čtvrtek 26. prosince 2013

Na trhy

 Štědrý den je sice už za námi, ale i tak bych vám ráda dnes na začátku popřála veselé Vánoce a šťastný nový rok. Užijte si zbylých pár dní klidu a pohody a hlavně nic nedělejte. :)
 Jak už jsem psala, babička našla na chatě starý závěs z pěkné látky, a tak jsme se s tetou domluvily, že z toho ušiji tašky, které ona pak namaluje. Společnými silami jsme takhle už vytvořily sedm tašek, které jsou už i prodané. Šest z nich můžete vidět v článcích tady a tady a jednu jsme daly babičce, za to, že nám látku tak hezky připravila (snad se časem dostanu i k vytvoření článku).
 Zbylo mi pár menších kousků látky, ze kterých by se už nepovedlo ušít velkou tašku, a tak jsem z nich ušila menší, řekněme kosmetické, taštičky a jeden obal na telefon. Určitě to nejsou ale poslední výtvory, mám doma ještě připravenou látku na dalších pár menších taštiček. A pokud se mi povede rozumně rozpárat i staré oblečení z tohoto lnu, tak snad brzy budou další, třeba i velké tašky.
 

úterý 17. prosince 2013

Pan Kaplan má třídu rád

Minulý týden jsem byla s mamkou, ségrou a Martinem v divadle. Mamka měla totiž lístky z práce a po představení následoval raut. Toto představení jsem už alespoň jednou viděla, ale moc ráda jsem šla znova. Podle stejnojmenné knihy od Lea Rostena zrežíroval Miroslav Hanuš s Oldřichem Víznerem v roli Kaplana.
 Příběh se odehrává ve večerní škole, kde se schází lidé z různých koutů světa, aby se naučili jazyk-v originále angličtinu, jelikož emigrovali během 2.světové války do Ameriky. Studenti jsou zde mladí i staří, někteří pilní, jiní velmi sebevědomí-jako například pan Kaplan. Pan učitel je ze svých žáků chvílemi dost nešťastný, když tak poslouchá, jaké slova jsou schopni vymyslet. Celý příběh je prokládán písněmi z rodných zemí studentů a každý student si čas od času zasteskne po svém domově a své rodině.

 Originál a vlastně ani českou knihu jsem nečetla, ale je asi jasné, že v angličtině byly jiné slovní hříčky než v jazyce českém. Musím však říci, že jsem se celou dobu velmi bavila a obdivuji herce, že zvládli tak skvěle ztvárnit cizince, kteří nemluví česky příliš dobře. I Martin, mamka a Maruš si prý večer v divadle užili a moc se jim to líbilo.
Mimo jiné, tento večer jsem si vzala sukni, kterou do divadel nosím celkem často, jelikož je pohodlná i přes den ve škole a mohli jste ji vidět zde.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/22/Pan-Kaplan-ma-tridu-rad/

pátek 13. prosince 2013

Dárečky

 A opět se nám přiblížily Vánoce a s nimi i Vánoční výprava s oddílem. A my jsme si lámali hlavu nad tím, jaké dárky dáme dětem letos. Návrhů padlo několik, ale nakonec jsme realizovali nápad Martina. Dali jsme dětem taštičky velikosti A5, aby si mohli na schůzky nosit všechny věci a nezapomínaly nic doma. Jestli to bude fungovat to se teprve uvidí, ale zkusili jsme to. 

pátek 29. listopadu 2013

The Gin Game

 Tentokrát jsem byla v divadle s Martinem, mým přítelem. On moc do divadla nechodí, ale prý ne proto, že by neměl divadlo rád, ale spíš, že na to není zvyklý. Tak mě napadlo, že bych mu mohla dát nějaké lístky k narozeninám. Shodou okolností to dokonce vyšlo na den jeho svátku. :) Když jsem tedy vybírala představení, vzpomněla jsem si, že mamka i teta mi doporučovali The Gin Game v divadle Viola v podání J.Somra a B.Bohdanové v režii L.Engelové. Minulý rok jsem lístky na toto představení dávala i našim k Vánocům, tak jsem se rozhodla, že to zkusím.
 Celý děj se odehrával v domově důchodců, kde se potkal pan Weller s paní Fonsií. Žádné návštěvy za nimi nechodí a oni spolu tráví volný čas hraním karetní hry Gin. Zároveň si navzájem odhalují své životní příběhy a poznávají se. Wellera vyhodili jeho spolupracovnící z firmy, kterou sám založil, se ženou se rozvedl a děti nevídá a Fonsie je také rozvedená a se synem se rozešla ve zlém. Fonsie stále vyhrává ve hře a Weller je naštvaný, ale i tak s ní chce hrát stále dál...

