úterý 1. dubna 2014

Korespondence V+W


„Život herecký je strašný – někdy vůbec ne.“
Naše úplně poslední návštěva divadla díky KMD. Tímto posledním představením byla Korespondence V+W pod vedením J. Mikuláška.
 Herci byli pouze tři, Voskovec, Werich a žena, která ztvárnila témeř všechny ženy, které se během večera (tedy spíše života V+W) objevily. Celé představení vypovídalo o vztahu mezi tvůrci Osvobozeneckého divadla. Dozvídáme se nejen o míře jejich pracovní úspěšnosti, ale také o jejich soukromém životě. Bohužel byla jejich tvorba omezená tehdejším režimem. Často ve svých dopisech používali jiná možná oslovení a přirovnání. Ani jeden z nich neměl příliš jednoduchý život, ale za to zajímavý a pro mnoho lidí nezapomenutelný. Po rozdělení jejich cest v roce 1948 se ještě párkrát viděli, ale jejich komunikace byla převážně díky dopisům.

 Divadelní představení bylo velmi pěkné, ale vlastně depresivní. První polovinu jsem se bavila mnohem více, některé scény byly hodně vtipné. Lidé, kteří viděli Korespondenci V+W dříve než já, říkali, že se jim to velmi líbilo a bavili se. Musím souhlasit spíše jen s první částí, líbilo se mi to, ale vzhledem ke druhé části bych řekla, že to ideálně vystihlo zakončení našich návštěv divadel. Poslední, depresivní, konec. Bylo však velmi zajímavé jejich nalíčení-bílé obličeje, černé obočí a rty, vlasy nagelované nahoru. A líbilo se mi, že všichni byli stále na jevišti, ale vždy jen jeden poutal naší pozornost ve chvíli, kdy jsme se dozvídali o další části jejich života.
Pokud by vás zajímalo, v čem jsem do divadla vyrazila, podívejte se na tento článek.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/korespondence-vw/

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu ráda za každý komentář a hodnocení :)