středa 26. února 2014

Pavoučí sítě

 Minulý týden měla Anička maturitní ples, který jsme s Martinem navštívili. Poprvé jsem byla v Národním domě na Smíchově a musím říci, že prostory jsou pěkné, ale trochu mě zklamala velikost parketu. Minimálně do poloviny sálu byly rozestavěny velké kulaté stoly pro rodiče a tím se velmi zmenšil prostor k tanci. Když jsme se rozhodli tančit, tak bylo chvílemi velmi náročné vyhnout se potácejícím se opilým dvojicím a po chvíli stejně začali hrát odrhovačky, jelikož na klasiku moc lidí tančit nešlo. Ještě bych ale ráda zmínila, že Aničce to moc slušelo a vypadala jako princezna. :) A některé maturantky měly vážně zajímavé šaty, ale u jiných lidí jsem byla velmi překvapená, co si byli schopni vzít na sebe.
 Na letošní plesovou sezonu jsem si žádné šaty neušila, protože jsem měla dosti práce s šitím mých maturitních šatů, které vám snad již brzy ukážu. Rozhodla jsem se proto vytáhnout ze skříně tmavě modré šaty ze saténu s krajkou se vzorem pavoučích sítí na ramenou a rukávech. Pavouků se dost bojím, ale tento vzor se mi velmi líbí. Bylo to podruhé, co jsem šaty oblékla, poprvé jsem je měla na této opeře.

úterý 18. února 2014

My heart is broken

 Tento tužkovník jsem šila už o prázdninách pro Kláru. Ozvala se mi, že se jí líbí tužkovník, který jsem ušila, a jestli bych jí také jeden neudělala. Tak jsme se domluvily, koupily látky a já jsem se pustila do šití, v pořadí druhého, tužkovníku. Jelikož jsem stroj už měla opravený a nestávkoval stejně jako posledně, bylo šití poněkud snažší, ale i tak to byla práce cca na dvě až tři hodiny a nejhorší jsou všechny ty malé uzlíky.
 
 

středa 12. února 2014

Modrobílá

 Je to už skoro rok, co jsem vymýšlela pro ségru dárek k narozeninám. Vlastně si už ani nepamatuji, jestli jsem to vymyslela sama, nebo jestli si o typ na dárek řekla. Protože má ráda modrou, koupila jsem bavlněnou modrou látku a ušila jsem jí tašku. Uvnitř tašky je i kapsička, sice malá, ale podle mě, že se v tašce hodí (alespoň já takové kapsičky vždy využívám). Tašku jsem předala tetě, která mi na ní nakreslila ségry oblíbené zvíře-kočku.

pondělí 3. února 2014

Nora

 Od září jsme s Bárou potřetí díky KMD vyrazily do divadla. Vybraly jsme si představení Nora od H.Ibsena, které hostovalo v divadle V Dlouhé.
 JUDr. Torvald Helmer si už nemůže přát více. On i jeho krásná a vždy usměvavá žena jsou velmi šťastni. Torvald byl jmenován ředitelem banky, mají nádherný dům a tři roztomilé děti. Jak už to tak ale bývá, náhle do jejich života vtrhne několik nečekaných událostí. Přijíždí Nořina kamarádka Kristina, které nedávno zemřel manžel a hledá si práci. A objevuje se zde i JUDr. Nils Krogstad, který po Noře žádá přímluvu u Helmera, aby ho nevyhodil. Není to však obyčejná prosba. Vyhrožuje Noře, že pokud manžela nepřemluví, aby Krogstada nepropustil, předá mu směnku, na kterou si Nora kdysi půjčila peníze, aby mohla zaplatit manželovo léčení v cizině a na které zfalšovala otcův podpis. Noře se nepodaří manžela přemluvit a je rozhodnutá, že až se to Torvald dozví, tak Nora spáchá sebevraždu. Jeho reakce ale není taková, jakou si ona představovala a vše končí jinak než si divák myslel.

 Představení bych zařadila mezi ty, které se mi líbily více. Ztvárnění bylo moc povedené, jen nás překvapilo, že představení bylo celkem dlouhé a ten konec nás vlastně možná trochu zklamal, ale věřím, že naopak spousta jiných lidí byla potěšena.
Na sebe jsem si vzala tyrkysovou sukni, kterou jsem si ten den ráno trochu upravila a mohli jste ji vidět v tomto článku.
http://www.divadlovdlouhe.cz/hoste.html?repertoarId=227

Buď a nebe

 Když jsem, ani ne před měsícem, přišla k babičce, dala mi vybrat z hromady oblečení, jestli se mi náhodou něco nebude líbit. Většina těch věcí byla dosti velká, což mě celkem odrazovalo. Ale našla jsem tam jednu sukni, řekněme tyrkysově zelené barvy, která byla dlouhá tak do půli lýtek a navíc měla ještě dost široké boky. V pase mi ale byla celkem dobře. Podle stylu ušitých švů bych řekla, že si někdo tuto sukni ušil. Jelikož se mi barevně líbila, rozhodla jsem se, že si sukni upravím. Musela jsem tedy trochu zúžit boky a zkrátit, ale práce netrvala příliš dlouho a dokonce jsem sukni došívala ráno než jsem šla do školy. Chtěla jsem ji totiž rovnou večer odzkoušet v divadle. Vzala jsem si k ní teplé černé punčochy a černé triko s dlouhým rukávem, protože sice letos je zima mírná, ale teplo tedy opravdu nebylo. Po delší době jsem opět vytáhla dlouhý náhrdelník po prababičce, který nosím ráda k jednoduchým vrškům. Máte také nějaké oblíbené kousky po rodičích nebo prarodičích?