I přestože jsme byli asi nejmladší diváci, tak se mi představení moc líbilo a shodli jsme se s Martinem, že by se to dalo vyložit jako jakési zobrazení toho, že za to, že jsme na světě jsme vděčni jen a jen svým rodičům. Dále bychom mohli říci, jak je život pomíjející a lidé v takovémto domově vymýšlejí spoustu věcí, co dělat, aby si ukrátili čas.
http://www.divadloviola.cz/index.php?p=pred&ID=5&SID=11&d=60

neděle 24. listopadu 2013

Džínová taška

  Říkala jsem si, že jsem dlouho nevytvořila žádný příspěvek a přemýšlela jsem, co jsem už nafotila a co ještě ne a o čem jsem už psala. Vzpomněla jsem si, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme byli na výletě v Hluboké nad Vltavou, kam jsme vyrazili na výstavu Andy Warhol-Zlatá šedesátá a při té příležitosti jsme šli i na prohlídku zámku. 
 S sebou jsem měla novou džínovou tašku vyrobenou ze starých kalhot. Našla jsem totiž u babičky staré džíny s vysokým pasem, ustřihla jsem nohavice a spodek zašila. Jen jsem měla trochu problém s přišitím popruhu, jelikož látka byla dost tlustá a stroj mi to moc nechtěl ušít. Dále jsem přemýšlela jak vymyslím zavírání, a protože jsem byla celkem líná a nechtělo se mi šít se zipem (a navíc mi přišel ten vršek tašky takový divný), tak jsem přišila víko, které se zavírá na patentek.

středa 6. listopadu 2013

Bílé noci

Před čtrnácti dny jsme opět po delší době byly s Bárou na představení z KMD. Vybraly jsme si tentokrát Bílé noci, představení, které se hraje v divadle Viola. Je to malé divadlo, ale je zde velmi příjemná atmosféra. Novelu Fjodora Michajloviče Dostojevského upravil režisér Jaromír Pleskot.
 Příběh vypráví mladý nesmělý muž Snílek, který jednoho večera osloví u břehu řeky uplakanou slečnu Nastěnku. Během několika následujících setkání se od ní dozví, že čeká na muže, který se má po roce vrátit z Moskvy, a kterého si má vzít. Snílek ji utěšuje, pomáhá jí tohoto muže najít, i přestože je do ní od prvního setkání zamilovaný. Jelikož vyvolený stále nepřichází, tak se Nastěnka, po Snílkově vyznání lásky, rozhodne, že si ho vezme za muže. Domluví se už téměř na všem, když tu se najednou objeví ten, na kterého tak dlouho čekala. Snílkovi po nějaké době přišel ještě omluvný dopis od Nastěnky...

 Představení se mi líbilo, trochu mi to chvílemi připomínalo Čekání na Godota, které je však založeno na jiných mmotivech. Tereza Kostková krásně ztvárnila roli lehce naivní mladé dívky, která toho moc nezažila a Radkovi Valentovi se opuštěný a zoufalý muž toužící po lásce povedl zahrát také velmi pěkně.
Tento den jsem vyrazila do divadla, myslím, opět v sukni, kterou jste mohli vidět zde.
http://divadloviola.cz/?p=pred&ID=5&SID=11&d=43

středa 30. října 2013

Trenky

  Já vím, já vím...dlouho jsem neměla čas dát sem další příspěvek, ale právě pracuji na dvou o to zajímavějších projektech, které bych sem mohla dát snad během prosince :).
 Už je to tak dva a půl měsíce, co jsme s Martinem konečně nafotili naše trenky na spaní. Dala jsem mu je mimo jiné loni k Vánocům a sama jsem si o nějakou tu dobu později udělala také jedny pro sebe. Musím ale říct, že ty pro něj se mi povedly trochu víc. Na výrobu jsem použila béžovou bavlněnou látku se vzorem myšek a berušek.
Mimochodem, ty dva náramky, které má Martin na ruce, je také moje práce.

