyová tedy musí spálit dopis, aby Arthur nevolal policii, ale aby z toho nevyšla úplně bez zisku, sebrala dopis, který poslala Gertruda Arthurovi. Když ho ale dostane Robert, má dojem, že Gertruda psala jemu, takže plán paní Cheveleyové nevyšel. Gertruda však stejně nakonec musí s pravdou ven, protože Arthur žádá o ruku Robertovy sestry Mabel, ale Robert odmítá vzhledem k tomu, koho našel u Arthura v salónku.

 Představení se mi moc líbilo. Jelikož jsme měly lístky do první řady, měly jsme všechny výrazy hned z první ruky a musím říct, že to stálo za to. Většina herců byla dost známá a musím říct, že byly opravdu skvělí. Často nebylo potřeba ani slov a díky vyjadřování mimikou byly některé situace opravdu velmi vtipné. Během tohoto představení měl divák možnost nahlédnout kromě do rodinných a přátelských vztahů také do politické situace, díky čemu mohl být večer pro mnohé ještě o trochu zajímavější.
 Na sobě jsem měla sukni z tohoto článku. Skoro všude mi je takhle v zimě docela chladno, takže svetr si nesundavám téměř nikde a přijde mi škoda, že i v divadle je zima, takže ani tam jsem si svetr nesundala.
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Idealni_manzel

čtvrtek 21. ledna 2016

Na brýle

 Po dlouhé době jsem tu opět s novým článkem. :)
 Už někdy během podzimu za mnou přišla babička s prosbou na ušití obalů na brýle. Dohodly jsme se, že jí je ušiji pod stromeček, ale jelikož se mi zdálo, že mám stále dost času, tak jsem je nakonec šila den před Vánoci.