čtvrtek 26. září 2013

Couleurs

 Hrozně nerada vymýšlim pro někoho dárky, jelikož mě dost často nenapadá nic originálního. Ale zároveň ráda lidi překvapuju, takže když se mi něco náhodou povede vymyslet, jsem z toho nadšená. Tentokrát jsem pro Evičku k narozeninám vytvořila tašku. Nebyl to tak úplně můj nápad, protože jsme se o ní bavily spolu, ale celkové provedení už bylo na mě. Jediné kritérium bylo, aby se hodila k co nejvíce věcem, ale aby nebyla černá. Vzhledem k tomu ale, že bílá je hned špinavá, zvolila jsem několik barev, které jsem poskládala dohromady. Taška je ušita z bavlny a navíc jsem přidala citát, který mám ráda, a který mi přijde dost výstižný, snad nejsem sama komu se líbí.
Správně vidíme jen srdcem, co je důležité je očím neviditelné. Antoine de Saint-Exupéry

úterý 17. září 2013

Ruffle

 Když jsem nedávno prohlížela svůj šatník, našla jsem černou minisukni, která ale na můj vkus byla až příliš krátká. Tak jsem se rozhodla ji trochu upravit a vzpomněla jsem si na černou sukni s bílým volánem, kterou jsem náhodou objevila na jedněch diy stránkách a velmi mě zaujala. Pak už jen zbývalo si článek ještě jednou najít a pořádně si prohlédnout jak sukně vypadá, koupila jsem si látku a pustila se do práce. Během jednoho odpoledne byla sukně upravená a hned následující den jsem ji vyzkoušela na svatbě kamaráda.
 Svatba byla na louce, takže jsem místo podpatků zvolila praktičtější baleríny.

čtvrtek 12. září 2013

Punks not dead

  Dlouho jsem přemýšlela co dám Lucce k narozeninám, až se to nakonec vymyslelo téměř samo. Lucka mi poslala fotku šatů z jednoho obchodu s dotazem, jestli bych něco podobného neuměla ušít. Tak jsem jí něco navrhla, dojely jsme koupit látky a brzy jsme začali zkoušet. Návrh jsme ještě trochu poupravily a najednou z toho byly tyto šaty.
 Poprvé si je vzala hned na oslavu narozenin, které měla spojenou s koncertem skupiny Slabší článek, ve které zpívá. Tentokrát si je vzala na svatbu jejich bubeníka a já mohla udělat pár fotek.
 
  Přes černou, lehce natahovací, látku je tyl v několika vrstvách a dá se různě tvarovat.
Tyto šaty byly prvotní inspirací.

čtvrtek 5. září 2013

Taštičky

 Sestřenkám k narozeninám jsem ušila taštičky, které se dají použít skoro na cokoliv. Jsou z bavlny a jsou popsané a pokreslené fixou na textil. Anežce bylo 16, tak co jiného bych jí mohla napsat na taštičku a Verča má ráda psy, takže to bylo celkem jasné.
 
 Psa jsem kreslila podle předlohy, dole je obrázek, který jsem překreslila.

sobota 31. srpna 2013

Relax, Take it Easy

 Už je to asi tak půl roku, co jsem mamce ušila šaty s přehozem. Látku, kterou jednou přinesla babička, měla mamka doma už dlouho. Střih šatů měla vymyšlený, ale nějak se neměla k tomu, aby je ušila. Tak jsem se rozhodla, že jí je ušiju. Na této látce se zkoušel vzor, proto je tak barevná. S šitím mi pomáhala a hlavně radila babička, především s tím, jak mám udělat výstřih, aby vypadal upraveně.
 Mamka šaty nosí do práce a teď je měla i na svatbě kamarádů, kde jsem si je mohla nafotit.
Šaty mají nad pasem pruh látky, který se zavazuje vzadu.

úterý 20. srpna 2013

Zvířátka

 Další dvě tašky, které jsem vytvořila a předala tetě k namalování a prodání, jsem udělala s kratším uchem, zaplateným do copánku. Chtěla jsem zkusit jak by to vypadalo a docela se mi to i líbilo, ale bylo to dost pracné a celkový výsledek tašky nebyl tak uspokojivý. Takže další tohoto střihu už nebudou.
 Namalované jsem je viděla poprvé až před pár dny v Telči, kde jsem se byla podívat za tetou na trhy a teda musím říct, že se mi moc líbily. Látka byla opět stejná, použila jsem starý lněný závěs, ale už bohužel došel, takže na další výrobu musím už nějakou látku koupit.

neděle 11. srpna 2013

Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Na toto představení jsme měly lístky opět od babičky a udělaly jsme dámskou návštěvu divadla ABC. Od amerického autora povídek Roberta Fulghuma jsme nějaké knihy už znaly a většina příběhů byla vtipná, ale i trochu k zamyšlení, takže jsem byla zvědavá co nám přinese divadelní adaptace jeho poslední knihy.
 Celý děj se odehrával v tančírně argentinského tanga, kde se scházela skupina naprosto rozdílných lidí, kteří měli společný cíl-naučit se tančit. Všichni se do tančírny vypravili bez doprovodu a bylo zde vidět lidi rozdílného věku, stylu, povolání...

 Příběh byl více k zamyšlení než k pobavení, ale dost často se zde objevily i vtipné hlášky. Herci se naučili tančit a myslím, že docela dobře a že jim to šlo. Divák mohl slyšet i řadu písní, každý z herců zpíval alespoň jednou. Čekala jsem ale trochu něco jiného, trochu více vtipných momentů, ale i tak se mi představení moc líbilo a bylo zajímavé sledovat celou dobu dění na jevišti.
http://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/59/Drz-me-pevne-miluj-me-zlehka/

čtvrtek 1. srpna 2013

Summer time

 Loni jsem si před prázdninami rozstříhala staré prostěradlo, které jsem si na táboře obatikovala snad všemi barvami, které byly k dispozici. Po táboře jsem začala kusy sešívat a upravovat. Sehnala a obarvila jsem si tkaloun, který jsem pak našila mezi spoje jednotlivých kusů prostěradla a jako ramínka a okraj šatů. Přidala jsem i kapsičky a původně jsem chtěla někam našít i dřevěný knoflík, ale už se mi nikam nehodil.

středa 31. července 2013

A už je to zase za námi...

 Přiznávám se, dlouho jsem sem nepřidala žádný příspěvek, ale snad je dostatečnou omluvou to, že jsem poslední měsíc před prázdninami měla dost málo času, i přestože jsem ve škole končila o týden dřív. Ale všechna ta dřina nakonec stála za to, snad. Úspěšně jsem odmaturovala z jazyka francouzského a už je za námi i tábor, kde jsem vedla celotáborovou hru.
Příprav bylo potřeba opravdu hodně a až minulý týden jsem se vrátila po třech týdnech do Prahy. Po 14-ti denním táboře jsme zůstali s pár lidmi ještě na louce. Byla to najednou velká změna, když místo 40-ti lidí nás tam zbylo 6. A alespoň jsme se konečně dostali také na nějaký výlet mimo tábor.

pondělí 3. června 2013

Zlomatka

Před týdnem jsme vyrazily na další představení s KMD, leto už na poslední. Opět jsme zvolily Divadlo v Řeznické, jelikož se nám osvědčilo. Představení s názvem Zlomatka od neapolského dramatika Maria Geraldiho."Čemu nerozumím, to neexistuje, a pakliže existuje, je to nesprávné." 
Když se Diego vrátí na pár dní o prázdninách domů z univerzity v Římě, začne mu jeho matka dávat spoustu léku, prášků na spaní a vitamínů. Navíc ho doma zamkne, zalepí okna a hlídá ho, aby nemohl utéci. Rozhodla se totiž, že ho vyléčí z homosexuality. Celý děj se odehrává především formou dialogu mezi synem a matkou, který se jí snaží vysvětlit, že to žádná nemoc není, a že on je pořád stejný. Ona ho ale nechce poslouchat a ani pochopit. Zapře ho před jeho přítelem Albertem, který se o něj strachuje a tvrdí mu, že Diego je u své dívky, čemuž Alberto pochopitelně nevěří. Přivede mu domů i děvku, aby ho vyléčila, jenže ani toto nepomohlo. Nakonec se po velké hádce rozloučí a Diego navždy odchází... Tím to ovšem překvapivě nekončí...

Představení se mi líbilo, některé okamžiky byly velmi šokující a konec trochu morbidní. Bylo zde i několik vtipných hlášek a herci se často nebáli říct a hrát úplně cokoliv. Navíc jsem si ten večer vzala poprvé krásné boty na podpatku, které jsem si přivezla z Paříže, ale pak jsem měla pocit, že nedojdu domů.
http://www.reznicka.cz/default.asp?p=inscendetail&insID={39999717-7957-4EB8-95D8-F1BA2A0E0911}

úterý 28. května 2013

Sen čarovné noci

 Babička má poukazy na lístky 1+1 zdarma do nějakých divadel, a tak jsme vyrazily s mamkou, babičkou, tetou, sestřenkami a ségrami do ABC na komedii na motivy Shakespearovy hry Sen noci svatojánské.
 Děj se odehrává v Athénách. Hermia si má vzít na přání svého otce Demetria, ale je zamilovaná do Lysandra. Pokud přání otce nesplní, bude podle Athénského zákona muset zemřít a nebo jít do kláštera. Proto se s Lysandrem domluví, že utečou. Prozradí svůj plán Heleně, která se rozhodne je pronásledovat společně s Demetriem, kterého miluje. Všichni se sejdou v čarovném lese. V lese se také vyskytuje skupina nezaměstnaných, kteří přišli nacvičit tragédii o Pyramovi a Thisbě. Dále se v lese setká královna víl Titania a král elfů Oberon, který chce od ní syna její přítelkyně. Proto pošle elfa Puka pro kouzelnou květinu, která obsahuje kouzelný prášek, díky kterému se člověk, který je tímto práškem posypán, zamiluje do prvního, koho spatří. Titanie se tedy zamiluje do člověka, který v lese nacvičoval divadlo a nyní má oslí hlavu, kterou mu přičaroval Puk. Dále Oberon nařídil Pukovi, aby očaroval Demetria, který nechce Helenu. Puk však místo Demetria očaruje Lysandra a ten se po probuzení hned do Heleny zamiluje a Hermii nechá v lese. Když to Puk zjistí, očaruje i Demetria. Všichni čtyři se pak potkají v lese, Hermie je naštvaná na Helenu a Helena si myslí, že Lysandr i Demetrius si z ní dělají jen legraci. Pánové chtějí o Helenu bojovat, ale naštěstí se objeví Puk a všechny uspí a následně vše napraví. Ráno už jsou spolu Hermia s Lysandrem a Helena s Demetriem. V Athénách se slaví tři svatby:vévody Thesea a Hippolyty, Lysandra a Hermie a Demetria s Helenou. Ale tím představení ještě nekončí, po svatbě zahrají nezaměstnaní na svoji hru, která nedopadne příliš dobře.

 Představení babička vybrala skvěle. Celou dobu jsem se bavila, bylo zde hodně vtipných okamžiků. Nejvíce jsem se nasmála asi u představení nezaměstnaných. Navíc se mi líbilo, že ponechaly většinu ve verších. Tuto hru velmi doporučuji. Jen Shakespear by asi nebyl z toho provedení moc nadšený...nebo možná by naopak byl hodně spokojený.

neděle 12. května 2013

Jeans

 Jelikož se Báře nedařilo najít na internetu žádnou kosmetickou taštičku správné velikosti, přinesla mi nohavice starých džín, vypáraný zip a rozměry taštičky, kterou měla doteď. Výsledek se mi líbil a zřejmě i jí, protože mi pak přinesla další látku a koupily jsme zipy, abych mohla ušít ještě další dvě taštičky, pro její mamku a kamarádku. Nebylo příliš náročné taštičky vyrobit a výsledek mi líbí. Posuďte sami... :)

pondělí 6. května 2013

Život Galileiho

 Jedno z dalších představení od Klubu mladého diváka ze školy. Doufaly jsme, že tentokrát bude lepší než posledně. Režisérem je David Czesany.
 Příběh o vědci Galileiovi a jeho okolí, který díky dalekohledu objevil spoustu informací o vesmíru, ale nebyl přijat příliš dobře. Nejdříve působil v Padovu a následně ve Florencii. Nakonec výsledky jeho bádání nechtěla přijmout církev a Galilei musel odvolat své učení, aby si zachránil život a mohl pokračovat v bádání, ale i tak už byl kontrolován.

Výkon herců byl skvělý, jen představení bylo trochu dlouhé. Zajímavé bylo proložení písničkami a hudbou. S tímto večerním programem jsem byla spokojená.
Pokud si dobře pamatuji, měla jsem na sobě tento večer sukni z tohoto článku.
http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/zivot-galileiho/

sobota 4. května 2013

Kráva

 Na dva dny nás kvůli přijímačkám vyšoupli ze školy, takže jsme chodili na exkurze do jiných ústavů. A protože jsem nepotřebovala příliš mnoho věcí (a hlavně sešity velikosti A4 jsem mohla nechat doma), vzala jsem si tuto tašku s krávou. Původně mi teta krávu namalovala na jinou plátěnou tašku, ale protože jsem ji hodně používala, byla už trochu roztrhaná. A tak jsem se rozhodla krávu
vystřihnout a vytvořit tašku novou. Tato velikost se mi přesně hodí když si nechci brát velkou tašku, ale do jiné menší se mi kniha apod. většinou nevejde. Jedinou nevýhodou je její světlá barva, takže asi bude navštěvovat pračku častěji.
  


neděle 21. dubna 2013

Svěcení jara


Další návštěva divadla díky Klubu mladého diváka byla na představení Svěcení jara. V divadle Disk jsem ještě nikdy nebyla, tak jsem na to byla docela zvědavá. Je to malé divadlo mezi Karlovým mostem a Staroměstkým náměstím. Hrálo zde 11 mladých herců, 5 holek a 6 kluků. Režie:SKUTR.
Představení začalo příchodem všech účinkujících, kteří představovali různá zvířata. Původně to měl být balet na téma slovanského pohanského rituálu, ale to jsem si přečetla na internetu až později.

Děj jsem příliš nepochopila a jelikož nám toto představení doporučila jedna učitelka, čekala jsem, že to bude lepší. Ale jinak se mi to vlastně líbilo, herci hráli dobře, kulisy měli pěkné (např. obilí pověšené od shora) a některé části byly i vtipné. Nejvíce mě překvapilo, když se jeden z mladíků celý svlékl.
http://www.divadlodisk.cz/repertoar-detail.php?id=546

neděle 24. března 2013

Nosorožec

 Na Nosorožce do Eugena Ionesca jsme se opět vydali skoro celá třída. Tentokrát však už bez Francouzů a organizovaly to naše profesorky na francouzštinu. Přišlo mi celkem fajn, že jsme se s ostatními takhle sešli a viděli se i mimo školu.
 Příběh začíná v kavárně, kde Jean domlouvá svému příteli Bérengerovi, aby se sebou začal něco dělat, protože to s ním jde čím dál více z kopce. Když tu najednou kolem proběhne po ulici nosorožec.Chvíli po něm běží další, ale v opačném směru a navíc zašlápne kočku. Zahájí se debata na téma zda to byl jen jeden nosorožec, nebo dva, a jestli africký nebo asijský. V novinách tomu není věnovaná příliš velká pozornost a všem svědkům se příliš nevěří. Až teprve když se jeden nosorožec pokusí dostat do kanceláře a zničí schody, tak i ostatní uvěří. Paní Boefová v nosorožci pozná svého nepřítomného manžela. Po hovoru s hasiči je potvrzeno, že nosorožců je ve městě už přibližně stejně jako lidí. Nosorožci se stává čím dál tím víc lidí, až nakonec jediným člověkem zůstává Béranger.

 Představení se mi líbilo, mám ráda herce, kteří zde vystupovali, především Davida Prachaře a Václava Postráneckého. Scéna byla velmi zajímavě postavena, na pozadí byla velká stěna, ve které byly nepravidelně rozmístěné dveře, takže se děj odehrával v několika úrovních. Bylo to i vtipně zpracované.

neděle 17. března 2013

Carmen

 Národní divadlo jsme navštívili se školou s našimi Francouzi, kteří zde byli týden na výměnném pobytě. Tuto operu vybrali naši profesoři zřejmě právě z toho důvodu, že je francouzsky, ale jelikož je (tedy alespoň pro mě) většinou náročné opeře rozumět, tak si nejsem jistá, jestli to k něčemu bylo... Autorem Carmen je francouzský skladatel Georges Bizet.
 Don José by se měl ženit s Micaelou, ale potkává Carmen, krásnou cikánku, kterou má odvést do vězení, kvůli vyvolané bitce. Musí si ale dva měsíce trestu odsedět za ní, protože ho přesvědčila, aby jí pustil. Když se znovu potkají, přidává se don José k pašerácké skupině, protože se nechce vzdát Carmen a do kasáren se už vrátit nemůže. Dona Josého vyhledá Micaela se zprávou, že jeho matka umírá a Carmen odchází s toreadorem Escamillem, který zve všechny na býčí zápasy. Carmen odmítá dona Josého, jelikož je už dlouho zamilovaná do Escamilla a don José ji ze žárlivosti probodne.

 Opera není mým nejoblíbenějším důvodem k návštěvě divadla, ale nepochybuji, že účinkující podali skvělý výkon. Bylo to trochu dlouhé, tak jak opery většinou bývají, a navíc nebylo příliš místa na nohy. Carmen se mi však asi více líbila v muzikálové podobě v Hudebním divadle Karlín.
http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/15


sobota 23. února 2013

Jistě, pane ministře

 Tentokrát jsme si v Klubu mladého diváka zvolily představení Jistě, pane ministře, johož autorem je Jonathan Lynn a Antony Jay.
 Děj se odehrává v prostředí britské politiky. James Hacker je ministrem pro administrativní záležitosti a často se pře se stálým tajemníkem, sirem Humphreyem Applebyem, který je přesvědčen, že ministr zase brzy odejde. Jedním z problémů, které zde řeší je šetření a snižování počtu zaměstnanců. Dále James Hacker slíbí podporu obou kandidátům na premiéra, ale nakonec kandidaturu oboum rozmluví, díky tomu, že na oba něco (ne příliš pozitivního) ví.

 Představení se mi moc líbilo. Politika mě příliš nezajímá, ale v tomto podání to bylo velmi vtipné. Obsazení bylo velmi dobré a scény v kanceláři a u ministra doma byly prokládány promítáním na plátno, kde jsme mohli vidět i královnu Alžbětu II.
 http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Jiste_pane_ministre

úterý 19. února 2013

Želvička

To mě takhle jednou Lucka poprosila, jestli bych jí neušila taštičku (např. na kosmetiku) pro její mamku k narozeninám. Nabídku jsem ráda přijala a taštičku ze žlutooranžové bavlny ušila. Pak jsem jí ještě předala tetě, aby na ní namalovala želvičku, tak jak si Lucka přála, protože je to oblíbené zvíře její mamky.

pondělí 11. února 2013

Krabička na nitě

 K Vánocům jsem dostala krabičku na šití, která měla přihrádky z kartonu. Vzala jsem si tedy zbytky látek a ušila z nich vnitřek krabičky. Bylo docela náročné to všechno naměřit tak, aby to všude sedělo dobře a nikde nebyla látka navíc a jinde, aby nechyběla... Nakonec se mi to povedlo a hned jsem si krabičku naplnila. Výsledek můžete posoudit sami...
  Látky jsou bavlněné.

úterý 5. února 2013

Don Giovanni

 V pátek 25.1. jsme s Aničkou, jednou z mých nejlepších kamarádek, vyrazily do divadla. Dostala totiž k Vánocům lístky na Mozartovu operu, která měla ve Stavovském divadle téměř před 226-ti lety premiéru. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte.
 Don Giovanni svedl donu Annu a zabil jejího otce, starého komtura, který jí přiběhl na pomoc. Anna se chce pomstít a prosí svého snoubence Ottavia, aby jí pomohl najít vraha. Náš hrdina poslal svého sluhu Leporella, aby zabavil Masetta a sám svádí jeho něvěstu Zerlinu. Na scéně se však objeví dona Elvira, kterou don Giovanni podvedl a Zerlinu odvádí. Dona Anna a don Ottavio prosí dona Giovanni, zda by jim nepomohl při pátrání po vrahovi. Během rozhovoru však dona Anna poznává skutečného vraha podle hlasu. Don Giovanni pořádá slavnost a zve tam i Zerlinu a Masetta, jelikož doufá, že se mu podaří Zerlinu svést. Na slavnost se dostávají i Anna, Ottavio a Elvira, přestrojeni v maskách. Odhalí dona Giovanniho jako vraha, ale jemu se podaří uprchnout.
 Dále se don Giovanni snaží svést služebnou dony Elviry a vymění si oblečení s Leporellem, který odvádí Elviru. Potkávají se však s Annou a Ottaviem, takže musí odkrýt kdo je, jelikož ho chtějí zabít. Na hřbitově se opět setkává Leporello se svým pánem. Socha starého komtura promlouvá a přijímá pozvání na večeři. Při příchodu na hostinu podá don Giovanni ruku komturovi a v bolestech klesá k zemi. 

 Opera se mi moc líbila. První půlka mě bavila o něco více než druhá, možná to bylo trochu i tím, že představení celkem trvalo něco přes 3 hodiny. Ale zážitek to byl skvělý. Občas prodávám programy v divadle Říše loutek, které navštěvují převážně turisté a hraje se tam Don Giovanni, takže některé árie znala.
http://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/5693

neděle 13. ledna 2013

Rainbow

 Plesová sezona začala a já jsem si stejně jako loni ušila šaty. Návrh jsem měla vymyšlený dlouho, možná před letníma prázdninama. Nebaví mě, jak většina holek nosí černé krátké šaty. Je pravda, že černou člověk nic nezkazí, jelikož je elegantní a do společnosti se hodí a jak se říká, v jednoduchosti je krása. Ale když je plný sál jen černých šatů, začne si člověk připadat jak na pohřbu. Stačí, že pánové mají černé obleky.
 Rozhodla jsem se tedy, že si chci ušít něco, co bude naprosto odlišné a svým způsobem zářit. Začala jsem sice černým základem, ale to hlavně z toho důvodu, že vrchní látku jsem chtěla trochu průhlednou.

úterý 8. ledna 2013

Tužkovník

 Teta kupovala k Vánocům pro 7-mi letého syna její kamarádky pastelky. Na Fleru našla tužkovníky, takové látkové obaly na pastelky. Poprosila mě tedy, jestli bych něco podobného mohla ušít. Střih byl jednoduchý a na první pohled se zdálo, že ušití nebude příliš složité, ale...pastelky jsou přichyceny gumičkou, to znamená, že se gumička musí přibližně na 25-ti místech přišít. Asi by to nebylo tak náročné, kdybych neměla tak tvrdohlavý šicí stroj. Poslední dobou mi totiž odmítá šít silnější látky, asi ho budu muset nechat vyčistit. Ale i přes všechny potíže se mi nakonec tužkovník povedlo došít. A teta na zapínání nakreslila slona.
 
 
Ušito z bavlny a mezi látkami je vlizelín na zpevnění.